Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
D88D2D21F0F3D0BDC1257A91003688DC.html
HTML · 13.45 KB
No categories available
23 Cdo 2607/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška, ve věcižalobce Ing. M. M. P., zastoupeným Mgr. Petrem Renthem, advokátem se sídlem v Náchodě, Karlovo náměstí č. 88, proti žalované J. L., zastoupené JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Korunní č. 127/2206, o zaplacení částky 36.429,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 54 C 87/2010 , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. ledna 2012, č. j. 20 Co 22/2012 - 178, takto:
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. ledna 2012,
č. j. 20 Co 22/2012 – 178, potvrdil usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. prosince 2011, č. j. 54 C 87/2010 – 166, kterým nebylo vyhověno žádosti žalované o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 8. září 2011, č. j. 54 C 87/2010 – 152, podané žalovanou dne 28. listopadu 2011 bylo jako opožděné odmítnuto ve smyslu ust. § 208 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Přes poučení, že proti rozhodnutí není dovolání přípustné, napadla žalovaná usnesení odvolacího soudu dovoláním, ve kterém nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu. Přípustnost dovolání žalovaná dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) , § 239 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) , b) o. s. ř. o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř. “), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. o. s. ř.
Všem třem případům přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; napadené rozhodnutí jím ale není. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě - § 79 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97 , uveřejněné pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, příp. usnesení téhož soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88). Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku 36.429,- Kč s příslušenstvím, nýbrž potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo vyhověno žádosti žalované o zmeškání lhůty a odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odmítnuto z důvodu opožděnosti. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti výrokům usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 238 , 238a a § 239 . Ustanovení § 238 , § 238a a § 239 o. s. ř. o. s. ř. zakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu pouze v případech, které výslovně zmiňují. Žádné z těchto ustanovení však nezakládá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo vyhověno žádosti žalované o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a dále bylo odmítnuto odvolání žalované proti o rozhodnutí soudu prvního, neboť bylo podáno opožděně.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. , § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení (vyjádření k dovolání)ve výši 3.000,- Kč podle § 3 odst. 1 , § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000Sb. ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. (advokátní tarif), dále jednom paušálu hotových výloh podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. , ve výši 300,- Kč a z částky 660,- Kč představující náhradu za 20% daň z přidané hodnoty podle § 13 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , § 37 z.č. 235/2004 Sb. , v platném znění, tedy celkem 3.960,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu