Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 936/2012

5 Tdo 936/2012-15

U S N E S E N Í

B. K.

Podle § 265j tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce

z a m í t á

.

O d ů v o d n ě n í

Samosoudce Okresního soudu ve Zlíně rozhodl usnesením ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. , podle § 307 odst. 1 tr. ř. o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného B. K. pro přečin zatajení věci podle § 219 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit společně s T. H. tím, že v době od konce června do konce července 2011 ve Z. , v místní části Č. , v blízkosti areálu společnosti Alpin Generation (CZ), s. r. o., nalezli 5 ks šroubů, 2 ks hydraulických pístnic od buldozeru o hmotnosti 332 kg, regulátor otáček do buldozeru o hmotnosti 51 kg, 2 ks kovových roštů, 32 ks kovových rámů od panelů v celkové hodnotě 7.417,- Kč, vše odvezli do výkupny ve Z. , ulice J. , prodali jako železný šrot, čímž způsobili společnosti Alpin Generation (CZ), s. r. o., škodu ve výši nejméně 7.417,- Kč. Okresní soud stanovil obviněnému podle § 307 odst. 2 tr. ř. zkušební dobu na dva roky.

Proti uvedenému usnesení podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Zlíně stížnost. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně ji zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou svým usnesením ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. .

Nejvyšší státní zástupce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. a to v neprospěch obviněného B. K. z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. f) a l) tr. ř.

Dovolatel nejprve připomněl zákonné předpoklady pro aplikaci § 307 tr. ř. tak, jak jsou uvedeny v odstavci prvním tohoto ustanovení, přitom zdůraznil, že veškeré taxativně vyjmenované podmínky mají stejnou váhu a musí být naplněny kumulativně včetně osoby obviněného. Nesouhlasil s názorem soudů obou stupňů, že právě poslední zákonná podmínka týkající se obviněného a jeho dosavadního života byla v případě B. K. splněna. Opis jeho rejstříku trestů totiž obsahuje devět záznamů, mj. také pro majetkovou trestnou činnost. Od roku 1994 mu byly ukládány jen nepodmíněné tresty odnětí svobody, přičemž z posledního výkonu trestu byl propuštěn dne 22. 3. 2011. Stíhané trestné činnosti se tak dopustil asi čtyři měsíce po vykonání nepodmíněného trestu odnětí svobody a tato skutečnost nedovoluje úvahu o nápravě obviněného. Nejvyšší státní zástupce odmítl argumenty soudů o výchovném vlivu předchozích odsouzení, když prakticky na počátku trestního stíhání obviněný uhradil způsobenou škodu. Podmíněné zastavení trestního stíhání podle přesvědčení dovolatele nebylo možné nejen pro chybějící předpoklad v osobě obviněného, u něhož takový postup rozhodně nelze považovat za dostačující, ale je i v rozporu s ustanovením § 1 odst. 1 tr. ř. o účelu trestního řízení. Z hlediska prevence a výchovy nelze akceptovat, aby osoby opakovaně odsuzované pro majetkovou trestnou činnost i k nepodmíněným trestům odnětí svobody nebyly po spáchání stejného druhu protiprávního jednání projednávány v „řádném“ soudním řízení, tj. v hlavním líčení a věc byla řešena „mírnějším podmíněným zastavením trestního stíhání“.

Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně postupoval podle ustanovení § 307 odst. 1 tr. ř. bez splnění všech zákonných podmínek, je jeho usnesení ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. , zatíženo vadou spadající pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Odvolací soud nenapravil pochybení nalézacího soudu a zamítl řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. f) tr. ř. Proto je podle nejvyššího státního zástupce naplněn i dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (a to v jeho druhé alternativě).

V závěru svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů, jakož i všechna rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Okresnímu soudu ve Zlíně věc „znovu projednat“ a rozhodnout.

Obviněný se vyjádřil k podanému dovolání sám bez obhájce. Zopakoval svou obhajobu, podle níž se společně se stíhaným T. H. domnívali, že věci někdo odhodil na tzv. černou skládku a tudíž nikomu nepatří. Ocenil šanci, která mu byla soudy poskytnuta a vyslovil předsevzetí se již do výkonu trestu nevrátit. Začal žít rodinným životem a pracovat, požádal proto o možnost prokázat, že si důvěru zaslouží.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání v této trestní věci je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., podané oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě u příslušného soudu podle § 265e odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud však neshledal dovolání důvodným.

První z dovolacích důvodů, které nejvyšší státní zástupce uplatnil, podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v jeho druhé alternativě je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoli byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tímto dovolacím důvodem byl podle nejvyššího státního zástupce ten, který je uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. v alternativě, že bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

Trestní řád upravuje možnost podmíněného zastavení trestního stíhání v ustanovení § 307 odst. 1 tr. ř., přičemž tento postup může využít jak soud tak v přípravném řízení i státní zástupce. Zákon však stanoví podmínky, které musí být v konkrétní věci splněny, aby příslušný orgán činný v trestním řízení mohl učinit rozhodnutí o podmíněném zastavení obviněného. Především lze zastavit trestní stíhání v řízení o přečinu a se souhlasem obviněného, jestliže

1) se obviněný k činu doznal,

2) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,

3) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,

a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.

Jak správně připomněl ve svém podání nejvyšší státní zástupce, jedná se o kumulativní výčet zákonných předpokladů pro použití ustanovení § 307 tr. ř., nelze tudíž žádný z nich pominout.

Nesprávnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, i jemu předcházejícího usnesení soudu prvního stupně, spatřoval nejvyšší státní zástupce v osobě obviněného. Přitom zdůraznil, že byť je podmínka vztahující se k obviněnému a jeho dosavadnímu způsobu života uvedena až v závěru § 307 odst. 1 tr. ř., je nutné ji považovat za plnohodnotnou se všemi dalšími podmínkami. Trestní minulost obviněného brání podle přesvědčení nejvyššího státního zástupce použití ustanovení o podmíněném zastavení předmětného trestního stíhání, neboť právě osoba pachatele nemůže vyhovovat citovanému zákonnému předpokladu takového postupu. Jedná se o speciálního recidivistu majetkové trestné činnosti, opakovaně mu byly ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody, přičemž z posledního z nich byl propuštěn v březnu roku 2011. Projednávané trestné činnosti se tak dopustil o pouhé čtyři měsíce později. Dovolatel vyslovil kategorický nesouhlas s úvahou soudů obou stupňů o nápravě obviněného, jíž spatřovaly v tom, že nahradil škodu způsobenou přečinem zatajení věci podle § 219 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedenou okolnost stejně jako doznání obviněného, nízkou škodu a charakter zatajených věcí, měly podle dovolatele soudy zohlednit ve výroku o trestu, tudíž po řádném projednání věci v hlavním líčení a vyslovení viny.

Dovolání lze přisvědčit v podstatě v tom, že podmínka vztahující se k osobě obviněného a jeho dosavadnímu životu, jíž zákon zahrnul do výčtu dalších vyjmenovaných předpokladů podmíněného zastavení trestního stíhání, musí být splněna vždy, jde totiž o obligatorní podmínky a jen jejich společná existence dovoluje užít ustanovení § 307 tr. ř. Je však nutné doplnit výčet citovaných podmínek o další z nich – a to okolnosti případu, jež je nutné stejnou měrou zohlednit. S nejvyšším státním zástupcem však již nelze souhlasit v další části jeho dovolání, tedy že by v případě obviněného B. K. soudy nesprávně právně posoudily právě jeho osobu a dosavadní způsob života.

Nejvyšší soud má za to, že již soud prvního stupně naprosto správně zhodnotil především všechny okolnosti, za nichž byl přečin zatajení věci podle § 219 odst. 1 tr. zákoníku spáchán. Nelze přehlédnout, že se jednalo o zcela náhodné jednání, kdy útok proti cizímu majetku nebyl nijak plánován, věci, jež si obviněný společně s dalším pachatelem přisvojili, nebyly hodnotné, jak soudy správně připomněly, byly oceněny jako odpadová surovina a jen nepatrně byla překročena zákonná nejnižší hranice škody 5 000,- Kč, která je podle ustanovení § 138 odst. 1 tr. zákoníku nutná pro trestní odpovědnost pachatele. Samosoudce Okresního soudu ve Zlíně nejprve poukázal na splnění formálních předpokladů pro užití § 307 odst. 1 tr. ř., tedy že předmětem trestního stíhání je přečin, obviněný se ke skutku jemu kladenému za vinu v plné šíři přiznal, souhlasil s podmíněným zastavením svého trestního stíhání a nahradil škodu činem způsobenou. Poté hodnotil právě osobu obviněného a jeho dosavadní způsob života, přičemž si byl vědom jeho předcházejících potrestání. Podle opisu rejstříku trestů byl obviněný v posledních 10 letech celkem 5krát odsouzen, z toho třikrát pro majetkovou trestnou činnost a dvakrát pro neplnění vyživovací povinnosti. Z posledního výkonu trestu byl propuštěn dne 22. 3. 2011. Formálně vzato tedy obviněný jako speciální recidivista trestných činů proti majetku s vykonanými nepodmíněnými tresty odnětí svobody není na první pohled osobou, pro niž by bylo ustanovení § 307 tr. ř. určeno. Na druhé straně však soud přistoupil pečlivě k hodnocení obviněného jako pachatele právě v této trestní věci, zdůraznil jednak již uvedené okolnosti, za nichž byl čin spáchán včetně výše škody, a výrazně ve prospěch obviněného zhodnotil jeho postoj, který následně k protiprávnímu jednání zaujal. Především krátce po zahájení svého trestního stíhání uhradil celou škodu, ačkoli se o peníze vyplacené ve sběrně surovin rozdělil se spolupachatelem T. H. , a projevil lítost nad jejím způsobením. Samosoudce okresního soudu zdůraznil, že se jedná o mimořádnou příležitost, kterou obviněnému poskytl k tomu, aby prokázal, že myslí vážně změnu ve svém dosavadním způsobu života, a nepáchal již trestnou činnost. Proto mu také stanovil maximální zkušební dobu dvou roků, která bude dostatečná k tomu, aby obviněný splnil, co se od něho očekává. Je totiž vysoce pravděpodobné, že v případném pokračování trestního stíhání v této věci by trest, k němuž by jeho odsouzení vedlo, byl trestem nepodmíněným.

Na rozdíl od dovolatele a ve shodě se soudy obou stupňů se i Nejvyšší soud domnívá, že přístup nalézacího soudu v dané věci byl odpovídající zjištěným okolnostem, kdy největší důraz byl kladen na charakter protiprávního jednání, způsob jeho spáchání i následek, a více než samotnou trestní minulost obviněného soud zohlednil jím projevenou snahu po nápravě. Poskytl tak obviněnému B. K. možnost prokázat, že není nutné přistoupit k vyslovení viny a trestu. Soud tak využil institutu podmíněného zastavení trestního stíhání jako alternativního řízení především k účelu, pro který je určen, tj. k nápravě škodlivých následků před trestní represí. Takový postup není podle Nejvyššího soudu v rozporu s účelem trestního řádu, jak je vymezen v § 1 odst. 1 tohoto zákona. Naopak prohlášení obviněného, které učinil ve svém vyjádření k podanému dovolání, svědčí o tom, že dosavadní výkony trestů jej ovlivnily správným směrem, nehodlá se zpátky do vězení vrátit, a je rozhodnut neopakovat trestnou činnost, řádně pracovat a žít rodinným životem. Takové odhodlání obviněného podle Nejvyššího soudu svědčí o výchovném vlivu předchozích odsouzení obviněného a šance, jíž dostal, může naopak povzbudivým způsobem působit i na ostatní občany, neboť je projevem přísně individuálního přístupu soudů k pachateli. Navíc poměrně dlouhá zkušební doba je významnou pojistkou pro případ, že by obviněný nedodržel daný slib změnit svůj způsob života a pak by čelil „řádnému trestnímu procesu“ se všemi zjevně pro něho nepříjemnými následky v podobě dalšího omezení osobní svobody.

Dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného proto Nejvyšší soud neposoudil jako důvodné, neboť všechny zákonné podmínky pro zastavení trestního stíhání obviněného B. K. byly v daném případě splněny. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně není zatíženo vadou uvedenou ve druhé alternativě § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a usnesení Okresního soudu ve Zlíně bylo učiněno v souladu s podmínkami § 307 odst. 1 tr. ř., trestní stíhání obviněného B. K. mohlo být podmíněně zastaveno. Rozhodnutí o zamítnutí dovolání podle § 265j tr. ř. mohl Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. za souhlasu nejvyššího státního zástupce i obviněného.

Poučení :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. října 2012

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová