Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 834/2012

7 Tdo 834/2012-24

U S N E S E N Í

V. J.

Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. J.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. , byl obviněný V. J. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 82 odst. l tr. zákoníku na osmnáct měsíců, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na jeden rok. Výrokem podle § 229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. . Podle § 258 odst. l písm. b) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Jeseníku zrušen a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest měsíců s tím, že výkon tohoto trestu byl podle § 81 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 82 odst. l tr. zákoníku stanovena na osmnáct měsíců. Výrokem podle § 229 odst. l tr. ř. bylo znovu rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Jako přečin těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 3. 12. 2008 v 11,00 hodin v J., n. S., okr. J., při řízení osobního motorového vozidla zn. Suzuki Jimmy couval z plochy přilehlé ke komunikaci a užívané k parkování napříč komunikací směrem k domu čp. ... v místě, kde se nachází přechod pro chodce, plně se nevěnoval řízení vozidla a řádně nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci, tím ohrozil chodkyni J. B. nacházející se při pravém okraji vozovky na druhé straně komunikace čelem do vozovky s jízdním kolem, které držela po pravé straně, a tím inicioval její pád, při kterém utrpěla tříštivou nitrokloubní zlomeninu horního konce holenní kosti a lýtkové kosti levé nohy s posunem úlomků. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině obviněný svým jednáním porušil povinnosti, které mu jako řidiči byly uloženy ustanoveními odst. l písm. b), , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.Změna, ke které Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci po doplnění důkazů přikročil ve výroku o vině, záležela ve zjištění, že obviněný „inicioval“ pád poškozené, při němž utrpěla zranění, zatímco podle zjištění Okresního soudu v Jeseníku obviněný „narazil“ zadní částí vozidla do levé nohy poškozené, čímž ji „srazil“ na vozovku. Důvodem změny byla nejistota v otázce, zda obviněný při kolizi s poškozenou do ní skutečně narazil a tím ji srazil na vozovku, anebo zda obviněná upadla při snaze vlastním pohybem na poslední chvíli před nárazem ustoupit.Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci. S odkazem na důvod dovolání uvedený v odst. l písm. g) tr. ř. napadl výrok o vině. Nesprávnost právního posouzení skutku ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu obviněný spatřoval především v tom, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci se nevypořádal s otázkou, zda obviněný reálně mohl nehodě zabránit. Obviněný projevil nesouhlas se závěrem soudu, že měl věnovat zvýšenou pozornost couvání, protože tento manévr prováděl v místě, kde se nachází přechod pro chodce. Obviněný vytkl, že soud se nevypořádal ani s otázkou porušení povinnosti poškozené použít přechod pro chodce. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Rozhodně nemohou obstát námitky v tom smyslu, že obviněný nemohl nehodě zabránit. Obviněný opíral tyto námitky o tu část znaleckého posudku z oboru dopravy, v níž znalec konstatoval, že obviněný mohl poškozenou vidět 1,6 sekundy před střetem. Obviněný poukazoval na to, že jde o velmi krátkou dobu, která s ohledem na nutnost sledovat situaci nejen za vozidlem, ale i v ostatních směrech, neumožňovala, aby na přítomnost poškozené mohl reagovat. Čas 1,6 sekundy před střetem znalec stanovil propočtem, při němž bral v úvahu vzájemnou polohu vozidla a poškozené na začátku jízdního manévru obviněného a při němž dospěl k tomu, že v uvedeném čase obviněný mohl pohledem do jednoho ze zpětných zrcátek spatřit poškozenou. Posouzení věci ovšem primárně nezávisí na otázce, zda čas 1,6 sekundy byl či nebyl dostatečný k tomu, aby obviněný reagoval na přítomnost poškozené jako chodkyně. Podstatou věci je to, že obviněný již před zahájením jízdního manévru, při kterém z plochy mimo pozemní komunikaci couval napříč přes komunikaci k opačné straně vozovky, měl a mohl zaznamenat přítomnost poškozené, neboť ta se tam v té době nacházela. Pokud by obviněný před započetím svého jízdního manévru věnoval náležitou pozornost situaci v provozu na pozemní komunikaci, musel by vidět, že v prostoru, do něhož hodlá couvat, resp. v jeho těsné blízkosti, se nachází poškozená, což by mu umožňovalo přizpůsobit této okolnosti svůj postup. Do situace, v níž měl na reakci čas jen 1,6 sekundy od okamžiku, kdy mohl poškozenou spatřit v jednom ze zpětných zrcátek až během couvání, se obviněný uvedl sám právě tím, že se ještě před započetím svého jízdního manévru nepřesvědčil o situaci v prostoru, do kterého zamýšlel couvat. V žádném případě není možné přisvědčit námitce, že poškozená obviněnému vytvořila neočekávanou překážku. Přítomnost poškozené v místě, do něhož obviněný couval, byla neočekávaná jen ze subjektivního hlediska obviněného, který se před započetím couvání nepřesvědčil o situaci v tomto místě a jeho bezprostředním okolí. Kromě toho poškozená byla jako chodec účastníkem provozu na pozemních komunikacích podle § 2 písm. a) zákona o silničním provozu, a nikoli překážkou provozu na pozemních komunikacích podle § 2 písm. ee) tohoto zákona. Nehoda tudíž spočívala v kolizi mezi dvěma účastníky provozu na pozemních komunikacích, a nikoli v kolizi obviněného jako účastníka provozu na pozemních komunikacích s poškozenou jako překážkou provozu na pozemních komunikacích.

Bez jakéhokoli opodstatnění jsou námitky směřující proti závěru, že potřeba věnovat zvýšenou pozornost jízdnímu manévru couvání vyplývala z toho, že šlo o manévr prováděný v místě, kde se nachází přechod pro chodce. Obviněný nebyl uznán vinným jednáním, kterým by porušil nějakou povinnost řidiče ve vztahu k přechodu pro chodce. Ostatně poškozená nebyla v době kolize na přechodu pro chodce, ale asi 5 metrů od přechodu. Zmínka o existenci přechodu pro chodce měla ve skutkové části výroku o vině jen ten význam, že blíže specifikovala místo činu. V rámci úvah o nedbalostním zavinění obviněného byl význam uvedené okolnosti omezen jen na dílčí závěr, že pokud byl v blízkosti místa nehody přechod pro chodce, byla pro obviněného tím spíše předvídatelná okolnost, že nějaký chodec se může nacházet i v prostoru, do něhož obviněný hodlal couvat, byť při tom nezasahoval na samotný přechod.Zcela nepřijaté jsou námitky v tom smyslu, že poškozená porušila povinnost použít přechod pro chodce. Poškozená v době kolize s vozidlem obviněného nepřecházela vozovku, ale stála při jejím kraji. O nějakém spoluzavinění poškozené tedy nelze uvažovat.Napadený rozsudek není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. srpna 2012

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec