Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2327/2012

30

Cdo 2327/2012

U S N E S E N Í

M. G.

, zastoupeného JUDr. Olgou Krejsovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská č. 267/12, adresa pro doručování Praha 4 – Libuš, Meteorologická 792/29, proti žalované obchodní společnosti

Economia, a.s.

, IČO.: 00499153, se sídlem v Praze 7, Dobrovského 25, zastoupené JUDr. Pavlem Ondrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Tylovo náměstí č. 1,

o ochranu osobnosti

, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. března 2012, č. j. -101, takto:

I.Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. srpna 2011, č.j. -67, výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná byla uznána povinnou uveřejnit v deníku Hospodářské noviny omluvu žalobci ve znění uvedeném v tomto rozhodnutí, výrokem II. zamítl žalobu, aby tuto omluvu uveřejnila na internetových stránkách

www.ihned.cz

a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. března 2012, č.j. -101, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve změněném znění požadovaného textu omluvy, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, když se především ztotožnil s názorem soudu prvního stupně týkajícím se významu plynutí času pro prosaditelnost nároku na ochranu osobnosti. Připomněl, že k tvrzenému zásahu do osobnostní sféry žalobce mělo dojít dne 1. dubna 2004, avšak žaloba na ochranu osobnosti byla podána (teprve) dne 17. března 2011. Odvolací soud současně vyslovil, že sdílí závěr soudu prvního stupně, že v žalobcem označených bodech dotčeného článku, nelze dovodit neoprávněný zásah do jeho osobnostních práv, který by byl základním předpokladem odpovědnosti žalované podle § 13 obč. zák. Současně odkazuje na obsah článku a připomíná jeho konkrétní pasáže, které posuzuje jako pravdivé. Konstatuje též, že žalobce jako osoba veřejně činná se tím vědomě vystavil pozornosti veřejnosti a musel počítat s tím, že může být předmětem kritiky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost fakticky odvozuje z ustanovení a uplatňuje dovolací důvody ve smyslu ustanovení a b) a odst. 3 ( ). Odvolacímu soudu vytýká nedostatky ve skutkových zjištěních, dále nesouhlasí s jeho úvahou o významu plynutí času pro uplatnitelnost nároku podle ustanovení obč. zák. Má za to, že soud nesprávně vyvozoval své závěry, pokud se vztahovaly k posuzování žalobce jako osoby veřejně činné. Soud též podle jeho mínění nesprávně upřednostnil právo na informace - kritiku před právem žalobce na ochranu osobnosti. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se žalovaná nevyjádřila

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. července 2009 (dále opět jen " "), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , řádně zastoupenou advokátem, dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení (současně se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. , kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp.zn. , přístupné na www.nsoud.cz.]. V dané věci však dovolatel podle mínění dovolacího soudu žádnou právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, v podaném dovolání ve své podstatě nevymezil. Skutečností totiž je, že otázka plynutí času při úvaze o míře případného zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby, je konstantně dovolacím soudem posuzována shodně s úvahami obsaženými v napadeném rozsudku. Obdobně posuzování fyzické osoby jako osoby veřejně činné, stejně jako vztahu práva na informace, resp. práva na kritiku a práva na ochranu osobnosti, bylo v daném případě v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2006, sp. zn. , resp. rozsudek ze dne 12. ledna 2012, sp. zn. , apod.). Protože se při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel ve svém dovolání konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. ), je z uvedeného zřejmé, že při absenci takové otázky zde dovolací soud nemá procesní podklad k věcnému přezkumu dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Není tak naplněn předpoklad dovolacího důvodu podle ustanovení K výtkám dovolatele naplňující dovolací důvod podle je třeba uvést, že k okolnostem uplatněným v rámci tohoto dovolacího důvodu, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud při posouzení přípustnosti dovolání podle přihlížet nemůže. Obdobně je tomu i v případě, že je uplatněn dovolací důvod podle ustanovení Podle ustanovení věta za středníkem se totiž k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a nepřihlíží.

Protože v této věci tak není dána přípustnost dovolání, Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací dovolání jako nepřípustné odmítl [ ve spojení téhož zákona]. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první o.s.ř).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je za situace, kdy podané dovolání bylo odmítnuto, odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce nemá na náhradu těchto nákladů nárok, avšak v dovolacím řízení žalované žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu