Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4279/2011

28

Cdo 4279/2011

ROZSUDEK

Mgr. Z. K.

, zastoupeného Mgr. Vladanem Valou, advokátem v Brně, Marie Steyskalové 62, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti České republiky

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované:

JUDr. P. H.,

o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2011, č. j. -239, takto:

I. Dovolání se

zamítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :I.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně shora označeným byl ve výroku I. změněn rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 22. 9. 2009, č. j. -208, a to tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozhodnutí částku 50.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. 4. 2003 do zaplacení (bod a/) a dále byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 19.862.738,- Kč s příslušenstvím (bod b/). Odvolacím soudem bylo rozhodnuto též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Předmětem řízení byla žaloba o náhradu škody ve výši 19.912.738,- Kč s příslušenstvím, způsobené nesprávným úředním postupem notáře JUDr. Pavla Hungra při sepisu notářského zápisu o uznání dluhu se svolením k přímé vykonatelnosti ze dne 20. 12. 2000 (podle dohody mezi žalobcem a jeho dlužníkem Ing. M. K.); notářský zápis neobsahoval určení doby, do které měl být závazek splněn. Obvodní soud pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. posléze usnesením ze dne 30. 3. 2001 zastavil výkon rozhodnutí, nařízený na základě uvedeného notářského zápisu (k návrhu žalobce ze dne 21. 12. 2000), z důvodu, že se nejedná o vykonatelný titul ve smyslu Žalobce z této skutečnosti dovozuje svůj škodní nárok, sestávající z předmětné pohledávky vůči povinné (16.039.085,- Kč), nákladů marně vedeného výkonu rozhodnutí (50.000,- Kč), uhrazené platby za sepis notářského zápisu (25.000,- Kč) a ušlého zisku (zbytek do celkové částky 19.912.738,- Kč).

Soud prvního stupně shledal základ žalobního nároku opodstatněným. Odvolací soud přiznal žalobci k náhradě škody pouze náklady neúspěšně vedeného vykonávacího řízení ve výši 50.000,- Kč (výrok I. bod a/), jinak se však s právním posouzením věci ze strany první instance neztotožnil a žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok I. bod b/). Dospěl k závěru, že vzhledem k podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 27. 3. 2001 Ing. G., jehož pohledávka byla zajištěna podle ustanovení § 47 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jako „tr. ř.“), není dána příčinná souvislost mezi pochybením notáře a vznikem tvrzené majetkové újmy. Návrh na výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u byl jmenovaným podán a usnesení o jeho nařízení doručeno bance – podle zjištění odvolacího soudu – v době trvání tohoto zajištění, jež bylo pravomocně zrušeno dne 22. 5. 2001. Po dobu zajištění bylo dáno určité „moratorium“ na postup peněžního u při provádění výkonu rozhodnutí podle Soud druhého stupně interpretoval důsledky ustanovení tr. ř. ve vztahu k občanskoprávnímu řízení o výkon rozhodnutí tak, že pokud poškozený v trestním řízení učinil návrh na nařízení výkonu rozhodnutí v době trvání zajištění, tento byl – před zrušením zajištění – byť nepravomocně nařízen a usnesení doručeno bance, předstihl by tento poškozený při stanovení pořadí pohledávek ( ) i toho, kdo návrh na výkon rozhodnutí podal dříve (tj. také žalobce). Odvolací instance závěrem uzavřela, že ani v případě bezvadnosti notářského zápisu by nárok žalobce výkonem rozhodnutí nebyl uspokojen, neboť pohledávka Ing. G. ve výši 20.845.000,- Kč s příslušenstvím by s ohledem na její zajištění ve smyslu tr. ř. měla přednostní charakter (k datu 6. 11. 2000 byly na bankovním účtu povinné peněžní prostředky ve výši 17.447.703,13 Kč). V posuzované věci tedy došlo k tzv. přetržce příčinné souvislosti, jejíž naplnění je jinak nezbytným předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu.

II.

Proti rozsudku odvolacího soudu (do výroku I. bodu b/ a výroku II.) podal žalobce dovolání. Namítal, že zajištění nároku podle ustanovení § 47 tr. ř. neposkytuje osobě poškozené v trestním řízení výhodnější postavení (pořadí) při uspokojování pohledávek ve výkonu rozhodnutí ve vztahu k jiným věřitelům povinného. Tvrdil rovněž, že doručenka, z níž odvolací instance dovodila ve věci pohledávky Ing. G. doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí peněžnímu u ke dni 4. 5. 2001, není u tuto skutečnost prokazující. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání písemně vyjádřila. Nesouhlasila s dovolacími námitkami a navrhla, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto. Na podané dovolání reagoval také vedlejší účastník na straně žalované.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Žalobce opíral přípustnost dovolání o diformitu rozsudků nižších instancí a dovolací důvody byly uplatněny podle , tj. pro vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále ve smyslu ustanovení , tedy pro nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem, a taktéž podle , protože podle názoru dovolatele vychází napadené rozhodnutí ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolání je přípustné.

Podle ustanovení platí, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé – což dopadá také na posuzovaný případ.

III.

Dovolání však není důvodné.

Nejvyšší soud v první řadě konstatuje, že pochybení notáře při sepisu notářského zápisu je možno charakterizovat jako

nesprávný úřední postup

podle ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Vada notářského zápisu jím způsobená (neuvedení doby plnění závazku) měla za následek

absenci materiálně vykonatelného titulu

ve smyslu

a tím i zastavení řízení o výkon rozhodnutí, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. . Závěr, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti musí, má-li jít o způsobilý titul pro výkon rozhodnutí, obsahovat též dobu splnění dluhu, se podává z ustálené judikatury (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , R 4/2000).

Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu je ovšem také příčinná souvislost mezi právní skutečností, za niž se odpovídá (zde nesprávný úřední postup), a vznikem škody, tedy je-li postup orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku; samotná existence nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje.

Z hlediska naplnění příčinné souvislosti

nemůže stačit obecná úvaha

o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost

najisto postavena

. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku.

Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl.

V posuzované věci je patrno, že ačkoli notář zatížil notářský zápis vadou a toto jeho pochybení vedlo k zastavení výkonu rozhodnutí ve věci návrhu žalobce ze dne 21. 12. 2000,

k vymožení žalobcovy pohledávky by ve vykonávacím řízení přesto nedošlo.

S ohledem na skutečnost, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u byl podán prokazatelně (viz skutková zjištění nižších instancí) také osobou poškozenou v trestním řízení (Ing. G.), jejíž nárok byl

zajištěn z titulu ustanovení § 47 tr. ř.,

došlo k

přetržení příčinné souvislosti

mezi původním nesprávným úředním postupem notáře a tvrzenou majetkovou újmou.

Podle ustanovení § 47 odst. 1 trestního řádu platí, že je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze nárok až do pravděpodobné výše škody zajistit na majetku obviněného.

V ustanovení § 48 odst. 1 tr. ř. se pak uvádí, že zajištění se zruší, a) pomine-li důvod, pro který bylo nařízeno, b) bylo-li trestní stíhání pravomocně zastaveno nebo skončilo-li pravomocným zprošťujícím rozsudkem, nebo c) uplynuly-li dva měsíce ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl obžalovaný uznán vinným, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení, jímž byla věc postoupena jinému orgánu.

Účelem právní úpravy zajištění

, obsažené v ustanoveních § 47 – § 49

trestního řádu

a v

zákoně č. ,

o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, je, aby byl v průběhu trestního řízení nebo bezprostředně po jeho skončení (viz úprava zrušení zajištění v § 48 odst. 1 písm. c/ tr. ř.)

uspokojen z majetku obviněného nárok poškozeného na náhradu škody mu trestným činem způsobené nebo na vydání bezdůvodného obohacení

; k nakládání se zajištěným majetkem obviněného v rámci výkonu rozhodnutí v trestním řízení je zapotřebí předchozího souhlasu soudu a v přípravném řízení státního zástupce (§ 47 odst. 7 tr. ř.). Z toho plyne, že tu existuje oprávněný důvod pro nařízení a provedení výkonu rozhodnutí v civilním řízení

přednostně

ve prospěch osoby poškozené v trestním řízení, jestliže byl z její strany uplatněn nárok – podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí – v době do zrušení zajištění, tedy nejpozději do uplynutí dvou měsíců od právní moci odsuzujícího trestního rozsudku. Teprve dnem následujícím po právní moci zrušení zajištění (za situace nepodání návrhu na výkon rozhodnutí poškozeným) je majetek obviněného uvolněn

pro postup při výkonu rozhodnutí podle ve vztahu ke třetím osobám, tj. ostatním oprávněným, disponujícím vykonatelným titulem proti obviněnému (odsouzenému). Poněvadž v dané věci došlo k naplnění zde předvídaného postupu, je zřejmé, že by uspokojení nároku dosáhl z majetku dlužnice Ing. G., zatímco pohledávka žalobce by v řízení o výkon rozhodnutí nutně musela následovat až poté. Z řečeného se podává, že i

notářský zápis

se svolením k vykonatelnosti

prostý vad

, na jehož základě by měl být prováděn výkon rozhodnutí,

by nemohl vyvolat

– při konkurenci pohledávek žalobce a osoby poškozené v trestním řízení

–

zamýšlené právní účinky

. Povaha a význam zajišťovacího institutu podle ustanovení § 47 tr. ř. ve vztahu k občanskoprávnímu řízení o výkon rozhodnutí byla akcentována také v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. .

Lze přitom dodat, že žalobce by ve vykonávacím řízení nedosáhl vymožení své pohledávky ani jiným způsobem provedení výkonu rozhodnutí. Uspokojení z prodeje nemovitých věcí ve vlastnictví povinné by nepřicházelo v úvahu, neboť tyto jsou zatíženy zástavním právem ve prospěch pohledávky obchodní společnosti PRADLIC s. r. o. ve výši 52.000.000,- Kč, která se v důsledku této formy zajištění stala pro účely výkonu rozhodnutí přednostní (tj. pohledávkou s lepším pořadím s ohledem na den vzniku zástavního práva; , odst. 2 ).

Pokud jde o dovolací důvody uplatněné žalobcem podle a (viz především námitky týkající se doručenky jako listinného důkazu potvrzujícího doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí ve věci Ing. G. peněžnímu u v době zajištění jeho nároku), je třeba poznamenat, že argumenty odvolacího soudu, ač stručně formulované, jsou zcela přiléhavé a v souladu se zjištěným skutkovým stavem.

IV.

Z výše řečených důvodů plyne, že uplatněné dovolací důvody nebyly naplněny, odvolací soud rozhodl ve věci v celém napadeném rozsahu správně a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok, když dovolání žalobce bylo zamítnuto, přičemž ostatním účastníkům podle obsahu spisu v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 12. září 2012

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu