Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 696/2012

5 Tdo 696/2012-25

U S N E S E N Í

F. Č. ,

a

L. F. ,

proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. , jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Náchodě pod sp. zn. , t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných F. Č. a L. F.

odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Obvinění F. Č. a L. F. byli rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. , uznáni vinnými přečinem vydírání podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), jehož se dopustili jako spolupachatelé podle tr. zákoníku skutkem konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.

Za tento přečin byli obvinění odsouzeni podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku k trestům odnětí svobody každý v trvání 2 roků, pro jejichž výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazeni do věznice s dozorem.

Odvolání obou obviněných a státního zástupce, podaná proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. , zamítl jako nedůvodná.

Obvinění F. Č. a L. F. podali proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové prostřednictvím svých obhájců dovolání. Obviněný F. Č. tak učinil dne 4. 5. 2012 a své dovolání opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zejména vytkl nesprávnost provedeného dokazování, protože podle jeho názoru ve věci přetrvávají pochybnosti o tom, kdo manipuloval s jeho mobilním telefonem, navíc svědkyně H. N. měla učinit několik rozdílných výpovědí. Obviněný namítl i nepřiměřenou přísnost vyměřeného trestu odnětí svobody, který údajně není v souladu s pravidly pro ukládání trestů. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněná L. F. podala dovolání dne 15. 5. 2012 a opřela ho o dovolací důvody obsažené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Obviněná sice výslovně nerozlišila námitky k jednotlivým uplatněným dovolacím důvodům, avšak z kontextu jejího dovolání lze dospět k závěru, že obviněná založila svou argumentaci na námitkách, které se vztahují jen k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněné došlo v přípravném řízení k závažnému procesnímu pochybení, které má spočívat v nesprávném posouzení výslechu svědkyně H. N. jako neodkladného úkonu. Přitom obviněná zpochybnila i protokol o výslechu jmenované svědkyně. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě, a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce sdělil k dovoláním obviněných F. Č. a L. F. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství pouze tolik, že se k nim nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obvinění F. Č. a L. F. podali dovolání jako oprávněné osoby [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinili tak prostřednictvím svých obhájců (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jejich dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podaná dovolání obsahují stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvod, obvinění F. Č. a L. F. opírají své přesvědčení o jeho naplnění o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že může být dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku by mohlo spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

Obvinění F. Č. a L. F. však nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy, zejména pokud jde o provedení a hodnocení výpovědi svědkyně H. N. Tím obvinění především zpochybňují výsledky dokazování a shledávají existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného činu tedy obvinění dovozují nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněné příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.

K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání nelze považovat za další odvolání, protože je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možno podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a zákonnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s námitkou vytýkající nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám prováděl či opakoval tyto důkazy v řízení o dovolání, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybňovaných dovolatelem ovšem dovolací soud nemůže hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnili obvinění F. Č. a L. F. , přitom znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obvinění vytkli nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozovali v podstatě jen z námitek zaměřených proti hodnocení provedených důkazů a z odlišné verze skutkového stavu, pak nevytýkali soudům nižších stupňů vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které ovšem rovněž nespočívají v namítaných vadách při provádění nebo hodnocení důkazů.

Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je Nejvyšší soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněných F. Č. a L. F. to pak znamená, že pro Nejvyšší soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obvinění dopustili skutku tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Kdyby měl Nejvyšší soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho obvinění domáhají ve svých dovoláních, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.

Obvinění F. Č. a L. F. tedy svými dovolacími námitkami ve skutečnosti nevytýkají nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, takže obvinění podali dovolání z jiných důvodů, které neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani žádnému jinému důvodu dovolání podle § 265b tr. řádu. Obvinění totiž nezpochybnili právní závěry učiněné v rozhodnutích soudů nižších stupňů, ale své výhrady v dovolání zaměřili výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti hodnocení provedených důkazů a rozsahu dokazování. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.

Obdobný názor zastává Nejvyšší soud rovněž ve vztahu k těm dovolacím námitkám obviněné L. F. , jejichž prostřednictvím zpochybnila výslech svědkyně H. N. jako neodkladný úkon provedený v přípravném řízení. I v tomto případě jde o institut trestního práva procesního, takže jeho případné porušení (resp. nedodržení) není způsobilé založit existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o nějž obviněná opírá své dovolání.

Stejně tak nemohl Nejvyšší soud akceptovat jen obecné tvrzení obviněného F. Č. o nepřiměřené přísnosti trestu, který mu byl uložen. Navíc prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ale ani žádného jiného důvodu dovolání) nelze úspěšně namítat údajnou nepřiměřenost uloženého trestu, nedošlo-li k pochybení v hmotně právním posouzení skutku nebo k jiné vadě výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu (viz rozhodnutí pod č. rozh. tr.).

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, na který odkázala ve svém dovolání obviněná L. F. , nemohl se jím Nejvyšší soud zabývat, neboť obviněná k němu neuvedla žádné konkrétní námitky. Navíc v rozhodnutích soudů nižších stupňů žádný výrok nechybí ani není neúplný.

Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění F. Č. a L. F. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu podali dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněných, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.

Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaných dovoláních obviněných F. Č. a L. F. podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, proto tak učinil.

Poučení :

Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 25. 7. 2012

Předseda senátu: JUDr. František Púry