Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3858/2010

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 32 Cdo 3858/2010- 181

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Santander Consumer Finance a. s., se sídlem v Praze 5, Šafránkova 1, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 25 10 37 68, zastoupené JUDr. Vlastimilem Skopečkem, advokátem se sídlem v Plzni, B. Smetany 1, proti žalovanému V. O., zastoupenému JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, o zaplacení částky 423.284,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2010, č. j. -144, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze označenému v záhlaví, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 18. května 2009, č. j. -108, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 423.284,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení (dále též jen “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení (jež bylo zrušeno k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. ), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.

Z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení a nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení je zřejmé, že dovolatel nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení části věty před středníkem

Namítá-li dovolatel, že smlouva o zajišťovacím převodu práva, kterou uzavřel se žalobkyní ke smlouvě o úvěru, je neplatná pro neurčitost, neboť v ní není dostatečně identifikován předmět zajištění a neobsahuje ujednání, které by označovalo převod práva k předmětu zajištění za dočasný, a pro obcházení zákona, patrně přehlédl, že odvolací soud na posouzení smlouvy o zajišťovacím převodu práva své rozhodnutí nezaložil. Založil je na závěru, že mezi účastníky byla uzavřená platná smlouva o úvěru podle ustanovení obchodního zákoníku s tím, že smlouva o úvěru je zároveň jednou z forem poskytnutí spotřebitelského úvěru podle ustanovení , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, a žalobkyně má právo na úhradu žalované částky podle této smlouvy a všeobecných smluvních podmínek, jež byly její součástí. Tento závěr odvolacího soudu dovolatel nezpochybnil.

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani prostřednictvím namítané vady řízení spočívající v nedostatku místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně, u něhož žalobkyně podala žalobu podle ujednání o místní příslušnosti tohoto soudu obsaženého ve všeobecných smluvních podmínkách žalobkyně. Tvrdí-li dovolatel, že byl založením místní příslušnosti jiného než obecného soudu jako spotřebitel znevýhodněn, a jde proto o ujednání neplatné, považuje dovolací soud tuto námitku za účelovou vzhledem k tomu, že dovolatel je od zahájení řízení (podle zjištění soudu prvního stupně) ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov a v každém svém podání, jež bylo reakcí na předvolání soudu k ústnímu jednání (před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem) vždy žádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti a aby soud zrušil příkaz k „eskortě“ dovolatele k jednání s tím, že se jednání nechce zúčastnit (srov. podání dovolatele ze dne 7. července 2008 na č. l. 25-27 spisu, podání ze dne 29. srpna 2008 na č. l. 79-85, podání ze dne 15. prosince 2008 na č. l. 99-100, podání ze dne 21. dubna 2009 na č. l. 107-108, podání ze dne 22. července 2009 na č. l. 119-122 a podání ze dne 16. prosince 2009 na č. l. 140 spisu). Byl-li (a je stále) dovolatel ve výkonu trestu a jednání před soudem se nechtěl zúčastnit, nebyl ujednáním o prorogaci znevýhodněn v přístupu k soudu.

Rovněž námitku, že soudy nerozhodly o návrhu dovolatele na delegaci vhodnou, lze považovat za účelovou právě s ohledem na to, že opakovaně žádal, aby bylo jednáno bez jeho účasti a aby byly zrušeny příkazy k převozu na jednání soudu.

Námitku zpochybňující výši úroku z prodlení dohodnutých ve smlouvě o úvěru a přisouzených žalobkyni dovolatel vznesl poprvé až v dovolání, v rozporu s ustanovením Odvolací soud se touto námitkou nezabýval, neboť dovolatel proti výši úroku z prodlení ničeho nenamítal a dovolacímu soudu, jenž je soudem přezkumným, se tak nenabízí k přezkoumání žádný závěr.

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti výroku o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle žádného ustanovení (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení bodu 5., , , a , z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč a celkem činí 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. září 2012

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu