Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4545/2011

U S N E S E N Í

V. D.

Janu Drskovi

, s místem podnikání v Praze 4, Nad Hájem 401/3, identifikační číslo 40639177, zastoupenému JUDr. Ivanou Kejmarovou, advokátkou se sídlem v Sibřině, Sluštice 1, o zaplacení 79.323,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2011, č. j. -302, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.845,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivany Kejmarové, advokátky se sídlem v Sibřině, Sluštice 1.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 20. prosince 2010, č. j. -259, uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 141.853,81 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, zamítl žalobu o zaplacení dalších 228.998,19 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. července 2011, č. j. -302, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části, zamítající žalobu co do 79.323,57 Kč, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Bez významu je tudíž dovolací námitka, že soudy při zjišťování údajů významných pro stanovení slevy z ceny díla vycházely z „vadného“ znaleckého posudku (posudku, v němž byla použita nesprávná metodiky výpočtu), neboť představuje uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v , jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci; skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle zpochybnit; je pro dovolací soud závazný. Stejně tak bezcenná z hlediska přípustnosti dovolání je výtka žalobkyně, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže dovodil, že přiznáním dalších 79.323,57 Kč by došlo k překročení žalobního návrhu. Vystihuje totiž dovolací důvod podle , který sice může výjimečně přípustnost dovolání podle založit, ovšem je tomu tak pouze v případech (o takovou situaci se v posuzovaném případě nejedná), kdy otázka, zda je či není řízení před soudy postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad či aplikaci procesních předpisů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004, popř. nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. , a ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. ).

V rámci dovolacího důvodu uvedeného v žalobkyně vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně určil výši slevy z ceny díla. Sluší se přitom zdůraznit, že samotný právní závěr odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok z odpovědnosti za vady díla, nemohl být podroben dovolacímu přezkumu, neboť nebyl dovoláním zpochybněn. Otázka přiměřenosti slevy z ceny díla předložená žalobkyní k přezkumu v dovolacím řízení nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným. Nejvyšší soud totiž již v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. , popř. ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. ) konstatoval, že pro určení výše slevy přiznávané z titulu odpovědnosti za vady zákon nestanoví žádné obecné pravidlo a soudu je přenecháno, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2010, sp., zn. ); dovolací soud má oprávnění učinit otázku přiměřenosti slevy předmětem svého dovolacího přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení. Rozsah snížení ceny musí být vždy posouzen s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu; výše slevy tak závisí především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, dále na snížení funkčních vlastností věci a její estetické hodnoty, na další upotřebitelnosti, ceně nutných oprav apod. Výše slevy by neměla vyjadřovat jen snížení směnné hodnoty věci a při jejím určení je třeba přihlédnout k tomu, jak se vytčená vada projevila při užívání věci, zda a jak toto užívání komplikuje či omezuje a zda snižuje její životnost. Protože v posuzovaném případě šlo o vady nedokončeného díla (kdy účastníci řešili situaci dohodou o ukončení provádění díla a dohodli se na vzájemném narovnání), nemohly soudy - logicky vzato - přihlížet ke všem shora uvedeným kritériím a zohledňovaly především náklady, které žalobkyně vynaložila na odstranění namítaných vad. Odvolací soud pak rozhodl v intencích shora podaného výkladu, jestliže výši slevy neztotožnil s cenou oprav, neboť zohlednit lze toliko opravy nutné a nikoli jen vhodné; s přihlédnutím ke skutkovým okolnostem případu nelze jeho úvahy posoudit jako zjevně nepřiměřené. Dovolací důvod uvedený v tudíž není naplněn.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto odmítl ( věta první a ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 5.545,- Kč ( , ve spojení s , , ve spojení s a , ve znění účinném do 29. 2. 2012) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( a a 3 , v platném znění).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 30. října 2012

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu