Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 664/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Jiřinou Kašparovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, W. Churchilla 2, proti žalovanému Novému bydlení Pavlovice, družstvu se sídlem v Liberci 1, Jestřabí 974, identifikační číslo 25448617, zastoupenému Mgr. Janem Hraško, advokátem se sídlem v Liberci 4, Revoluční 123/17, o zaplacení 407.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci, ze dne 15. června 2010, č. j. -92, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci shora označeným rozsudkem potvrdil ve vyhovujícím výroku o částce 407.100,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a ve výroku o nákladech řízení rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 13. listopadu 2009, č. j. -72; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není přípustné.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolání je podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. , a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel otázce výkladu čl. II. bodu 1 v návaznosti na čl. VII. bodu 2 smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 19. 4. 2005, v tom směru, zda jde o určitá ujednání, která byla rozhodující pro závěr, zda žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty.

Soudní praxe se ustálila v názoru, že právní úkon je neurčitý ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel podle § 35 odst. 2 a 3 obč. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 7/98, str. 372), která ukládají soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Jde-li o právní úkon, pro který je stanovena pod sankcí neplatnosti písemná forma, musí určitost obsahu projevu vůle vyplývat z textu y, na níž je tento projev vůle zaznamenán, a není postačující stav, kdy je smluvním stranám jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to jinak z právního úkonu samého objektivně seznatelné (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2000, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 9/2000, str. 266, dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1996, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 6/1997, str. 145, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck 2002, svazek 15, pod č. C 1075, str. 61). V rozsudku ze dne 27. března 1997, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 26/98, dovolací soud usměrnil rozhodovací praxi právním závěrem, že právní úkon týkající se části nemovitosti je určitý nejen tehdy, jestliže je část pozemku označena v připojeném geometrickém plánu, ale také tehdy, jestliže je identifikována jiným způsobem, nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jaké části pozemku se žaloba týká (např. uvedením údajů z evidence v pozemkové knize). Při posuzování určitosti smlouvy o budoucí kupní smlouvě ohledně nemovitostí je třeba mít na zřeteli, že účelem této smlouvy není vklad vlastnického práva na základě této smlouvy do katastru nemovitostí, nýbrž pouze uzavření budoucí kupní smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2000, sp.zn. , a jeho usnesení ze dne 30. října 2002, sp.zn. ). Pozemky v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru, musí být označeny parcelním číslem a názvem katastrálního území, ve kterém leží a budovy označením pozemku, na němž jsou postaveny, příslušností stavby k části obce a číslem popisným nebo evidenčním, případně způsobem jejího využití, pokud se číslo popisné ani evidenční nepřiděluje (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2000, sp. zn. ). Nelze proto striktně trvat na požadavku, který je kladen na označení nemovitostí v případě smluv, na jejichž základě se realizuje převod vlastnického práva.

Výklad shora uvedeného smluvního ujednání se závěrem, že jde o nezaměnitelně (tj. určitě) označený předmět budoucí koupě, tak provedl odvolací soud zcela v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 obč. zák. a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto odmítl podle věty první a

Podle věty prvé, , a je žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [ ], stanovená podle ., , , a ve znění účinném do 29. 2. 2012 (viz čl. II. ), ve výši 10.000,- Kč, paušální částka náhrady hotových výdajů podle a 3 ve výši 300,- Kč a 20 % DPH, tj. 2.060,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 27. září 2012

JUDr. Václav D u d a, v. r.

předseda senátu