Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4963/2010

U S N E S E N Í

Mgr. L. O.

, proti povinnému

Z. O.

, zastoupenému JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojánské náměstí 47, prodejem nemovitostí a rozdělením výtěžku, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17.8.2010, č.j. -154, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 22.3.2010, č.j. -108, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí (jímž bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků) nařízeného podle prodejem nemovitostí a rozdělením výtěžku. Odvolací soud uzavřel, že důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí podle a h/ , jak je navrhováno, splněny nejsou, jelikož povinný se nemohl stát výlučným vlastníkem nemovitostí vydržením vlastnického práva, neboť nikdy nebyl v dobré víře o tomto svém výlučném vlastnictví; pro vydržení podle názoru odvolacího soudu chybí také nedostatek titulu, z něhož by mohla být dobrá víra odvozována. Protože se od vydání vykonávaného rozsudku ve vlastnických poměrech účastníků nic nezměnilo, důvod pro zastavení výkonu není dán.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že odvolací soud posuzoval, a to nesprávně, dovolacím soudem dosud neřešenou otázku „naplnění důvodů pro zastavení výkonu rozhodnutí spočívající ve výlučném vlastnictví povinného k nemovitosti deklarované jako nemovitost ve spoluvlastnictví povinného a oprávněné.“ Nesprávné právní posouzení věci podle spatřuje v tom, že soudy obou stupňů zamítly návrh na zastavení výkonu přesto, že oprávněné právo přiznané exekučním titulem ze zákona (tím, že /výlučné/ vlastnické právo vydržel podle povinný) zaniklo uplynutím 10 let, tedy doby, po kterou povinný předmětné nemovitosti výlučně a oprávněně drží, od zániku BSM (15.11.1994, tj. dnem nabytí právní moci rozvodového rozsudku), tedy 15.11.2004. Odvolací soud jím navržené důkazy neprovedl a řádně nezhodnotil, pouze převzal za svůj nesprávný názor soudu prvního stupně. Tím, že rozhodl bez jednání, ač je jeho nařízení (pro případy, že rozhodné okolnosti jsou mezi účastníky sporné) předepsáno ustanovením , odvolací soud řízení zatížil vadou, jež podle jeho názoru měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jestliže by totiž odvolací soud nařídil jednání, při němž by provedl navržené důkazy, bylo by po jejich zhodnocení nutno dospět k závěru, že důvody pro zastavení výkonu podle a h/ dány jsou.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Dovolatel napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) judikaturou dovolacího soudu dosud neřešené právní otázky totiž v souzené věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek relevantních pro zastavení exekuce (byť rozhodnutí odůvodnil – nepřiléhavě – „meritorně“, totiž nedostatkem dobré víry povinného jako nabyvatele), uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Ta vychází z doslovného znění (výkladové pochybnosti nepřinášejícího) ustanovení , podle kterého „právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona“, z čehož jasně vyplývá, že takovéto právo nelze uplatnit návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí. Má-li tedy povinný za to, že (výlučné) vlastnictví k dotčeným nemovitostem nabyl (více než čtyři roky před zahájením vykonávacího řízení) vydržením, je mu k dispozici vylučovací žaloba, na jejímž základě bude splnění předpokladů pro nabytí vlastnictví vydržením – včetně dobré víry a jejího titulu – prokazovat v nalézacím řízení podle třetí části .

Z uvedeného pak vyplývá, že k závěru o způsobilosti založit přípustnost dovolání podle nemůže vést (kromě obecného důvodu uvedeného výše) ani uplatněný dovolací důvod podle Dovodila-li totiž povinným uváděná judikatura, že ustanovení ukládá soudu povinnost nařízení jednání v případech, kdy jsou okolnosti rozhodné z hlediska zastavení výkonu rozhodnutí mezi účastníky sporné (což dovolatel tvrdí), pak tento judikatorní závěr dotčen nebyl, jelikož (viz. výše) namítané dovolatelovo výlučné vlastnictví k předmětným nemovitostem – jako právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí – nemůže být důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí, nýbrž k podání excindační žaloby.

Protože vzhledem k výše uvedenému je namístě závěr o nedostatku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí, dovolání přípustné není, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné však prokazatelné náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měla dle , a věty první právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok shora uvedený.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2012

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu