Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2734/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele P. B., zastoupeného JUDr. Ondřejem Bultasem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Ruská 593/40, PSČ 101 00, za účasti společnosti Hyposervis a. s., se sídlem v Praze 1, Králodvorská 1086/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27 20 63 60, zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 8-Karlíně, Křižíkova 16, PSČ 186 00, onávrhu na zápis změny do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. F 142801/2009 B 9717, o dovolání Hyposervis a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. -260, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2009, č. j. F 142801/2009 B 9717-1-214, kterým tento soud rozhodl o výmazu předsedy dozorčí rady P. B. z obchodního rejstříku se dnem zániku funkce a členství v dozorčí radě 28. srpna 2009.

Odvolací soud uzavřel, že P. B. doručil dozorčí radě odstoupení z funkce dne 3. března 2009 a nejbližší valná hromada společnosti Hyposervis a. s. (dále též jen „společnost“) se konala dne 28. srpna 2009. I když tato valná hromada jeho odstoupení neprojednala, výkon funkce v souladu s ustanovením § 66 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.“) tímto dnem skončil.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání; jeho přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ “), důvodnost opírá o ustanovení a b)

Dovolatelka předně vytýká odvolacímu soudu, že projev vůle P. B. vztáhl nejenom na odstoupení z funkce předsedy dozorčí rady, ale rovněž i na samotné členství v dozorčí radě.

Za otázku zásadního právního významu považuje, zda „projev vůle, jímž odstoupí osoba z funkce předsedy dozorčí rady akciové společnosti, lze za použití zákonných výkladových pravidel interpretovat tak, že zároveň má za následek i odstoupení z funkce člena dozorčí rady“ a dále zda „je třeba rozlišovat mezi funkcí předsedy dozorčí rady akciové společnosti a funkcí člena dozorčí rady akciové společnosti“.

Rozpor s hmotným právem dovolatelka spatřuje především v tom, že vzhledem k formulaci odstoupení jakožto „odstoupení z funkce předsedy dozorčí rady společnosti Hyposervis a. s.“, nelze připustit takový výklad vůle, který by toto odstoupení vztáhl i na členství v dozorčí radě.

Argumentuje ustanoveními a (dále jen „obč. zák.“) a a 2 obch. zák. a dodává, že vzhledem k okolnostem případu (postavení osoby činící projev vůle a osoby, které byl adresován) a rovněž k tomu, že i v obchodním rejstříku se rozlišuje datum vzniku a zániku členství v orgánu společnosti a datum vzniku a zániku funkce v tomto orgánu, nelze mít za to, že daný projev vůle je nutno posoudit tím způsobem, jakým to učinily soudy obou stupňů. Výkladem nelze obsah právního úkonu doplňovat, nýbrž pouze zjišťovat. Ani sám zákon zánik členství v orgánu se zánikem funkce nespojuje.

„Z opatrnosti“ také namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Tvrdí, že soud „učinil skutkové a právní závěry bez toho, že by uvedl, na základě kterých konkrétních důkazů to které zjištění učinil a z jakých důvodů a jak se vypořádal s případnými rozpory mezi nimi. Dle dovolatelky soud nerespektoval zásady uvedené v (ve spojení s ) a a rovněž Pouhý odkaz na „rejstříkový spis“ v odůvodnění usnesení neumožňuje postup soudu přezkoumat.

Na závěr podotýká, že v souladu s čl. 12 odst. 3 stanov společnosti má odstoupení v obou případech (odstoupení z funkce člena orgánu i ze samotného orgánu) projednat dozorčí rada společnosti.

P. B. se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a odmítá argumenty předkládané dovolatelkou. Především namítá, že skutečnosti a tvrzení prezentované v dovolání dovolatelka v předchozích stádiích soudního řízení neuváděla.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z uvedeného plyne, že pro posouzení přípustnosti dovolání je nevýznamná námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu.

K námitkám, týkajícím se výkladu právního úkonu odstoupení z funkce, pak odvolací soud přihlédnout nemohl, neboť je dovolatelka uplatnila až v dovolacím řízení.

Podle ustanovení proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení a je odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , když dovolání společnosti odmítl a navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení , , a částku 4.500,- Kč (dva úkony právní služby). Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů částkou 600,- Kč náleží navrhovateli 5.100,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně 18. září 2012

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu