Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 795/2011

U S N E S E N Í

R. V.

1) V. V.

, zastoupené JUDr. Radovanem Rumlerem, advokátem se sídlem v Boskovicích, náměstí 9. května č. 10, a

2) Mgr. M. B.

, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2010 č.j. -74, takto:

I. Dovolání žalované 1)

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23.9.2010 č.j. -74, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 30.9.2009 č.j. -50, kterým bylo určeno, že žalobce je dědicem po B. V., a kterým bylo rozhodnuto, že žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 14.645,64 Kč k rukám advokátky JUDr. Hany Loskotové a že žalobci se vůči žalované 2) náhrada nákladů řízení nepřiznává, a jímž bylo rozhodnuto, že žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.671,- Kč k rukám advokátky JUDr. Hany Loskotové, a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení , neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení ; napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení vzhledem k tomu, že - z hlediska dovoláním uplatněných důvodů - je rozhodnutí odvolacího soudu co do závěru o nedůvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem pro trvalé vedení nezřízeného života ve smyslu ustanovení v souladu s ustálenou judikaturou soudů a že v dovolání žalované 1) byly dále uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu - srov. ) již jen dovolací důvody podle ustanovení 241a odst. 2 písm. a) a

Za vedení nezřízeného života ve smyslu ustanovení se podle ustálené judikatury soudů považuje takové chování zůstavitelova potomka, které evidentně vybočuje z rámce obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy. O trvalé vedení nezřízeného života jde v takových případech, kdy chování vyděděného bude vykazovat známky kontinuálnosti (tedy nikoliv jen nahodilosti či ojedinělosti) a dlouhodobosti, a kdy již zpravidla nebude možné očekávat návrat k běžnému způsobu života tak, jak je vnímán většinovou společností (srov. zejména právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2011 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 66 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012).

Odvolací soud vyložil - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - otázku nedůvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem pro trvalé vedení nezřízeného života ve smyslu ustanovení v souladu se závěry judikatury soudů. Dovodil-li, že trestná činnost žalobce "byť opakovaná, k níž došlo v první polovině 90. let, tedy v době, kdy žalobci nebylo ani 20 let", nenaplňuje důvod vydědění podle ustanovení , neboť žalobce se "v následující době, a to jak v době pobytu v ČR, tak v době pobytu v USA, nechoval tak, že by bylo možno dovodit, že vede nezřízený život", a "v celkovém kontextu i s předchozí trestnou činností není naplněna ani podmínka trvalosti", pak bylo ve věci rozhodnuto v souladu se zákonem a s již ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit. Odkazuje-li dovolatelka v této souvislosti na spis Okresního soudu v Blansku sp. zn. a dovozuje-li, že trestná činnost žalobce "dlouhodobě pokračovala", pak přehlíží skutečnost, že žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 23.10.2002 č.j. -31 pravomocně odsouzen za trestné činy, které spáchal již v letech 1991-1992; ani z této skutečnosti nelze usuzovat na trvalé vedení nezřízeného života žalobcem ve smyslu ustanovení .

Kromě polemiky se závěry soudů o nedůvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem pro trvalé vedení nezřízeného života ve smyslu ustanovení dovolatelka v ostatním obsahu svého dovolání právní posouzení věci odvolacím soudem (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) nezpochybňuje. Podstatou jejích dalších námitek je nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) vychází [ohledně závěru, že i po spáchání trestných činů zůstavitel "projevoval o žalobce zájem", "chtěl, aby se napravil či vzpamatoval", "měl s žalobcem blízký vztah" a "navštívil žalobce ve Vazební věznici v Brně" a že dopisy zůstavitele ze dne 30.7.1992 a ze dne 14.12.1992 "dle obsahu jednoznačně nasvědčují tomu, že zůstavitel svému synovi odpustil"]. Podstatou těchto námitek je tedy nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil. Námitky žalované 1) v tomto směru nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení

Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) dále vyplývá, že dovolatelka uplatňuje také dovolací důvod podle ustanovení (vadu spatřuje v tom, že "odvolací soud nedůvodně nepřipustil výslech svědka M. V.").

Shora uvedené námitky nemohou založit závěr o přípustnosti dovolání žalované 1) podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a totiž nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Protože dovolání žalované 1) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalovaná 1), jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů řízení nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. října 2012

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu