Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 221/2011

U S N E S E N Í

C - LEASING Turnov, a. s.

a/ HORA HOLDING, s. r. o.

, se sídlem v Českých Budějovicích, Skuherského 53, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 63911191,

b/ Ing. M. H.

, zastoupeného JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 437, PSČ 500 02,

c/ JUDr. V. K.,

a

d/ V. R.,

vedené u Krajského osudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání navrhujícího věřitele c/ proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. srpna 2010, č. j. -757, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. srpna 2010, č. j. -757, se s výjimkou prvního výroku zrušuje a věc se potud vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 20. listopadu 2009, č. j. -720, zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen „konkursní soud“) návrh věřitelů (a/ HORA HOLDING, s. r. o., b/ Ing. M. H., c/ JUDr. V. K. a d/ V. R.) na prohlášení konkursu na majetek dlužníka C - LEASING Turnov, a. s. (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

Proti usnesení konkursního soudu podali odvolání dlužník i všichni navrhující věřitelé.

Odvolání navrhujícího věřitele a/ odmítl jako opožděné konkursní soud usnesením ze dne 10. února 2010, č. j. -747, které nabylo právní moci dne 3. března 2010.

O odvolání dlužníka a navrhujících věřitelů b/ a c/ rozhodl Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením tak, že odvolání dlužníka odmítl (první výrok) a k odvolání navrhujících věřitelů b/ a c/ potvrdil usnesení konkursního soudu (druhý výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

K potvrzujícímu výroku odvolací soud uvedl, že konkursní soud založil své rozhodnutí na tom, že žádný z navrhujících věřitelů nedoložil svou splatnou pohledávku vůči dlužníku, přičemž zánik pohledávky navrhujícího věřitele b/ započtením zhodnotil konkursní soud v souladu se závěry obsaženými v předchozím zrušujícím usnesení odvolacího soudu z 9. ledna 2009.

K pohledávce navrhujícího věřitele c/ (šlo o pohledávku ve výši 109.750,- Kč, jejíž existenci měl konkursní soud za spornou poté, co dlužník vůči ní dne 7. dubna 2009 učinil úkon směřující k započtení své tvrzené pohledávky na náhradě škody ve výši 352.992,- Kč, z titulu vadného zastupování, s tím, že učinit jednoznačný závěr o existenci k započtení namítnuté pohledávky dlužníka vůči navrhujícímu věřiteli c/ by vyžadovalo provést zásadní dokazování), odvolací soud přitakal konkursnímu soudu v tom, že o této pohledávce by bylo nutno vést (vzhledem k obraně dlužníka) rozsáhlé dokazování, k němuž není konkursní soud povolán. Přitom odkázal na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 64/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Navrhující věřitel c/ podal proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé, namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v , (dále též jen „ “), tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil v dovoláním dotčeném rozsahu rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Naplnění dovolacího důvodu dle spatřuje dovolatel v tom, že obě rozhodnutí jsou pro něj rozhodnutími překvapivými (vzhledem k tomu, že odvolací soud měl v předchozím zrušujícím usnesení /z 9. ledna 2009/ jeho pohledávku za existující), jakož i v tom, že odvolací soud rozhodl o odvolání, aniž nařídil odvolací jednání.

Dovolací důvod ve smyslu je podle dovolatele dán vzhledem k nesprávnosti závěru, že jeho pohledávka vyžaduje dokazování sporných skutečností v rozsahu přesahujícím meze dokazování v konkursním řízení.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (rozhodnutí je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Nejvyšší soud shledává dovolání v této věci přípustným podle ustanovení , ve spojení s ustanovením , když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí je v závěrech týkajících se dovolatelovy pohledávky v rozporu s dřívější judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s usnesením ze dne 6. března 2007, sp. zn. .

Závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. (uveřejněným pod č. 147/2012 Sb.), zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012 a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením , odst. 3 povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

K uplatněným dovolacím důvodům pak Nejvyšší soud uvádí následující:

1/ K překvapivosti rozhodnutí.

V rozsudku ze dne 24. října 2007, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 80/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že odvolací soud může změnit svůj právní názor vyjádřený v předchozím zrušujícím usnesení a potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž ten jeho dřívější právní názor nerespektoval. O takový případ však v posuzované věci ani nešlo. Z usnesení konkursního soudu je zjevné, že ten nepokládal za sporný vznik dovolatelovy pohledávky, nýbrž její zánik, který zkoumal na základě skutečností, které nově nastaly (vznikly) po vydání zrušujícího usnesení odvolacího soudu z 9. ledna 2009 (na základě úkonu směřujícího k započtení, provedeného dlužníkem až 7. dubna 2009).

„Překvapen“ tím, že odvolací soud se bude věcí zabývat v této rovině (na které jedině usnesení konkursního soudu spočívalo co do posouzení spornosti dovolatelovy pohledávky), by mohl být pouze účastník svých procesních práv nedbalý a na odvolací řízení nepřipravený. Totéž vzhledem k uplatňované procesní obraně dlužníka založené na zápočtu ze 7. dubna 2009 platí i pro rozhodnutí konkursního soudu.

2/ K právnímu posouzení věci v otázce „doložení“ dovolatelovy pohledávky.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Již v usnesení sp. zn. se Nejvyšší soud zabýval situací, v níž dlužník v konkursním řízení založí svou procesní obranu proti návrhu na prohlášení konkursu na tvrzení, že pohledávka navrhujícího věřitele sice vznikla (a on ji neuhradil), že však následně zanikla tím, že dlužník proti ní uplatnil k započtení vlastní pohledávku vůči navrhujícímu věřiteli. Na dané téma pak v označeném rozhodnutí (od nějž nevidí důvodu se odchýlit ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje) uzavřel, že k tomu, aby soud mohl navrhujícímu věřiteli upřít aktivní legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu (a jen z tohoto důvodu takový návrh zamítnout), je nezbytné prokázat opodstatněnost dlužníkovy obrany (mít zánik pohledávky započtením za doložený). Závěr o tom, že zatím není jisto, zda dlužník vůči navrhujícímu věřiteli pohledávku způsobilou k započtení vůbec má (že to musí být podrobeno dalšímu dokazování), ve skutečnosti potvrzuje, že dlužník s obranou, že řádně doložená pohledávka zanikla, neuspěl a na jeho základě návrh na prohlášení konkursu pro nedostatek aktivní věcné legitimace navrhující věřitelky zamítnout nelze.

Napadené usnesení z těchto zásad nevychází a dovolací důvod dle tak byl uplatněn právem.

Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené rozhodnutí zrušil (s výjimkou prvního výroku o odmítnutí odvolání dlužníka), včetně závislého výroku o nákladech řízení ( ) a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( a 3 ). Ke vzájemným pohledávkám dlužníka a navrhujícího věřitele srov. dále i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zabývat se za této situace dalšími dovolacími argumenty, pokládal Nejvyšší soud za zbytečné.

Pro další fázi řízení dovolací soud soudům nižších stupňů důrazně připomíná, že advokát, jenž uplatňuje v soudním řízení svou osobní pohledávku, musí být označen svým jménem, příjmením a bydlištěm. Označení takové osoby sídlem a zejména následné doručovaní písemností jí určených (bez dalšího) na adresu sídla, odporuje .

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. září 2012

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu