Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 234/2012

U S N E S E N Í

T. P.

Západočeskému konzumnímu družstvu Plzeň,

družstvu se sídlem v Plzni, Poděbradova č. 1389/31,

IČO 00031976, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. srpna 2011 č.j. -214, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16.8.2011 č.j. -214, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 3.5.2011 č.j. -184 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že „okamžité zrušení pracovního poměru učiněné dopisem žalovaného ze dne 27.5.2010 a doručené žalobci dne 7.6.2010 je neplatné“), není přípustné podle ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Odvolací soud vyložil otázku hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce – dovodil-li, že žalobce porušil

svoji povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci

zvlášť hrubým způsobem,

neboť zejména nepřistupoval k plnění svých pracovních úkolů odpovědně, a tím, že odmítl rozvézt zboží - lahůdky podléhající „rychlé zkáze“ – „musel žalovaný tuto situaci neprodleně řešit“ tím, že na uvedenou trasu poslal jiného zaměstnance, „který nemohl plnit své původní pracovní úkoly“, jinak by mohlo dojít „ke zničení zboží a případné ztrátě zákazníka“ - v souladu se závěry, k nimž (za obsahově shodné právní úpravy) již dříve dospěla judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.1.2000, sp.zn. , uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.2.2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, pod číslem C 164, nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. , uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8 roč. 1996), a na nichž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit.

Namítá-li dovolatel ve prospěch svých opačných úvah, že jeho jednání „rozhodně nedosahovalo takové intenzity, aby byly naplněny podmínky § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce“, neboť „neodmítl plnit pracovní úkoly bezdůvodně, nýbrž důvodem, pro který odmítal s vozidlem zn. Avia pokračovat v jízdě, byl špatný technický stav vozidla“, potom přehlíží, že odvolací soud při posouzení toho, zda zjištěné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci dosáhlo zákonem předvídané intenzity, vymezil relativně neurčitou hypotézu právní normy upravenou ustanovením § 55 odst. 1 zák. práce vycházeje z judikátů, které jsou pro posouzení této otázky z obecného hlediska rozhodné, přihlížeje zároveň k individuelním okolnostem posuzovaného případu. Vzhledem k tomu jeho námitky nemohou obstát, neboť jde o pouhou polemiku s tím, ke kterým hlediskům odvolací soud (a soud prvního stupně) při posuzování intenzity porušení pracovní kázně žalobcem přihlížel a jak tato hlediska hodnotil.

Ostatní námitky žalobce obsažené v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. ) – podle ustanovení , neboť podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený rozsudek vychází (namítá-li, že „závěry krajského soudu jsou v příkrém rozporu se skutečnostmi zjištěnými v rámci důkazního řízení provedeného před soudem prvního stupně“) a současně v dovolání předestírá opačné skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení přihlédnuto (srov. část věty za středníkem ).

Protože dovolání žalobce

proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. listopadu 2012

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.

předseda senátu