Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 504/2011

U S N E S E N Í

J. S.

, proti povinnému

R. N.

, zastoupenému JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 45, za účasti manželky povinného

Z. N.

, zastoupené JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 45, a vydražitele

J. D.

, pro částku 1,650.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. a Exekutorského úřadu pro Prahu 4 pod sp. zn. 104 EX 538/05, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Městského soudu v Praze z 2. 4. 2010, č. j. -121, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 2. 10. 2009, č. j. 104 EX 538/05-106, jímž soudní exekutor R. V. udělil vydražiteli příklep k tam specifikovaným nemovitostem, tj. bytu a spoluvlastnickému podílu na společných částech domu a na pozemku. S odvolací námitkou povinného (č.l. 107), že u specifikace bytové jednotky ani specifikace spoluvlastnických podílů (u nichž navíc současný list vlastnictví není totožný s předchozím) není uvedeno číslo listu vlastnictví a označení katastrálního úřadu a katastrálního pracoviště, se odvolací soud vypořádal závěrem, že případné neúplné označení nemovitostí v usnesení o příklepu není skutečností, z níž by bylo možno dovodit porušení zákona při nařízení dražebního jednání či při provedení dražby ve smyslu ustanovení

V dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzují s odůvodněním, že „odvolací soud nesprávně posoudil naplnění všech předpokladů určitého a vykonatelného exekučního titulu a dále řešil tuto otázku v rozporu s hmotným právem), povinný a jeho manželka namítají nesprávné právní posouzení věci, jež spatřují v tom, že „nemovitost nebyla v rozhodnutí dostatečně a nezaměnitelně specifikována, když nebylo uvedeno číslo vlastnického listu ani obec Praha, případně katastrální úřad, v jehož obvodu se nemovitost nachází, v důsledku čehož je rozhodnutí nesrozumitelné a neurčité (při zadání údaje „Strašnice na internetu pro nahlížení do katastru nemovitostí nelze předmětnou nemovitost dohledat = nedostatečný údaj“). Dále pak namítají, že „oprávněnému bylo upřeno právo účastnit se procesu, že žádal o odročení ze zdravotních důvodů a že poslal omluvu, a že manželka nebyla jako účastnice řízení obeslána a nemohla se proto jednání účastnit, protože o něm nevěděla.“

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé zpochybnili – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelé v dovolání označili (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Dovolatelé napadenému rozhodnutí sice přisuzují zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Předně, pokud jde o námitku rozporu napadeného usnesení s hmotným právem, z nějž povinný a jeho manželka dovozují přípustnost dovolání, ta je nepřípadná, jelikož ustanovení ve znění účinném od 1.7.2009 pojem rozporu rozhodnutí odvolacího soudu s hmotným právem nezná.

Vyvozují-li dovolatelé přípustnost dovolání z nesprávného posouzení „naplnění všech předpokladů určitého a vykonatelného exekučního titulu“, je jejich přesvědčení o přípustnosti dovolání mylné již proto, že dovolání – posuzováno podle jeho obsahu – není odůvodněno nedostatky exekučního titulu, v daném případě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 z 25.11.2004, č.j. -8, nýbrž nedostatky v označení dotčených nemovitostí v usnesení o udělení příklepu, tedy při provádění exekuce, tj. v takové fázi exekučního řízení, kdy bylo mimo jakoukoliv pochybnost, které nemovitosti mají být exekucí postiženy.

Pokud jde o námitku nedostatku nezaměnitelné specifikace nemovitostí, ta ostatně ani nemá oporu ve spise (jehož obsahem je kromě jiného i napadené usnesení o příklepu), jelikož z jeho obsahu (viz výpis z katastru nemovitostí na č.l. 31, 46, 72 a 142) jasně vyplývá, že jde o nemovitosti evidované u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (kód 101), zapsané na listu vlastnictví č. 8951 (původně na LV 3817, viz. čl. 9) pro obec 554 882 Praha, katastrální území 731 943 Strašnice. Údaje, jejichž absenci dovolatelé vytýkají usnesení o udělení příklepu, jsou navíc uvedeny také v předchozí dražební vyhlášce z 18.2.2008 (čl. 54).

Pokud jde o další námitky (týkající se neúčasti povinného /v dovolání je nesprávně uvedeno „oprávněného“/ a jeho manželky u dražebního jednání), ty byly uplatněny teprve v dovolání, jde tedy o nepřípustné novum ( ).

Dovolací námitka nedoručení dražební vyhlášky manželce povinného navíc opět nemá oporu ve spise (viz. doručenka u dražební vyhlášky z 31.8.2009 na čl. 96, z níž plyne, že zásilka s ní byla manželce povinného poté, co si ji na výzvu pošty z 3.9.2009 nevyzvedla, doručena 15.9. téhož roku uložením do domovní schránky).

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona exekučního řádu.

V Brně dne 18. října 2012

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu