Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Nd 67/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce P. C., bytem v P., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , u Městského soudu v Praze (jako soudu odvolacího) pod sp. zn. , a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:

Podáním ze dne 19. 10. 2011 žalobce P. C. vznesl mimo jiné námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze. Podjatost soudců spatřuje v jejich předchozím členství v Komunistické straně Československa (dále jen KSČ), přičemž někteří ze soudců tohoto soudu již minimálně jedno odvolání P. C. řešili, vždy ho poškodili, porušili a své komunistické minulosti se tedy nezpronevěřili. Namítal, že soudci totalitního komunistického režimu nemohou být nikdy považováni za nestranné a nepodjaté vůči účastníku, který je bývalým politickým vězněm téhož totalitního komunistického režimu, kterému oni bezvýhradně sloužili. Vrchní soud v Praze předložil námitku podjatosti spojenou s návrhem na vyloučení soudců tohoto soudu – bývalých členů KSČ – Nejvyššímu soudu spolu se spisem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. , a s písemným vyjádřením výše jmenovaných soudců zařazených v senátě 4 Co a zastupujících soudců senátu 55 Co, jimž podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze přísluší projednání a rozhodnutí dané věci. Všichni tito soudci se shodně vyjádřili, že nemají žádný poměr k projednávané věci, účastníkům či jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo důvodné pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle rozvrhu práce přísluší o vznesené námitce podjatosti rozhodnout tříčlennému senátu 26 Cdo, protože žalobce vznesl i námitku podjatosti vůči soudci tohoto senátu JUDr. Miroslavu Ferákovi, rozhodl jiný senát Nejvyššího soudu nejdříve o této námitce. Usnesením ze dne 17. 7. 2012, č. j. -31, rozhodl, že soudce JUDr. Miroslav Ferák není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. Důvodem vyloučení soudce podle je zpravidla přímý zájem soudce na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. Z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudkyně a soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci nebo k účastníkům. Případné členství či kandidatura na členství v bývalé KSČ, což činí žalobce hlavním důvodem své námitky podjatosti těchto soudců, není důvodem ke konstatování, že jmenovaní soudci či soudkyně nebudou schopni v projednávané věci nepodjatě rozhodnout. Na tomto závěru nic nemění ani rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. , neboť toto rozhodnutí se netýká přímo otázky podjatosti soudců, ale otázky práva na poskytnutí informace ohledně členství (popř. kandidatury) soudců v KSČ v období před 17. 11. 1989.Nejvyšší soud se ostatně otázkou vyloučením soudců z projednávání věcí (k námitce podjatosti vznesené žalobcem) z důvodů jejich členství či kandidatury v KSČ zabýval opakovaně (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. , ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. , ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. ) a dospěl k závěru, že míru nezávislosti soudce, a to i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ, je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Případný závěr o podjatosti soudců se musí opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení. Objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudce nemůže být pouhý odkaz na jeho politickou angažovanost v minulosti, prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, která by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, míru nezávislosti soudce, a to i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ, je proto nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Od těchto závěrů, jenž jsou i v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ČR ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , nemá důvod se Nejvyšší soud odchýlit ani v této projednávané věci. Žalobcem namítané (obecné) okolnosti tak nemohou objektivně založit podjatost jmenovaných soudců a soudkyň Vrchního soudu v Praze. Pokud žalobce ve svém podání u některých soudců Vrchního soudců v Praze namítal také jejich postup a rozhodování v jiných věcech, pak ani tato okolnost nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z projednávané věci, a to s ohledem na ustanovení , podle kterého důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Protože Nejvyšší soud neshledal důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu, rozhodl podle tak, že nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí v této věci. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. srpna 2012

Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc.

předsedkyně senátu