Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4558/2010

25

Cdo 4558/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

J. S.,

zastoupeného Mgr. Janou Tkáčovou Sumarovou, advokátkou se sídlem Ostrava – Vítkovice, Mírové náměstí 3d/519, proti žalovaným

1) J. Č.

a

2) M. Č.,

oběma zastoupeným Mgr. Petrem Šimkem, advokátem se sídlem Bohumín, Studentská 1225, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2009, č. j. -90, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Ostravě mezitímním rozsudkem ze dne 5. 9. 2008, č. j. -63, rozhodl, že nárok žalobce na náhradu škody je zcela neopodstatněný proti žalované 2) a proti žalovanému 1) je opodstatněný v rozsahu jedné poloviny s tím, že o výši plnění i o nákladech řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí. Vyšel ze zjištění, že žalovaní se dne 20. 12. 2005 dostavili do žalobcem provozované prodejny jízdních kol a žádali po něm vydání dětského jízdního kola, které mu v září téhož roku svěřili za účelem obstarání jeho prodeje. Žalobce jim sdělil, že jejich kolo bylo zabaveno v rámci exekuce a že u sebe nemá ani hotovost v částce 1.700,- Kč jakožto předpokládaný výtěžek z prodeje kola. Když se žalovaný 1) přiblížil v prodejně k dalším kolům, žalobce stáhl roletu u vchodu do prodejny téměř až k podlaze, žalovaný 1) na to reagoval tak, že žalobci sáhl na ramena, a došlo ke vzájemné potyčce a při ní k pádu regálů se zbožím a k poškození nápojového automatu. Soud uzavřel, že z hlediska morálního porušili oba účastníci svou obecnou povinnost předcházet škodám. Vědomi si rizik, řešili situaci nevhodně a v rovině verbální každý z nich přispěl k nedorozumění vedoucímu k následnému napadení. Žalovaný 1) svou nabídkou převzetí jiného kola vyvolal u žalobce obavu z okamžité realizace této nabídky spojenou se stažením rolety a v přesvědčení o hájení svého práva vyvolal jeho další obranu, v důsledku toho došlo k potyčce mezi nimi a následně k pádu regálů. Podle soudu šlo od počátku o nepřerušený děj, který z roviny verbální přešel do fyzického napadení. Žalobce i žalovaný 1) měli oba možnosti odvrátit případný slovní i fyzický konflikt, což žádný z nich neučinil, a v řízení nebylo přesvědčivě zjištěno, který z nich učinil pohyb vedoucí k pádu regálů. Každý z nich porušil generální prevenci a v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda, proto soud dovodil, že za škodu způsobenou na zařízení prodejny odpovídá každý z nich v rozsahu jedné poloviny. Nebylo zjištěno, že by žalovaná 2) jakkoliv porušila obecnou povinnost předcházení škodám anebo se jakkoliv podílela na vzniku konfliktu.

K odvolání obou žalovaných Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 5. 2009, č. j. -90, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalované 2) potvrdil a ve vztahu k žalovanému 1) jej změnil tak, že nárok žalobce vůči němu je neopodstatněný. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který posoudil podle § 415 a § 420 obč. zák., nicméně ze skutkových zjištění dovodil jiné závěry. Za rozhodující označil okolnost, v důsledku jakého porušení právní povinnosti došlo ke vzniku škody na majetku žalobce, tedy k pádu regálů. Jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaní učinili v prodejně pohyb směrem ke kolům s úmyslem vyvézt je z prodejny, je zcela zřejmé, že k porušení právní povinnosti došlo na straně žalobce, který omezil osobní svobodu žalovaných, když stáhl roletu a zamezil jim tak v odchodu z prodejny. I když žalovaný 1) v reakci na to sáhl žalobci na ramena, nebylo toto jednání příčinou pádu regálů a žalovaný 1) se proti žalobci obrátil až poté, kdy žalobce stáhl roletu. Z vyjádření účastníků řízení je zřejmé, že to byl právě žalobce, kdo odhodil žalovaného 1) na regály, a nebylo prokázáno, že by tím odvracel fyzické násilí žalovaného 1), a že by se tak jednalo o jednání žalobce v nutné obraně. Ve vztahu k pádu regálů to byl žalobce, kdo porušil právní povinnost stanovenou § 415 obč. zák., tj. chovat se tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku a zdraví, a ze strany žalovaného 1) tak chybí základní předpoklad pro jeho odpovědnost za škodu – porušení právní povinnosti. Ve vztahu k žalované 2), která nebyla účastna konfliktu a z její strany nedošlo k porušení právní povinnosti, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Proti tomuto rozsudku, do výroku ve vztahu k žalovanému 1) podal žalobce dovolání z důvodu podle odst 2 písm. b), odst. 3 Namítá, že z doposud provedených důkazů, a to především z videozáznamu, z přestupkového spisu, jakož i z výpovědí obou žalovaných jednoznačně vyplývá, že obecnou povinnost dle obč. zák. porušil žalovaný. Bylo-li prokázáno, že to byl žalovaný 1), kdo jako první použil fyzické násilí vůči žalobci, pak jakákoliv jeho reakce na jednání žalovaného 1) byla již jen nutnou obranou proti žalovanému 1), a nemohlo tak z jeho strany dojít k porušení právní povinnosti. Namítá, že pro posouzení odpovědnosti žalovaného je rozhodující, že žalovaný 1) svým jednáním fyzickou potyčku mezi nimi vyvolal a žalobce se jeho útoku jen bránil. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle , není důvodné.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 22. 5. 2009, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II ).

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu spočívá v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na správně zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Domáhá-li se žalobce na žalovaném náhrady škody vzniklé pádem regálu se zbožím a poškozením nápojového automatu v prodejně, je pro posouzení odpovědnosti za škodu podstatné zjištění, zda a jakým jednáním byly uvedené věci poškozeny.

Vzhledem k tomu, že dokazováním se nepodařilo v řízení zjistit, který z účastníků svým pohybem způsobil pád regálů v rámci jejich potyčky, soud prvního stupně dovodil jejich rovnocennou odpovědnost. Avšak vzhledem k tomu, že podle skutkových zjištění to byl žalobce, kdo v úvodu konfliktu svým jednáním (stažením rolety) vyvolal reakci žalovaného 1) a v době pádu regálu to byl on, kdo útočil na žalovaného, je správný závěr odvolacího soudu o příčinné souvislosti mezi jednání žalobce se vznikem škody. Jednal-li ten, kdo škodu způsobil, v nutné obraně proti hrozícímu nebo trvajícímu útoku, za škodu neodpovídá (§ 418 odst. 2 obč. zák.). Pokud se reaguje na útok takovým způsobem, že ve skutečnosti se útok oplácí a nikoliv odvrací, o nutnou obranu nejde (srov. R II/1965 trestní, str. 232). Nelze tak přisvědčit argumentaci žalobce, že se z jeho strany jednalo pouze o nutnou obranu v reakci na jednání žalovaného 1), který jako první použil fyzické násilí. V dané věci bylo prokázáno, že došlo ke vzájemné potyčce účastníků, nikoliv o útok žalovaného 1) fyzickou silou proti žalobci, jemuž by se žalobce pouze bránil.

Žalobce brojí proti skutkovému závěru o průběhu děje, jenž vedl ke vzniku škody, za niž je požadována náhrada. Uplatňuje tím dovolací důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba pokládat výsledek hodnocení důkazů, které neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možno polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl či neměl uvěřit svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedeného důvodu nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, proti nimž dovolatel nevznesl námitek, a v odůvodnění svého rozsudku srozumitelně vysvětlil, na základě jakých úvah dospěl k uvedeným skutkovým zjištěním, přičemž dovolací soud neshledal, že by pokládal za zjištěné něco, co ve spise není, opomenul něco podstatného, co bylo prokázáno, ani že by v jeho úvahách existovaly logické rozpory.

Dovolatel nesouhlasí se skutkovým závěrem odvolacího soudu o tom, co bylo či nebylo provedenými důkazy prokázáno, a namítá, že na základě některých důkazů je možno dovodit odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou pádem regálů. K tomuto závěru však dochází na základě vlastního hodnocení důkazů, kdy jednotlivým důkazům, jež byly v řízení provedeny, připisuje různou důkazní sílu a po jejich přehodnocení činí vlastní skutkové závěry.

Především hodnocení důkazů soudem ( ), které dovolatel napadá, není samo o sobě – jak je uvedeno výše – způsobilým dovolacím důvodem. Námitky proti samotnému hodnocení důkazů, tj. zda je některý důkaz věrohodný či nikoliv a ke kterým důkazům soud měl či neměl přihlédnout a co z nich zjistit, dovolací důvod podle ust. nenaplňují. Odvolací soud při svém rozhodnutí přihlížel ke zjištěním, čerpaným pouze z důkazů, které byly v řízení provedeny, a v úvahu vzal pouze ty okolnosti, jež vyšly najevo v průběhu řízení a mají tak oporu v obsahu spisu.

Odvolací soud vycházel z videozáznamu, ze kterého je patrno, že žalovaný 1) neučinil v prodejně žádný fyzický pohyb odpovídající úmyslu vyvézt z prodejny kolo, a že to byl žalobce, kdo stáhl roletu až téměř k podlaze. Tomuto zjištění odpovídá rovněž závěr statutárního města Ostrava, Úřadu městského obvodu Ostrava – Jih, v přestupkovém řízení. Odvolací soud nepominul žádnou podstatnou skutečnost vyplývající z provedených důkazů; jeho skutkový závěr, z něhož při svém rozhodování vycházel, že v době pádu regálů to byl žalobce, kdo útočil na žalovaného 1), a kdo porušil právní povinnost chovat se tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku a zdraví, vyplývá z důkazů provedených v řízení a nejde o situaci, že by soud při zjišťování skutkového stavu věci opomenul nějaké rozhodné prokázané skutečnosti.

Správně pak vycházel z právního názoru, že rozhodujícím je zjištění, jaké jednání vedlo ke škodě a který ze zúčastněných jednal protiprávně. Protože nebylo prokázáno jednání žalovaného 1) v příčinné souvislosti se vznikem škody, odvolací soud při právním posouzení nepochybil, když nárok žalobce neshledal důvodným. Z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je rozsudek odvolacího soudu správný, dovolací důvody podle , odst. 3 nejsou uplatněny důvodně, a není tedy důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl podle věty před středníkem

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. září 2012

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu