Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3836/2010

U S N E S E N Í

K. P.

R. F.

, zastoupenému Mgr. Marií Broučkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Mrkvičkova 1355, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2010, č. j. -97, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1560,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Jindry Pavlíkové.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 4. 2009, č. j. -68, jímž obvodní soud k návrhu povinného podle zastavil exekuci (výrok I.), povinného zavázal k zaplacení nákladů exekuce (výrok II.) a náhrady nákladů řízení oprávněné (výrok III.), a za použití ustanovení povinnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce (výrok IV.).

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení , povinný ohlašuje dovolací důvod podle Pokud jde o závěr soudů obou stupňů, že byt byl vyklizen, „v tomto směru soudu I. ani soudu II. stupně nemůže nic vytýkat, zásadně však nesouhlasí se závěry obou soudů, že byt byl vyklizen až v průběhu exekučního řízení. Pokud by soudy obou stupňů zjišťovaly, ke kterému okamžiku byl byt vyklizen, musely by dospět k závěru, že se tak stalo ještě před nařízením exekuce, toto nařízení tudíž bylo nepřípustné a povinnému tak nemohla vzniknout povinnost uhradit náklady soudnímu exekutorovi a oprávněné, naopak náhrada nákladů řízení měla být přiznána jemu. Na základě těchto skutečností se domnívá, že má právo ve věci podat dovolání, ačkoli se jedná o náklady s exekucí spojené. Je přesvědčen, že chybné rozhodnutí soudů ve věci samé, tj. rozhodnutí o nařízení exekuce jako takové, má ve svém důsledku vliv na rozhodnutí ohledně povinnosti úhrady nákladů. Pokud by totiž oprávněná byt převzala v době, kdy již byl vyklizen, a toto převzetí účelově neodmítla, pak by již logicky ani nemohla požadovat nařízení exekuce jeho vyklizením. Je tedy zřejmou chybou soudů obou stupňů, že za dobu rozhodnou pro zastavení exekuce nepovažovaly den, kdy byt již byl vyklizen a kdy jej oprávněná účelově odmítla převzít, nýbrž den předání klíčů. Povinný učinil vše, aby splnil povinnost uloženou mu exekučním titulem (navíc o povinnosti předávat byt titulem rozhodnuto nebylo) a účelové jednání oprávněné nebyl schopen ovlivnit; neměl ani možnost oprávněnou k převzetí bytu jakkoli donutit ještě před jejím podáním návrhu na nařízení exekuce, jelikož oprávněná k předání bytu nebyla součinná.“

Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání jako zjevně nedůvodného, případně jeho zamítnutí.

Dovolací soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je objektivní kategorií (dovolání je nebo není přípustné jako takové), která se zásadně (s modifikací dovolání přípustného podle ustanovení , odst. 3 ) neváže na konkrétního účastníka. Subjektivní přípustnost dovolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn - ve smyslu ustanovení a - dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, jenž se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat /subjektivní přípustnost/ svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší.

V souzené věci však povinný, jehož návrhu na zastavení exekuce soudy obou stupňů vyhověly, v důsledku potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu žádnou újmu neutrpěl, takže nelze uvažovat o tom, že by případným zrušením napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení došlo ke zlepšení jeho postavení (tato situace je ostatně v dovolání vystižena, uvádí-li se v něm, že „pokud jde o závěry soudů obou stupňů, že byt byl vyklizen, v tomto směru soudům nemůže nic vytýkat“); výrok o nákladech exekuce a o náhradě nákladů řízení je pak již jen procesním důsledkem rozhodnutí ve věci samé.

Z uvedeného plyne, že z pohledu ustanovení je dovolání subjektivně nepřípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998 pod poř. č. 28).

Poněvadž tedy dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( věta první ), aniž se mohl zabývat věcnou správností výroků o náhradě nákladů exekuce a nákladů řízení, podle ustanovení , odmítl. K podání ze dne 7. 2. 2011, jímž povinný své dovolání doplnil, soud nepřihlédl, jelikož to bylo doručeno po uplynutí dovolací lhůty ( ).

Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem ( , , , , a ), sníženou o 50 % podle vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 20 %, tj. částce 260,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2012

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.předseda senátu