Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3887/2011

S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce města Mikulov, se sídlem úřadu v Mikulově, Nádražní 1/158, identifikační číslo osoby 00283347, zastoupeného JUDr. Jiřím Dobišarem, advokátem se sídlem v Břeclavi, ul. 17. listopadu 2, proti žalované Hotel TUROLD, a. s., se sídlem v Mikulově, Nádražní 29, identifikační číslo osoby 60699400, zastoupené JUDr. Richardem Tománkem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 142a, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 2011, č. j. -491, ve znění opravných usnesení ze dne 11. února 2011, č. j. -496, a ze dne 25. března 2011, č. j. -499, takto:I. Dovolání se odmítá.II.Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Richarda Tománka. O d ů v o d n ě n í :„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ ( - ).Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 6. 2009, č. j. -451, zamítl žalobu na určení, že žalobce „je spoluvlastníkem, a to ideální jedné poloviny rozestavěné stavby Hotelu TUROLD, nacházející se na pozemku, zapsaném v katastru nemovitostí na listu vlastnictví obec a katastrální území M.,“ a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně jako soud odvolací shora označeným rozsudkem ve znění opravných usnesení rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl také o nákladech odvolacího řízení.Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o a odůvodňuje podle Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.Dovolání není přípustné. V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží [ ]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v tom, že je podle jeho mínění v rozporu s dřívějším rozsudkem Nejvyššího soudu v této věci ze dne 27. května 2004, sp. zn. . V tomto rozhodnutí uložil Nejvyšší soud soudům v nalézacím řízení, aby se zabývaly otázkou, „zda předmět sporu není součástí jiné, již dříve existující stavby“. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 1998, sp. zn. , uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy č. 12/1998, v němž byl vysloven názor, že „z hlediska občanského práva je nutno stavbou rozumět výsledek stavební činnosti, tak jak ji chápe stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, pokud výsledkem této činnosti je věc v právním smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů včetně práva vlastnického (nikoli tedy součást jiné věci). O stavbu ve smyslu občanskoprávním by nešlo tehdy, pokud by výsledkem stavební činnosti nebyla věc ve smyslu právním, nýbrž tento výsledek by se stal součástí jiné věci (pozemku, stavby) tak, že by k této věci podle její povahy náležel a nemohl by být oddělen, aniž by se tím věc znehodnotila“. Uvedený závěr nelze vykládat tak, že by v případě, že přístavba byla dělitelná, nemohlo jít o přírůstek původní stavby. Ve stejném rozhodnutí se totiž dále uvádí: „Od ... okamžiku, v němž se již vytvořila i vlastnická práva ke stavbě, jsou pro takto vytvořenou oblast vlastnických vztahů veškeré další stavební práce bezvýznamné, i když náklady na ně mnohonásobně převýší náklady již vynaložené. Vše, co v důsledku přístavby, přestavby, jiné stavební změny nebo dokončovacích prací tak ke stavbě přiroste, stává se její součástí a vlastnicky náleží tomu, komu patřila stavba jako věc v okamžiku svého vzniku“. Nelze též přehlédnout, že rozhodnutí, na které dovolatel poukazuje, nestanoví jako podmínku toho, že jde o součást věci, její neoddělitelnost, ale to, že součást není oddělitelná „aniž by se tím věc znehodnotila“. Dovolatel pak netvrdí, že by oddělením některé z částí rozestavěné stavby nedošlo ke znehodnocení (snížení hodnoty) celku. Jinak řečeno, vše, co bylo přistavěno k již existující stavbě, která byla samostatným předmětem občanskoprávních vztahů (věcí), je její součástí, a to bez ohledu na to, zda je oddělení této části (za podmínek stanovených zákonem, k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2008, sp. zn. , a judikaturu tam citovanou) možné. Za situace, kdy soudy vyšly ze zjištění, že v dané věci šlo o přístavbu k již existující stavbě, je jejich právní hodnocení v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a Zavázal dovolatele, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, k náhradě nákladů tohoto řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta 5.000,- Kč ( , ve spojení s , a , ve znění před novelou provedenou ), z paušální náhrady hotových výdajů 300,- Kč ( , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 1.060,- Kč představující náhradu za 20 % daň z přidané hodnoty ( ). Celková výše nákladů tak činí 6.360,- Kč.Dovolací soud proto uložil žalobci, aby nahradil žalované náklady dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalované ( , a ).Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustnýNesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.V Brně dne 12. září 2012 JUDr. Jiří Spáčil, CSc.předseda senátu