Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 242/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Simona, v právní věci žalobce PROSPER, s.r.o., IČ 31678289, se sídlem v Humenném, Vaľaškovce, Slovenská republika, proti žalovanému D.t. Josefu Brindzákovi – Stavoexpres Liberec, IČ 10426434, se sídlem v Liberci, Slavíčkova 2, zastoupenému JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem v Liberci 2, Na Poříčí 116/5, o náhradu škody ve výši 159.698,- Kč, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný navrhl, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Břeclavi. Vhodnost delegace spatřuje v tom, že pokud bude věc přikázána tomuto soudu, který je blíže k hranicím S. r., usnadní to snad žalobci osobní účast a odstraní jeho, byť neoprávněné a ničím nepodložené, pochybnosti o soudu či soudci.

Žalobce ve svém vyjádření k tomuto návrhu uvedl, že požaduje splnění několika podmínek ze strany žalovaného a písemnou záruku soudce Okresního soudu v Liberci. V opačném případě trvá na tom, aby ve věci rozhodl Okresní soud v Liberci, ale bez jeho přítomnosti.

Nejvyšší soud ČR jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu – Okresnímu soudu v Liberci a Okresnímu soudu v Břeclavi, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení je existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci.

Je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případné přikázání věci k projednání a rozhodnutí jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Přikázáním věci jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny uvedené podmínky, by došlo k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst. 1 d, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.

V posuzovaném případě je z obsahu návrhu žalovaného zjevné, že důvodem jeho návrhu na delegaci je sídlo žalobce jako okolnost, která by podle názoru žalovaného měla přispět k usnadnění jeho osobní účasti na jednání soudu.

Z vyjádření žalobce pak vyplývá, že s přikázáním věci Okresnímu soudu v Břeclavi, pokud nebudou v jím uložené lhůtě splněny žalovaným a soudcem Okresního soudu v Liberci konkrétní podmínky, v zásadě nesouhlasí.

Je tedy zřejmé, že žalobce s přikázáním věci Okresnímu soudu v Břeclavi nesouhlasí a ani nelze předpokládat, že by věc mohla být Okresním soudem v Břeclavi projednána hospodárněji a rychleji.

Nejvyšší soud ČR proto návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Břeclavi nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravnýprostředek.

V Brně 11. října 2012

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu