Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2217/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců: a)V. P., bytem D. B., b)A. P., bytem D. B., c)A. Ž., bytem M. V., d)Z. A., bytem M., všichni zastoupeni JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem v Praze 2, Jugoslávská 12 (dovolání sepsáno JUDr. Danielou Jablonskou, advokátkou v Berouně, následně doplněno JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou), proti žalovaným: 1) K. T.-T., bytem, P., zastoupen JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, advokátkou v Praze 10, Kodaňská 57, 2)L. D., bytem Ch., zastoupena JUDr. Pavlem Průšou, advokátem v Chotěboři, Klášterní 92, 3)A. S., bytem P., zastoupena JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, advokátkou v Praze 10, Kodaňská 57, o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o společném dovolání všech žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2008, č. j. -733, takto:I. Dovolání žalobců se odmítá.II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit prvnímu a třetímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku, každému po 4.080,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich advokátky JUDr. Sylvy Rychtalíkové.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze výše označeným byl potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 9. 2007, č. j. -518, kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali určení, že H. P. byla ke dni své smrti výlučnou vlastnicí pozemku parc. o výměře 9.860 m2, v kat. úz. a obci D. B. tak, jak byl vymezen geometrickým plánem vyhotoveným Ing. Zbyňkem Dlaskem, č. 529-83/2006 ze dne 24. 10. 2006, odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště M. dne 21. 11. 2006, pod č. 1186/2006. Ve výroku II. byla žalobcům uložena povinnost zaplatit prvnímu a třetímu žalovanému na nákladech řízení před odvolacím soudem částku 69.200,- Kč. Ve výroku III. rozsudku odvolacího soudu byla žalobcům uložena povinnost nahradit druhé žalované náklady odvolacího řízení ve výši 27.090,- Kč.

Jak je již výše naznačeno, předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobci domáhali určení vlastnického práva k předmětnému pozemku jejich právní předchůdkyně. V dalších podrobnostech odkazuje dovolací instance na svůj předchozí rozsudek, jakož i na výše označené rozsudky soudů nižších instancí.

Rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2008, č. j. -733, předcházelo řízení před Nejvyšším soudem pod sp. zn. , kterým byl předchozí měnící rozsudek odvolacího soudu ze dne 14. 5. 2008, č. j. -593, zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud byl zavázán právním názorem, podle kterého v případě konkurence restitučních důvodů, spočívajících nejprve v odnětí věci (pozemku) v důsledku tzv. revize první pozemkové reformy ( ) a poté v odnětí téže věci (jako přídělu) bez právního důvodu ( téhož zákona), je nutné upřednostnit restituenty, u nichž došlo k odnětí věci časově dříve; nelze také pominout, bylo-li již kladně rozhodnuto o vlastnictví těchto restituentů pozemkovým úřadem postupem podle cit. zákona. Osoby druhé v pořadí mají sice – vznikla-li duplicita zápisů vlastnictví v katastru nemovitostí – naléhavý právní zájem na žalobě o určení vlastnictví, nemohou však být úspěšné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalobci dovolání (včetně jeho doplnění na č. l. 797). Dovolání bylo podáno podle žalobců z těchto důvodů: „1) napadené rozhodnutí vychází ze zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování a jsou tak ke škodě žalobců činěny nepodložené závěry, 2) v důsledku toho pak napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, 3) v napadeném rozhodnutí jsou řešeny otázky, které jsou po právní stránce otázkami zásadního významu.“ V textu dovolání žalobci odmítli výše citovaný právní názor dovolací instance a dovodili otázky, o něž opírají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Jde o otázky: a) zda lze převzetí zemědělských nemovitostí státem na základě považovat za odnětí nemovitostí státem bez právního důvodu ve smyslu příslušných ustanovení , s důsledkem pozbytí vlastnických práv dosavadních vlastníků nemovitostí, b) zda se při převzetí nemovitostí zemědělskou organizací k zajištění zemědělské výroby jedná ve smyslu o držbu ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 229/1996 Sb. nebo pouze o detenci, kdy detentor užívá nemovitosti v postavení jako nájemce a c) zda lze zbavit rozhodnutím státního orgánu, zde Okresního úřadu Mělník, Pozemkový úřad, občana ČR vlastnictví k nemovitosti, která je v době tohoto rozhodnutí zapsána po dobu více než 10 let na jeho listu vlastnictví a zároveň je předmětem jeho obhospodařování. Na závěr navrhli zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení; nadto žádali o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.

Žalobci dne 27. 1. 2012 (č. l. 764) zaslali „žádost“, aby byla věc v rámci dovolacího řízení projednávána jiným senátem, než tím, který ve věci již rozhodoval, tedy senát 28 Cdo. V tomto směru však Nejvyšší soud již na tomto místě podotýká, že předložení věci k vyřízení jinému senátu není možné, a to s ohledem na věcnou příslušnost k rozhodování předmětné věci právě senátu 28 Cdo, a to s odkazem na aktuální znění jeho rozvrhu práce.

K dovolání se prostřednictvím advokáta vyjádřili první a třetí žalovaní. Nesouhlasili v něm s námitkami dovolatelů a navrhli dovolání zamítnout.

Druhá žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobci, zastoupeni advokátem, podali dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Přípustnost dovolání, jak vyplývá z jeho textu, dovozovali z ustanovení , odst. 3 a dovolací důvody, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byly uplatněny podle , odst. 3

Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle , b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.

V projednávané věci již bylo – jak vyplývá z výše uvedeného - Nejvyšším soudem dne 21. 9. 2011, sp. zn. , vydáno rozhodnutí, na něž dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vzhledem k vyřešení relevantních otázek Nejvyšším soudem v předešlém rozhodnutí není možné přiznat zásadní právní význam napadenému rozhodnutí.

Nejvyšší soud též poukazuje na skutečnost, že není v jeho pravomoci přezkoumávat skutkové okolnosti případu; dovolací instance je nadána pravomocí právního přezkumu napadeného rozhodnutí. Přitom dovolatel v dovolání brojí zejména proti skutkovým závěrům nižší instance.

Nejvyšší soud proto posoudil dovolání žalobců jako nepřípustné.

Dovolací instance uzavírá, že odvolací soud věc posoudil správně, v návaznosti na učiněné závěry ohledně jednotlivých skutkových okolností případu a v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu. Proto Nejvyšší soud dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl ( věta první, ). Vzhledem k tomu již nebude soudem rozhodováno o návrhu žalobců na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.

Úspěšným žalovaným vzniklo podle a právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Druhá žalovaná však vyjádření k dovolání nepodala, proto je náhrada nákladů dovolacího řízení přiznána pouze prvnímu a třetímu žalovanému. Tyto náklady představovala odměna za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyjádření k dovolání. Výchozí sazba odměny tu činila 20.000,- Kč, a to podle , ve znění dalších předpisů. Tuto výchozí částku však bylo nutné dvakrát krátit, poněvadž v řízení byl protistranou učiněn jediný úkon a dovolání bylo odmítnuto ( , , cit. vyhl.). Po této redukci představovala definitivní výše odměny za úkon částku 5.000,- Kč, kterou bylo nutné navýšit o 30% s ohledem na společné zastupování dvou účastníků advokátem ve stejné věci ( cit. vyhl.), tedy 6.500,- Kč. Po přičtení 300,- Kč režijního paušálu a 20 % DPH činila konečná výše nákladů dovolacího řízení částku 8.160,- Kč. tj. 4.080,- Kč u každého z úspěšných žalovaných 1) a 3).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. října 2012JUDr. Ludvík D a v i d, CSc. předseda senátu