Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
8BC0B94F8CDE8D76C1257AB0004D089F.html
HTML · 12.02 KB
No categories available
28 Nd 155/2012
U S N E S E N Í
Ing. L. M.
, bytem O. L. n.. 877, proti žalovaným:
1) TRANSKOREKTA, společnost s ručením omezeným
, IČ: 61944017, se sídlem v Praze 5, Plaská 622/3,
2) Ing. M. B.
, bytem P. 10, oba zastoupeni JUDr. Vladimírem Doležalem, advokátem v Praze 7, Dobrovského 10, o určení neúčinnosti právních úkonů, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 56 C 198/2002 , v rámci odvolacího řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 6/2012 (dříve 9 Cm 24/2009 ), o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu nutnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 6/2012
se nepřikazuje
Krajskému soudu v Plzni.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze předložil dne 24. 5. 2012 shora uvedenou věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Ze spisu vyplývá, že ve věci samé bylo rozhodováno na prvním stupni Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 56 C 198/2002 , o odvolání (podáno dne 31. 8. 2009) proti rozsudku tohoto soudu rozhodoval Krajský soud v Ostravě dne 26. 2. 2009, č. j. 8 Co 23/2009 -193, který ji z důvodu věcné nepříslušnosti Okresního soudu v Ostravě k projednání a rozhodnutí postoupil Krajskému soudu v Ostravě (nově pod sp. zn. 9 Cm 24/2009 ) – jako soudu příslušnému k rozhodnutí věci v prvním stupni. V rámci tohoto (nového) řízení bylo Vrchním soudem v Olomouci dne 13. 12. 2006, sp. zn. Ncp 1535/2006 , rozhodnuto, že ve věci je v prvním stupni příslušný k rozhodnutí okresní soud (č. l. 271).
Dne 12. 12. 2011 byl Krajskému soudu v Ostravě doručen návrh na delegaci z důvodu nutnosti, podaný žalovanými. Svůj návrh odůvodňovali zejména „podjatostí“ soudkyně Krajského soudu v Ostravě, Mgr. Jany Martínkové, dále též upozorňovali na personální obsazení senátu jednotlivých soudů, jež ve věci rozhodovaly a na „kolizi“ rozhodnutí o příslušnosti Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci (viz výše).
Žalobce se k návrhu nevyjádřil.
Podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. nemůže-li příslušný soud ve věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14 , §15 odst. 2 a § 16a ), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně. Podle odst. 2 může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle odst. 3 tamtéž rozhoduje o přikázání věci soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Žalovaní v závěru návrhu uvedli, že důvodem pro přikázání věci jinému soudu je též „zasažení“ soudů mnohaletým soudním řízením s ohledem na jejich zeměpisnou šířku. Tyto úvahy však nejsou navrhovateli podloženy žádnými dalšími relevantními skutečnostmi.
Soud není přesvědčen, že bylo přiléhavé návrh na delegaci odůvodňovat její nutností, tj. s ohledem na § 12 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve věci nebyl žádný ze soudců (podle obsahu spisu) vyloučen. Proto Nejvyšší soud posuzoval návrh žalovaných též z pohledu delegace z důvodu vhodnosti.
S ohledem na obsah spisu musí Nejvyšší soud v rámci posuzování návrhu zohlednit zejména otázku hospodárnosti a rychlosti řízení. První úkon byl ve věci učiněn v roce 2002, tj. před deseti lety. Bezesporu tak ve věci vznikají nepřiměřené průtahy (nikoliv nezaviněné též účastníky řízení), které by se při vyhovění návrhu na delegaci mohly dále prodlužovat. Rozhodnutí o přikázání věci soudu, který s věcí není seznámen a navíc sídlí v nepřiměřené vzdálenosti od bydliště žalobce, by bylo podle soudu v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že ve věci důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně naplněny nejsou. Nejvyšší soud návrhu žalovaného nevyhověl a předmětnou věc Krajskému soudu v Plzni ve smyslu § 12 odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. října 2012
JUDr. Ludvík David, CSc.
předseda senátu