Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 520/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. Hanou Desenskou, advokátkou se sídlem v Jičíně, Fortna 40, proti žalované CET 21, spol. s r.o., IČ: 45800456, se sídlem v Praze 5, Kříženeckého nám.1078/5, zastoupené Mgr. Karlem Kadlecem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 5, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2010, č. j. -400, takto:

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. června 2008, č.j. – 233, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná byla uznána povinnou uveřejnit v hlavním vysílacím čase na televizní obrazovky omluvu za obsah reportáže ze dne 14. prosince 2004 v rámci publicistického pořadu „Na vlastní oči“ a upoutávky na tuto reportáž a v jejím rámci, aby prohlásila, že není pravdou, že žalobce je postižen jakoukoli formou sexuální deviace, že je neodpovědným chovatelem, který úmyslně týrá zvířata a že veřejně šířil a v praxi uplatňoval násilné zavrženíhodné metody výcviku zvířat, zejména koní, dále pak, aby byla uznána povinnou zaplatit mu finanční náhradu v částce 1 miliardu Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nedošlo k protiprávnímu zásahu do osobnostních práv žalobce ve smyslu ustanovení ásl. , protože některá z tvrzení, za něž se žalobce domáhal omluvy v předmětné reportáži nezazněla, jiná pak byla pravdivá.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. února 2010, č.j. -400, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, když se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že údaje o žalobci v pořadu a v upoutávce na něj uvedené nebyly, objektivně posuzováno, schopny zasáhnout do osobnostních práv žalobce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání doplněné podáním soudem ustanovené zástupkyně z řad advokátů. Tvrdí, že byl zkrácen na svých právech, především v odvolacím řízení, kde se odvolací soud nevypořádal s jeho jednotlivými návrhy, neprovedl navrhované důkazy, především nevyslechl v jeho přítomnosti navržené svědky. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se vyjádřila žalovaná, která se domnívá, že dovolání žalobce není přípustné a navrhuje proto jeho odmítnutí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. července 2009 (dále jen " "), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , řádně zastoupenou soudem ustanoveným advokátem, dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení (současně se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. , kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp.zn. , přístupné na www.nsoud.cz.]. Podané dovolání pak konkrétní právní otázku, která by zejména v souvislosti s aplikací ustanovení ásl. obč. zák. činila napadené rozhodnutí po právní stránce zásadně právně významným, fakticky neuvádí, přičemž je třeba zdůraznit, že odvolací soud se sám v této souvislosti nedostal do případných interpretačních obtíží. Není tak naplněn předpoklad dovolacího důvodu podle ustanovení

Výtky dovolatele, že soud se nevypořádal s jeho jednotlivými návrhy, neprovedl navrhované důkazy a nevyslechl některé jím navržené svědky, naplňují dovolací důvod podle K okolnostem uplatněným v rámci tohoto dovolacího důvodu, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud při posouzení přípustnosti dovolání podle přihlížet nemůže, až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy kdy jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů. Podle ustanovení věta za středníkem se k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a nepřihlíží.

Protože v této věci tak není dána přípustnost dovolání, Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací s přihlédnutím k dovolání jako nepřípustné odmítl [ ve spojení téhož zákona]. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první o.s.ř).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je za situace, kdy podané dovolání bylo odmítnuto, odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a 146 odst. 3 , neboť v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč [srov. , , , , , a ve znění po novele provedené účinné od 1.9.2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.550,- Kč, která po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, je představována částkou 7.860,- Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. září 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu