Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4486/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Vě. F., zastoupené Mgr. Jaroslavem Machálkem, advokátem, se sídlem ve Valašském Meziřící, Křižná 250, Krásno n/Bečvou, PSČ 757 01, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Valašské Meziříčí, se sídlem ve Valašském Meziříčí, Sokolská 489, identifikační číslo osoby 00090875, o určení vlastnictví, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2010, č. j. -511, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. listopadu 2008, č. j. -473, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 17. června 2008, č. j. -461, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 19. listopadu 2008, č. j. -473, zamítl Krajský soud v Ostravě žalobu o určení, že žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí ve výroku označených nebytových jednotek a nebytového prostoru, a to se spoluvlastnickým podílem taktéž ve výroku specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně rozsudek sudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý a třetí výrok).

Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu, a též výslovně proti výrokům I. a II. rozsudku soudu prvního stupně a dále proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 17. června 2008, č. j. -461 (jímž byl zrušen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 7. srpna 2007, č. j. -420, a věc postoupena Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému), podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , b/ a c/ , (dále též jen „ “).

Dovolání je ve smyslu ustanovení mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí krajského soudu vydaného v řízení v prvním stupni je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje. proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu zrušil podle rozhodnutí soudu prvního stupně a postoupil věc věcně příslušnému krajskému soudu, není přípustné. Nejde totiž o žádný z případů popsaných v až (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2006, pod číslem 175). Proto Nejvyšší soud dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 17. června 2008, č. j. -461 bez dalšího odmítl podle ustanovení , jako nepřípustné, aniž by se (pro nadbytečnost) zabýval jeho včasností.

Přípustné pak není ani dovolání proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu.

V rozsahu, ve kterém směřuje i proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Konečně dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Žalobkyně přitom Nejvyššímu soudu žádnou právní otázku, natož pak právní otázku, jež by činila napadené rozhodnutí zásadně právně významným, k řešení nepředkládá.

Obecné námitky, podle nichž soudy zatížily řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, napadené rozhodnutí nečiní zásadně právně významným již proto, že při posuzování přípustnosti dovolání podle Nejvyšší soud nemůže přihlížet k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a odst. 3 ( ).

Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož žaloba o určení (spolu)vlastnického práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí musí směřovat proti všem osobám zapsaným v katastru nemovitostí jako jejím spoluvlastníkům, je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2002, sp. zn. , ze dne 11. července 2002, sp. zn. , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2011, sp. zn. či ze dne 13. října 2011, sp. zn. , jež jsou veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), a rozhodnutí odvolacího soudu tudíž zásadně právně významným nečiní.

A jelikož dovolatelka nebyla úspěšná právě pro nedostatek pasivní legitimace a naléhavého právního zájmu, nelze dovolání připustit ani k přezkoumání její argumentace ve vztahu k věci samé, neboť to již na závěru o nedostatku pasivní legitimace a naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (vedoucího bez dalšího k zamítnutí žaloby) nemůže ničeho změnit a nemůže se tak projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proto Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ jako nepřípustné i dovolání v rozsahu, v němž směřuje proti prvnímu výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a a 3 , když řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně bylo zastaveno, ve zbylém rozsahu bylo dovolání odmítnuto a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. října 2012

JUDr. Petr Š u k předseda senátu