Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 916/2012

7 Tdo 916/2012-71

U S N E S E N Í

F. J.

a

R. W.

proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. , v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , t a k t o :

I. Podle § 265i odst. l písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného F. J.

o d m í t á .

II. Podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. W.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obvinění F. J. a R. W.podali prostřednictvím obhájců dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. , jímž bylo rozhodnuto o jejich odvoláních, o odvoláních dalších obviněných a o odvolání státního zástupce podaném ohledně obviněných F. J. a R. W. a ohledně dalších obviněných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2010, sp. zn. .

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného F. J. bylo podáno opožděně a že dovolání obviněného R. W. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

I. K dovolání obviněného F. J.Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci byl doručen obviněnému F. J. dne 16. 8. 2011 a jeho obhájkyni dne 8. 9. 2011. Lhůta dvou měsíců, která je v § 265e odst. l tr. ř. stanovena k podání dovolání a která se počítá podle § 60 odst. 2 tr. ř., § 265e odst. 2 tr. ř., uplynula dne 8. 11. 2011.Obviněný F. J. podal dovolání tak, že ho jednak dne 10. 11. 2011 zaslal faxem Krajskému soudu v Ostravě a jednak dne 11. 11. 2011 odeslal poštou na adresu Krajského soudu v Ostravě. Obě podání byla učiněna po uplynutí lhůty stanovené v § 265e odst. l tr. ř. Přitom obviněný byl o této lhůtě výslovně poučen v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.

Nejvyšší soud proto opožděné dovolání obviněného F. J. podle § 265i odst. l písm. c) tr. ř. odmítl, aniž se z jeho podnětu meritorně zabýval napadeným rozsudkem a předcházejícím řízením.

II. K dovolání obviněného R. W.Obviněný R. W. podal dovolání v zákonné lhůtě. Napadl jeho se týkající část rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, konkrétně výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu však žádnou relevantní námitku neuplatnil. Jeho výhrady proti napadenému rozsudku byly uplatněny v tom smyslu, že nebylo prokázáno jednání, jímž byl uznán vinným. Výslovně uvedl, že „dovolací soud ... musí řešit otázku, .... zda vůbec byl spáchán skutek popsaný v obžalobě, a pokud ano, zda opatřené důkazy dovolují učinit závěr o tom, že se takového jednání dopustil.“ Obviněný R. W. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby ho zprostil obžaloby.Z toho, jak obviněný R. W. koncipoval dovolání, je patrno, že v něm spatřoval jen další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání však má zcela jinou povahu. Jde o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný R. W. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě uznán vinným přípravou k zločinu padělání a pozměňování (správně pozměnění) peněz podle § 20 odst. l tr. zákoníku, § 233 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 233 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle § 81 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 82 odst. l tr. zákoníku stanovena na tři roky. Odvolání obviněného R. W. a odvolání státního zástupce podané ohledně obviněného R. W. byla rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci podle § 256 tr. ř. zamítnuta.Jako příprava k zločinu padělání a pozměnění peněz podle § 20 odst. l tr. zákoníku, § 233 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Ostravě, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Olomouci, spočíval v podstatě v tom, že obviněný R. W. společně s obviněným L. S. v době nejméně od 19. 10. 1999 do 27. 10. 1999 v H., okr. Karviná, a jinde se snažili prostřednictvím obchodních a osobních kontaktů, realizovaných také telefonicky, získat z blíže nezjištěného zdroje padělané bankovky nominální hodnoty 5 000 Kč v celkové nominální hodnotě 30 milionů Kč s cílem obstarat je za procentuální část jejich nominální hodnoty pro obviněné F. J. a V. B., kteří je měli dále distribuovat obviněnému L. S., a za účelem ověření kvality padělaných bankovek a následné realizace této transakce obstarali nejméně jeden vzorek padělků, který předali obviněnému F. J., ale padělané bankovky se jim v uvedeném objemu nepodařilo získat včas, takže obviněný F. J. požadavek na obstarání padělaných bankovek dne 27. 10. 1999 odvolal.Obviněný R. W. v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny zákonné znaky přípravy k zločinu padělání a pozměnění peněz podle § 20 odst. l tr. zákoníku, § 233 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Námitky, které jsou polemikou obviněného se skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě a s tím, že Vrchní soud v Olomouci tato zjištění akceptoval, nezakládají dovolací důvod.Jak již bylo konstatováno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces tak může učinit jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový základ v provedených důkazech, mezi nimiž měly rozhodující význam odposlechy telefonních hovorů, které z hlediska obsahu, návaznosti a vzájemného kontextu jednotlivých hovorů jasně prokázaly jednak to, že šlo o přípravu obchodu s padělanými penězi v rozsahu nejméně 30 milionů Kč jejich nominální hodnoty a o padělky bankovek v nominální hodnotě 5 000 Kč včetně toho, že minimálně jeden vzorek padělku existoval, a jednak to, které osoby se na přípravě zmíněného obchodu podílely, včetně obviněného R. W. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Lze jen dodat, že soudy prvního a druhého stupně jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vysvětlily svůj hodnotící postup, který vyústil ve skutková zjištění představující podklad výroku o vině. To, že obviněný R. W. nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.

Další námitky obviněného R. W. se týkaly předcházejícího postupu Vrchního soudu v Olomouci. Tyto námitky souvisely s tím, že Krajský soud v Ostravě původně rozhodl zprošťujícím rozsudkem, neboť usoudil, že skutek nebyl prokázán, avšak Vrchní soud v Olomouci z podnětu odvolání státního zástupce zrušil zprošťující rozsudek a vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný vznesl v této spojitosti námitky v tom smyslu, že po zrušujícím rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci nezbylo Krajskému soudu v Ostravě nic jiného, než aby ho uznal vinným, ačkoli nebyly provedeny žádné nové důkazy. Z hlediska zásad spravedlivého procesu je podstatné, že pokud se Vrchní soud v Olomouci neztotožnil s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, omezil se jen na to, že mu vytkl, v kterých směrech hodnotil důkazy nedostatečně, a konstatoval, že nedůsledné hodnocení důkazů je v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., avšak nedával mu žádné závazné pokyny k tomu, jak má hodnotit ten či onen důkaz či jejich souhrn a jaké skutkové závěry má z důkazů vyvodit. Jestliže Krajský soud v Ostravě poté rozhodl odsuzujícím rozsudkem za situace, kdy nad rámec původně provedeného dokazování nebyly provedeny nové důkazy, neznamená to porušení zásad spravedlivého procesu, ale pouze to, že Krajský soud v Ostravě hodnotil důkazy jinak než původně a že při tom odstranil nedostatky, kvůli nimž původní hodnocení důkazů nemohlo obstát z hlediska ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky obviněného ohledně popsaného postupu řízení, jehož výsledkem se stalo odsuzující rozhodnutí, jsou mimo dovolací důvod.Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného R. W. podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.K délce dovolacího řízeníPokud je mezi napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci a tímto usnesením Nejvyššího soudu značný časový odstup, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že ve stavu umožňujícím rozhodnout o podaných dovoláních mu byla věc předložena dne 27. 7. 2012. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. září 2012

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec