Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2445/2012

20

Cdo 2445/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Finančního úřadu v Podbořanech

se sídlem v Podbořanech, Masarykovo náměstí 733, identifikační číslo osoby 72080043, proti žalované

FK

MARILA PŘÍBRAM, a. s.

, se sídlem v Příbrami, Lazec 60, IČO 26696363, zastoupené JUDr. Juliem Kramaričem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Santošky 22/955, o zaplacení částky 1.441.232,- Kč, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 18. 10. 2007, č. j. -92, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze z 18. 10. 2007, č. j. -92, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami z 12. 3. 2007, č. j. -60,

se ruší

a věc

se vrací

okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek z 12. 3. 2007, č. j. -60, jímž okresní soud (kromě jiného) vyhověl poddlužnické žalobě a žalovanou zavázal k zaplacení částky 1.322.548,- Kč. S její odvolací námitkou, že před vydáním rozsudku soudu prvního stupně byl dne 21. 2. 2007 vydán exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, PhD., exekuční příkaz, č. j. 067 EX 742/07-19, k provedení exekuce prodejem podniku povinného Fotbalový klub Chmel Blšany, a. s. (věřitele žalované), se odvolací soud vypořádal závěrem, že tato skutečnost vyhovění poddlužnické žalobě nebrání. Odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. je podle odvolacího soudu nepřípadný, jelikož toto rozhodnutí řeší situaci, kdy je na majetek dlužníka prohlášen konkurs, v jehož důsledku nelze provést exekuci postihující majetek patřící do podstaty. V souzené věci však na majetek dlužníka nebyl prohlášen konkurs, ale byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem jeho podniku. V takovémto případě podle odvolacího soudu ustanovení umožňuje, aby bylo jednáno a rozhodnuto o poddlužnické žalobě, jelikož podle tohoto ustanovení se přerušují pouze již nařízené exekuce, jimiž byly postiženy movité věci, nemovitosti a jiné pohledávky než z účtu u peněžního u, jestliže patří k podniku. I když lze poddlužnickou žalobu podle považovat za způsob provedení výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, nelze takovouto žalobu kvalifikovat jako „již nařízenou exekuci“ a v důsledku toho řízení přerušit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že to je v rozporu s dosavadní judikaturou, a to rozsudkem z 21. 12. 2005, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6/2006 pod poř. č. 55, v němž Nejvyšší soud zaujal závěr, že poddlužnická žaloba podle je způsobem provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, takže zákaz provedení exekuce podle , o konkursu a vyrovnání v tomto případě znamená, že o žalobě podle nemůže soud rozhodnout, dokud trvají účinky prohlášení konkursu. Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení žalovaná spatřuje v tom, že odvolací soud na jedné straně připouští, že poddlužnickou žalobu lze považovat za způsob provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, že však přitom na straně druhé dovozuje, že rozhodnutí o takovéto žalobě („přesto, že jejím podkladem je exekuční příkaz vydaný žalobcem“) nelze kvalifikovat jako „již nařízenou exekuci“ ve smyslu a v důsledku toho řízení přerušit. Závěr přijatý ve výše uvedeném judikátu podle dovolatelky platí nejen ve vztahu k výslovně tam uvedenému ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, nýbrž i ve vztahu k ustanovení Soud tedy měl řízení přerušit a pokud tak neučinil,

připustil tím provedení ještě „nenařízené“ exekuce.

Žalobce navrhl odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Protože usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2009, č. j. -7, byl na majetek povinné (daňového dlužníka FK Blšany, a. s.) s účinky ke dni 21. 9. 2009, tedy po předložení věci dovolacímu soudu (14. 5. 2008), prohlášen konkurs, byl spis vrácen okresnímu soudu a ten jej opětovně předložil poté, co konkurs byl usnesením téhož krajského soudu ze dne 2. 7. 2012, č. j. -45, podle s odůvodněním, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, zrušen.

Dovolání, přípustné podle ustanovení , odst. 3 [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] pro rozpor s dosavadní judikaturou (např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. ), je důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem vázán ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že byť lze poddlužnickou žalobu podle považovat za způsob provedení výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, nelze takovouto žalobu kvalifikovat jako „již nařízenou exekuci“ a v důsledku toho řízení přerušit.

Podle ustanovení nařízením výkonu rozhodnutí prodejem podniku soudem nebo vydáním exekučního příkazu o prodeji podniku soudním exekutorem se přerušují již nařízené exekuce, kterými byly postiženy movité věci, nemovitosti a pohledávky jiné než z účtu u peněžního u, jestliže patří k podniku. Oprávnění z těchto exekucí mají jako věřitelé povinného právo na uspokojení z rozdělované podstaty, aniž by museli vymáhanou pohledávku přihlásit; to platí i tehdy, jestliže vymáhaná pohledávka nepatří k podniku.

Exekuční příkaz o prodeji podniku se vztahuje ze zákona na všechny věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Z tohoto důvodu nemohou být v jiných exekučních řízeních zpeněžovány věci, práva a jiné majetkové hodnoty, i když tato řízení byla zahájena dříve než exekuce prodejem podniku, neboť by tím, mohlo dojít ke snížení ceny podniku. Výjimkou je exekuce odepsáním z účtu u peněžního u, který lze samostatně provést, i když účet patří k podniku, neboť peněžní prostředky na účtu patří do rozdělované podstaty a jsou z nich uspokojovány pohledávky věřitelů povinného.

Při střetu exekuce prodejem podniku s výkony rozhodnutí či exekucemi prodejem movitých věcí, nemovitostí a přikázáním pohledávek jiných než z účtu patřících k podniku dává zákon přednost exekuci prodejem podniku. Stanoví proto, že dnem nařízení exekuce prodejem podniku se přerušují exekuce prodejem movitých věcí, nemovitostí a přikázáním pohledávek (jiných než z účtu u peněžního u) patřících k podniku. O odkladu nařízených exekucí soud nerozhoduje, neboť k němu dochází ze zákona (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. II., -376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 2654 s.).

V předmětné věci šlo o posouzení, zda se vydáním exekučního příkazu o prodeji podniku, tedy dnem 21. 2. 2007, podle přerušila (daňová) exekuce, vedená žalobcem proti povinné FK Chmel Blšany, a. s. (daňovému dlužníku), prováděná žalovanou podáním poddlužnické žaloby poté, co žalovaná jako dlužník povinné, tedy ve vztahu k žalobci poddlužník (vyrozuměna o nabytí právní moci daňového exekučního příkazu z 10. 4. 2006 dnem 10. 5. 2006) přikázanou pohledávku žalobci nevyplatila.

Názor odvolacího soudu, že byť lze poddlužnickou žalobu podle považovat za způsob provedení výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, nelze takovouto žalobu kvalifikovat jako „již nařízenou exekuci“, a z toho vyvozený závěr, že v důsledku toho nelze řízení přerušit, není správný.

Jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 55/2006, je poddlužnická žaloba podle způsobem provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky.

Je nepochybné, že

provést

lze výkon rozhodnutí (exekuci) jen tehdy, byl-li předtím výkon (exekuce)

nařízen

podle ( exekučního řádu). V daném případě jde o exekuci daňovou, upravenou , o správě daní a poplatků, který sice pojem „nařízení exekuce“ nezná, který však v stanoví, že daňová exekuce se provádí vydáním exekučního příkazu na přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňových dlužníků na účtech vedených u bank a spořitelních a úvěrných družstev nebo na jiné pohledávky. Podle následující odstavce uvedeného ustanovení se pro výkon daňové exekuce použije přiměřeně .

Z uvedeného tak plyne, že byl-li dne 10. 4. 2006 vydán daňový exekuční příkaz (pravomocný 10. 5. 2006) na přikázání jiné pohledávky (na jehož základě pak oprávněný dne 12. 10. 2006 podal poddlužnickou žalobu), nutno na daňovou exekuci zahájenou přinejmenším dnem vydání exekučního daňového příkazu, řečeno dikcí ustanovení , pohlížet jako na exekuci v době vydání exekučního příkazu k prodeji podniku, tedy ke dni 21. 2. 2007,

již nařízenou

.

Vycházel-li odvolací soud z názoru jiného, z něhož pak dovodil závěr, že není namístě aplikace ustanovení o přerušení exekuce, a tedy i řízení o poddlužnické žalobě, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení věci napadené rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je bez jednání ( ), podle věty za středníkem zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení, v němž bude nutno nejdříve zkoumat, zda a s jakým výsledkem skončila exekuce prodejem podniku.

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( část první věty za středníkem ). V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího ( věta druhá a třetí ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2012

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu