Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 24/2012

11 Tvo 24/2012-14

U S N E S E N Í

V. Š.

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného V. Š. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. , byl obviněný V. Š. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1, § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, a z jeho podnětu byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. , podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře.

Jak se podává ze spisového materiálu, v souvislosti s trestnou činností, jíž byl obviněný shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře uznán vinným, byl usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2011, č. j. -10, podle § 68 odst. 1 tr. ř., z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) tr. ř., vzat obviněný V. Š. do vazby. Naposledy bylo o vazbě obviněného v této trestní věci pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 12. 4. 2012, č. j -316, kterým byla podle § 71a tr. ř. zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu s odůvodněním, že důvody vazby uvedené v § 67 písm. a), c) tr. ř. u něj trvají i nadále. Současně podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. a contrario nebyl přijat návrh na vyslovení dohledu probačního úředníka. Toto usnesení nabylo právní moci dne 2. 5. 2012. Ve vazbě se obviněný nacházel i po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze, proto soud v souladu s § 72 odst. 1, odst. 4 tr. ř. usnesením ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. , rozhodl o dalším trvání vazby obviněného, a to tak, že se obviněný V. Š. ponechává ve vazbě.

Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný stížnost, v níž namítl, že u něj nejsou dány tvrzené důvody vazby. Konstatoval, že sice byl v minulosti opakovaně soudně trestán, avšak nebylo zjištěno, že by se v předchozích případech svého trestního stíhání skrýval, či jinak vyhýbal trestnímu stíhání nebo trestu. Poukázal na údajnou nevěrohodnost poškozené s tím, že za této situace je třeba velice pečlivě zvažovat důvodnost vazby. Pokud jde o předstižnou vazbu, zdůraznil, že obavy z opakování trestného činu se sexuálním podtextem jsou jen spekulativní, když v minulosti se takového činu nikdy nedopustil. V závěru poukázal na celkovou nepřezkoumatelnost napadeného usnesení a navrhl, aby je Nejvyšší soud zrušil s tím, že u něj nejsou dány důvody vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že se nejedná o stížnost důvodnou.

O důvodnosti vazby obviněného bylo v průběhu dosavadního řízení opakovaně rozhodováno, naposledy napadeným usnesením vrchního soudu, přičemž u obviněného byla opětovně shledána existence vazebních důvodů podle § 67 písm. a), c) tr. ř. Rozsudkem soudu prvního stupně, byť později v odvolacím řízení zrušeným, byl obviněný uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu znásilnění, a přestože za tuto trestnou činnost mu za současného stavu řízení nehrozí uložení vyššího než pětiletého nepodmíněného trestu odnětí svobody(srov. § 264 odst. 2 tr. ř.), lze souhlasit s vrchním soudem, že je i nadále reálná obava z toho, že by se obviněný mohl vyhýbat dalšímu trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat. V posuzované věci je tato obava z jednání obviněného způsobem předvídaným v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. natolik důvodná, že opodstatňuje existenci uvedeného vazebního důvodu. V tomto směru nelze přehlédnout vlastní povahu stíhaného trestného činu a osobu obviněného, jeho trestní minulost. Pokud jde o druhý z vazebních důvodů podle § 67 písm. c) tr. ř., ten je u obviněného dán především charakterem trestné činnosti pro kterou byl v minulosti opakovaně odsouzen - jednalo se mimo jiné o trestnou činnost násilnické povahy, přičemž z posledního výkonu trestu byl propuštěn dne 18. 12. 2010 a posuzovaného jednání se měl dopustit zhruba po sedmi měsících poté. Současně nelze pominout ani závěry znaleckého posudku z odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie, které obviněného hodnotí jako osobu, u níž byla shledána porucha osobnosti s výrazným sklonem k impulsivnímu a agresivnímu chování, přičemž prognosticky lze předpokládat trvalý sklon k protispolečenskému chování, když záměrně využívá agrese jakožto osvojeného modelu chování k uspokojení vlastních potřeb.

Nelze tedy než konstatovat, že v případě propuštění obviněného na svobodu je dána reálná hrozba, že by mohl nejen uprchnout či se skrývat, čímž by účelu trestního stíhání, kterým je i předcházení (zamezení) trestné činnosti, jakož i spravedlivé potrestání jejího pachatele, nebylo dosaženo, ale rovněž, že by se obviněný mohl dopustit i opakování trestné činnosti, pro kterou je proti němu vedeno trestní stíhání. I Nejvyšší soud je proto toho názoru, že u obviněného jsou i nadále dány vazební důvody podle § 67 písm. a), c) tr. ř. a že podmínky pro ponechání obviněného ve vazbě byly v posuzovaném případě splněny, byť vrchní soud se v napadeném usnesení poměrně kuse zabýval okolnostmi naplňujícími výše uvedené vazební důvody.

Poněvadž Nejvyšší soud shledal výrok napadeného usnesení správným a vadami netrpěl ani mu předcházející procesní postup, nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. srpna 2012

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík