Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1549/2010

U S N E S E N Í

Ing. J. V.

, proti povinnému

Ing. M. B.

, zastoupenému JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem se sídlem v Brně, Slovákova 11, pro 473.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2009, č. j. -82, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2009, č. j. -82, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2009, č. j. 92E 1183/2005-64,

se ruší

a věc

se

okresnímu soudu

vrací

k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 29. 4. 2009, č. j. 92E 1183/2005-64, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, odůvodněný promlčením vymáhané pohledávky. Stala-li se tato pohledávka splatnou dnem splatnosti faktury č. 492892, tedy 2. 1. 1993, skončila by desetiletá promlčecí doba podle § 408 obchodního zákoníku 2. 1. 2003; protože však oprávněný dne 16. 6. 2000, tedy před uplynutím této promlčecí doby, podal u Okresního soudu ve Frýdku – Místku návrh na výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, řízení o němž dosud (tj. ke dni vydání dovolání napadeného rozhodnutí) probíhá, „nemůže povinný úspěšně vznést námitku promlčení vymáhané pohledávky ani v řízení navazujícím, tj. v řízení o přikázání jiné peněžité pohledávky podle Jakkoli jsou totiž jednotlivá vykonávací řízení vedená mezi týmiž účastníky pro uspokojení téže pohledávky založené týmž exekučním titulem skutečně řízeními procesně samostatnými, z pohledu aplikace ustanovení obchodního zákoníku je nutno tato řízení považovat za jeden celek, jelikož nelze odhlédnout od jejich hluboké vzájemné vnitřní souvislosti. Závěr o jediném kontinuálně probíhajícím vykonávacím řízení vedeném podle vychází ze samotné podstaty vykonávacího řízení a z ustanovení a 263 , jelikož nutno přihlédnout k možnosti upravené zákonem, že oprávněný může přistoupit k vymáhání peněžité pohledávky více způsoby, které volí najednou či postupně.“

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , povinný namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v právním závěru odvolacího soudu, že předmětné vykonávací řízení nelze posuzovat jako samostatné, zahájené dnem podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, tj. dnem 7. 10. 2005, tedy po uplynutí desetileté promlčecí doby, nýbrž jako jeden celek s vykonávacími řízeními vedenými pod sp. zn. u Okresního soudu v Ostravě a pod sp. zn. u Okresního soudu ve Frýdku – Místku, zahájenými před uplynutím uvedené limitní promlčecí doby.

Oprávněný navrhl odmítnutí, popřípadě zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první ).

Dovolání, přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením , odst. 3 [zrušeným sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelným (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] pro rozpor s dosavadní judikaturou (např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2009, sp. zn. ), je důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem vázán ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o kontinualitě jednotlivých vykonávacích řízení, tedy že předmětné vykonávací řízení nelze posuzovat jako samostatné, zahájené dnem podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, tj. dnem 7. 10. 2005, tedy po uplynutí desetileté promlčecí doby, nýbrž jako jeden celek s vykonávacími řízeními dalšími, jež oprávněný vede proti povinnému.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Ustanovení § 402 obchodního zákoníku upravuje vliv zahájení soudního řízení (ovšem nalézacího) na stavení promlčecí doby tak, že promlčecí doba se zahájením soudního řízení (podáním žaloby na plnění či na určení) staví. Podle ustálené soudní praxe se za úkon považovaný za zahájení soudního řízení pokládá žaloba ( ), nikoliv návrh na výkon rozhodnutí či exekuci (viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 13/2006).

Jediné ustanovení, v němž obchodní zákoník upravuje promlčení ve vztahu k výkonu rozhodnutí (a kde používá pojmu „právo pravomocně přiznané v soudním nebo rozhodčím řízení“), je kogentní ustanovení § 408 obchodního zákoníku, podle něhož promlčecí doba skončí bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona (tedy i bez ohledu na případy, kdy by jinak došlo k prodloužení promlčecí doby ze zákona) nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet, případně prodloužené o další tři měsíce.

V usnesení ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. , Nejvyšší soud přijal a vysvětlil závěr, že obchodní zákoník s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) účinky stavení běhu promlčecí doby práva již pravomocně přiznaného nespojuje. Aplikace ustanovení § 402 až 407 obchodního zákoníku uvedených v oddílu 4 s názvem „Stavení a přetržení promlčecí doby“, je výslovně vyloučena ustanovením § 408 odst. 1 téhož předpisu, jež stanoví konec obecné promlčecí doby „bez ohledu na jiná jeho ustanovení“. Z uvedeného plyne mimo jiné, že dovolal-li se oprávněný ve svém (nesouhlasném) vyjádření k návrhu na zastavení výkonu ze dne 7. 4. 2009 (č.l. 63) usnesení Nejvyššího soudu č. j. -103, je jeho odkaz na toto rozhodnutí nepřípadný, jelikož v jeho odůvodnění Nejvyšší soud právě výslovně formuloval závěr, že

nelze přisvědčit názoru

oprávněné, podle níž

nemohlo dojít k promlčení práva, neboť ve skutečnosti šlo o jediné kontinuálně probíhající vykonávací řízení

(kdy řízení o výkon rozhodnutí a o nařízení exekuce probíhala po určitou dobu současně).

Začala-li tedy v daném případě promlčecí doba běžet ve smyslu § 408 obchodního zákoníku dnem následujícím po splatnosti vymáhané pohledávky, tj. dnem 2. 1. 1993, a byl-li návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podán dne 7. 10. 2005, stalo se tak po uplynutí desetileté promlčecí doby. Protože pohledávka oprávněné je ke dni 2. 1. 2003 promlčena, není správný ani konečný závěr odvolacího soudu, že předpoklady pro zastavení výkonu rozhodnutí podle splněny nebyly.

Z uvedeného plyne, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné; protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je bez jednání ( ), aniž se zabýval dalšími dovolacími námitkami, podle věty za středníkem zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení ( ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část první věty za středníkem ).

V novém usnesení soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2012

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.předseda senátu