Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4435/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. I. Š., bytem v P., zastoupené Mgr. Pavlem Pokorným, advokátem se sídlem ve Všenorech, ul. Květoslava Mašity 317, proti žalované J. P., bytem v P., zastoupené JUDr. PhDr. Odřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, o zaplacení 560.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2011, č. j. -159, takto:I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. června 2008, č. j. -130, jímž bylo žalované uloženo zaplatit původnímu žalobci Ing. V. M. (jehož procesní nástupnicí se za odvolacího řízení stala žalobkyně Ing. I. Š.) částku 560.000,- Kč spolu s 3% úrokem z prodlení od 26. 10. 2004 do zaplacení.

Odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, vzal za prokázané, že žalobce Ing. V. M. v lednu r. 2004 udělil žalované oprávnění k nakládání s jeho vkladem na vkladní knížce vystavené Českou spořitelnou, a.s., a to zejména pro případ své bezmocnosti, kdy by tak nemohl činit on sám. V době, kdy byl hospitalizován, pak žalovaná z jeho účtu vybrala částky 200.000,- Kč (dne 5. 10. 2004), 300.000,- Kč (dne 15. 10. 2004) a 60.000,- Kč (dne 26. 10. 2004), aniž by je ovšem žalobci předala či jinak použila v jeho prospěch; v tomto směru svá tvrzení – ač soudem řádně poučena o břemenu důkazním – žalovaná neprokázala. Byť mezi účastníky existoval do roku 2004 přátelský vztah, nebylo prokázáno, že by žalovaná měla právní důvod ponechat si vybrané peněžní částky, které náležely žalobci (vkladateli). I odvolací soud tudíž uzavřel, že žalovaná získala na úkor žalobce majetkový prospěch bez zákonem uznaného důvodu, tedy bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobci vydat ( a 2 , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení ), ke kvalifikaci dovolacích důvodů se v něm blíže nevyslovila. Konkrétně namítala, že se soudy obou stupňů „nevypořádaly s daným typem finančního produktu – vkladní knížkou, jež má svá specifika“. Dovozovala, že již předáním vkladní knížky do jejích rukou žalobce projevil vůli, aby „volně nakládala s finančními prostředky složenými na účtu“ a dle jejího názoru tak nebylo třeba (žalobcova) „dalšího specifického souhlasu“. Výpovědi žalobce a dalších slyšených svědků, zejm. I. Š., pokládá žalovaná za nevěrohodné, i proto, že o výběru vkladu lze získat vědomost již z vkladní knížky samé a nebylo tedy třeba žalobcova dotazu u peněžního u. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil „soudu prvního stupně“ k dalšímu řízení.

Žalobkyně (procesní nástupkyně Ing. V. M., zemř.) se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v dovolacím řízení podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle ustanovení (a to proto, že i naposledy vydaným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o věci samé shodně, jako v dřívějším rozsudku ze dne 12. července 2006, č. j. -42, jenž byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 11. prosince 2006, č. j. -82), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

Žalovaná v dovolání nevymezuje žádnou právní otázku, jíž by bylo lze kvalifikovat jako otázku zásadního právního významu a která by byla určující pro rozhodnutí o věci samé. To je založeno na závěru, že žalovaná si peněžní prostředky, vybrané z žalobcova vkladu na vkladní knížce, přisvojila bez právem uznaného důvodu a v řízení neprokázala svá tvrzení, že takto vybrané částky žalobci následně předala. Zpochybňuje-li žalovaná posléze uvedený závěr a odvolacímu soudu vytýká nesprávné hodnocení v řízení provedených důkazů (pokládajíc v něm slyšené svědky za nevěrohodné), jde o označení otázek nikoliv právních, nýbrž skutkových, které rozsudek po právní stránce zásadně významným nečiní a přípustnost dovolání dle nezakládají. Nelze k nim přihlížet i proto, že jde o námitky podřaditelné (nanejvýše) dovolacímu důvodu dle , jenž zde dovolatelce k dispozici není.

Otázka, kdy a z jakých zdrojů se žalobce dozvěděl o výběrech žalované, není pro rozhodnutí v dané věci ba ani významná, nehledě na to, že i stran této skutečnosti jsou tvrzení žalované vnitřně rozporná, pokud žalovaná tvrdí, že informace o nakládání s peněžními prostředky mohl žalobce získat již z vkladní knížky, do níž se tyto údaje zaznamenávají, ačkoliv tuto vkladní knížku – jak současně uvádí – měla ona ve svém držení.

K samotné otázce nakládání s vkladem ( obč. zák.) a vlastnictví peněžních prostředků složených vkladatelem peněžnímu u sluší se odkázat též na ustálenou judikaturu – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2011, sp. zn. , publikovaný pod č. 144/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud uzavírá, že „nakládání s vkladem zahrnuje i změnu v osobě věřitele ve vkladovém vztahu. Vkladatel (věřitel) může svou pohledávku (včetně jejího příslušenství a všech práv s ní spojených, viz obč. zák.) postoupit jinému toliko písemnou smlouvou; ta může být úplatná nebo bezúplatná (srov. obč. zák.). Bezúplatnou (písemnou) smlouvu o postoupení pohledávky lze ztotožnit s darováním práva nebo jiné majetkové hodnoty jako předmětů občanskoprávních vztahů ( obč. zák.).Z uvedeného vyplývá, žepeněžní prostředky, které převzal peněžní ústav (vklad), nelze darovat tím způsobem, že vkladatel s úmyslem obdarovat předá vkladní knížku (na jméno) třetí osobě, případně prohlásí, že jí peněžní prostředky (vklad) poskytuje jako dar; na tom nic nemění okolnost, že osoba odlišná od vkladatele je ve smyslu ustanovení obč. zák. osobou oprávněnou s vkladem nakládat“.

Dovozuje-li tedy žalovaná, že oprávnění přisvojit si peněžní prostředky jí vzniklo již samotným předáním vkladní knížky vkladatelem, jde o názor očividně nesprávný, s nímž se judikatura rozchází.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které (z pohledu v něm označených otázek) nemá po právní stránce zásadní význam ( ) a proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný ani podle ustanovení

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání odmítl ( , ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, , části věty před středníkem a Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a žalobkyni v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. září 2012Mgr. Petr K r a u spředseda senátu