Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 28/2012

XY

29 NSČR 28/2012-A-23

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í:

Insolvenčním návrhem ze dne 5. ledna 2012 se věřitel J. K. domáhá u Městského soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka TRISTAN-STAV s. r. o.

Insolvenční soud, poté co usnesením ze dne 10. ledna 2012 (č. l. A - 8) vyzval dlužníka, aby se ve věci vyjádřil a předložil seznamy majetku a závazků, na což dlužník reagoval jen žádostí o prodloužení lhůty (č. l. A - 16), navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě, maje za to, že je to v zájmu hospodárnosti řízení a snížení nákladů jeho účastníků, když hospodářská aktivita dlužníka je „zcela evidentně“ soustředěna v obvodu Krajského soudu v Ostravě. O tom podle insolvenčního soudu svědčí tyto skutečnosti:

1/ Navrhující věřitel má sídlo v Ostravě.

2/ Jednatel dlužníka má bydliště v XY.

3/ Jediným společníkem dlužníka je polská společnost se sídlem v Katovicích.

4/ Do insolvenčního řízení se dosud přihlásilo šest věřitelů a pohledávky pěti z nich byly původně závazky J. S. - dále jen „J. S.“ (s místem podnikání v Ostravě), které z důvodu prodeje podniku smlouvou ze dne 27. září 2011 přešly na dlužníka, přičemž platnost tohoto prodeje, respektive neúčinnost převodu některých závazků, je zpochybňována a soudně napadena (žalobou věřitele M. S., podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 22. listopadu 2011).

5/ U Krajského soudu v Ostravě je od 15. prosince 2011 pod sp. zn. XY vedeno insolvenční řízení ve věci dlužníka J. S.

6/ Až na jednoho z přihlášených věřitelů a věřitele č. 6 (soudního exekutora) mají všichni ostatní sídlo nebo bydliště v obvodu Krajského soudu v Ostravě.

Insolvenční soud svůj návrh na přikázání věci dále odůvodnil i tím, že v případě zjištění úpadku a prohlášení konkursu jak na majetek dlužníka, tak na majetek dlužníka J. S., bude možno ustanovit stejného insolvenčního správce.

Insolvenční navrhovatel s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí. Tvrdí, že o hospodářské aktivitě dlužníka je možno zásadně pochybovat, neboť sám dlužník žádnou činnost nevykovává a ani k provozování nabytého podniku „nemá příslušná oprávnění“. Podotýká, že dlužník dosud nepředložil seznamy ve smyslu ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) a neuplynula lhůta pro přihlášení pohledávek, pročež nemůže být postaveno na jisto, že dlužník nemá podstatnou část závazků z dřívějšího podnikání za subjekty se sídlem nebo bydlištěm v působnosti současného insolvenčního soudu. Insolvenční navrhovatel zpochybňuje i argument hospodárnosti řízení, když poukazuje na to, že výzvu k vyjádření k návrhu na přikázání věci vydal insolvenční soud až měsíc poté, co dlužníkovi (marně) uplynuly lhůty k vyjádření k insolvenčnímu návrhu a k předložení seznamů. Za tohoto stavu by podle mínění insolvenčního navrhovatele měl insolvenční soud primárně řešit existující úpadek, zvolený postup (snahu dosáhnout přikázání věci jinému soudu) insolvenční navrhovatel považuje za rozporný se základní zásadou insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení .

Dlužník ani přihlášení věřitelé se k výzvě insolvenčního soudu (usnesením ze dne 2. března 2012, č. j. ) nevyjádřili, takže se (podle poučení, jehož se jim ve výzvě dostalo) má za to, že s přikázáním věci Krajskému soudu v Ostravě souhlasí; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 3/2012“).

Podle ustanovení věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána ( věta první ), důvod k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti neshledal, a proto věc Krajskému soudu v Ostravě nepřikázal.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně.

Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 d). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i R 3/2012.

Okolnosti, kterými Městský soud v Praze odůvodňuje návrh, neodůvodňují prolomení výše popsaných ústavních principů.

To, že jednatel dlužníka má bydliště v Ostravě, že jediným společníkem dlužníka je zahraniční právnická osoba (se sídlem v polských Katovicích) a že většina dosud přihlášených věřitelů má sídlo či bydliště v obvodu Krajského soudu v Ostravě, samo o sobě (bez dalšího) nevypovídá ničeho o tom, kde jsou „soustředěny hlavní hospodářské zájmy dlužníka“.

Naopak je nutno přisvědčit navrhujícímu věřiteli, že na základě dosavadního obsahu spisu nelze činit závěry o existenci jakékoli hospodářské aktivity dlužníka, tím méně pak o tom, kde je soustředěna její hlavní část. Dlužník se přes výzvu insolvenčního soudu ani v prodloužené lhůtě nevyjádřil k insolvenčnímu návrhu navrhujícího věřitele a nepředložil požadované seznamy majetku a závazků. Není tak zřejmé, zda dlužník v současné době vůbec vyvíjí nějakou hospodářskou aktivitu, jakým majetkem disponuje a kde se tento nachází.

Pro posuzování podmínek pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti je zcela nevýznamná insolvenčním soudem opakovaně zdůrazňovaná skutečnost, že většina pohledávek, které přihlášení věřitelé uplatňují za dlužníkem, byly původně závazky jiného subjektu (fyzické osoby s místem podnikání v Ostravě, proti níž je rovněž vedeno insolvenční řízení), jež měly přejít na dlužníka smlouvou o prodeji podniku ze dne 27. září 2011, jejíž platnost je zpochybňována. Přikázání věci jinému soudu by totiž nic nezměnilo na nutnosti posuzovat stejné otázky ve více řízeních (obou insolvenčních řízeních a v řízení o odpůrčí žalobě dle , obchodního zákoníku), jen by tato řízení probíhala u stejného soudu.

Zbývá dodat, že důvodem pro delegaci věci zjevně nemůže být ani úvaha insolvenčního soudu, že by tak mohl být oběma dlužníkům (myšleno dlužníku v této věci a dlužníku J. S.) Krajským soudem v Ostravě ustanoven stejný insolvenční správce. Nehledě k tomu, tento požadavek by mohl být naplněn i bez toho, aby musela být obě insolvenční řízení vedena u stejného insolvenčního soudu.

Nejvyšší soud shrnuje, že z insolvenčním soudem uvedených okolností je z hlediska posouzení důvodnosti návrhu na delegaci vhodnou významná pouze ta, že sídla a bydliště většiny přihlášených věřitelů (včetně navrhujícího věřitele) jsou výrazně vzdálena od sídla procesního soudu. Tato okolnost (možnost eliminace s tím případně vzniklých nákladů věřitelů) však není určující pro chod insolvenčního řízení, jehož účelem je řešení dlužníkova úpadku, z čehož vyplývá, že okolnosti rozhodné pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti by se měly týkat především dlužníka samotného (případně jeho majetku), nikoli věřitelů.

Nejvyšší soud proto návrhu Městského soudu v Praze nevyhověl a věc podle ustanovení Krajskému soudu v Ostravě nepřikázal.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. září 2012

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu