Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1948/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně LEXICO, a. s., se sídlem v Olomouci, Vídeňská 635/8, PSČ 772 00, identifikační číslo osoby 25856235, zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22, PSČ 779 00, proti žalované T. R., zastoupené JUDr. Hanou Marvanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Újezd 19, PSČ 118 00, o zaplacení částky 273.652,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. května 2011, č. j. -426, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 26. ledna 2010, č. j. -260, ve vyhovujícím výroku o věci samé pod bodem I, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 132.058,- Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Tento rozsudek „ke všem bodům“ napadla žalovaná včasným dovoláním, jež sama sepsala a podepsala a které odůvodnila tím, že s rozhodnutím nesouhlasí, neboť „řízení je skutečně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a takto rozhodnutí spočívá i na nesprávném právním posouzení věci“. Současně požádala, aby jí byl pro dovolací řízení ustanoven advokát a aby jí byla prodloužena lhůta „k nějakému tomu právnímu doplnění všech potřebných náležitostí, čemuž skutečně ani nerozumí, ale je přesvědčena, že porušení povinnosti vůči oprávněnému z její strany ani 1% nezavinila“.

Usnesením Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 18. října 2011, č. j. -499, bylo žalované přiznáno osvobození od soudních poplatků z dovolání v plném rozsahu (výrok pod bodem I) a ve výroku pod bodem II, jenž nabyl (ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2012, sp. zn. -526) právní moci dne 29. února 2012, byla žalované k ochraně jejich zájmů ustanovena zástupcem advokátka JUDr. H. M.. Usnesením ze dne 12. března 2012, č. j. -532, doručeným zástupkyni dovolatelky dne 19. března 2012, pak tento soud vyzval dovolatelku, aby své dovolání „ve lhůtě korespondující ustanovení doplnila o náležitosti uvedené v “, a to v jakém rozsahu a z jakých důvodů se rozsudek odvolacího soudu napadá, případně které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatelka domáhá. Soud poučil dovolatelku, že nebudou-li vady dovolání v naznačeném směru odstraněny a v dovolacím řízení nebude možno pokračovat, dovolací soud dovolání odmítne.

Podání sepsané advokátkou JUDr. H. M., datované dnem 25. července 2012 a označené jako doplnění dovolání, bylo podáno na poště (srov. , , dále též jen „ “) dne 27. července 2012 a Nejvyššímu soudu doručeno dne 30. července 2012. Dovolatelka jím zpochybnila závěr odvolacího soudu, že s právním předchůdcem žalobkyně opakovaně uzavřela kupní smlouvu na koupi počítačových komponentů, přičemž byla zastoupena svým synem L. R. jako zákonným zástupcem podle ustanovení obchodního zákoníku; zdůraznila, že toto zboží si neobjednala a žádné pověření ani plnou moc k takovému jednání třetí osobě neudělila. Označila za nepřípustné, aby ji tížil závazek k úhradě zboží, které objednala a převzala třetí osoba, a to jen proto, že byla jako objednatel a odběratel uvedena na faktuře a dodacím listu. Namítla též, že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť byly provedeny důkazy, které nebyly navrženy ani nevyplývaly z obsahu spisu, a argumentaci odvolacího soudu ustanovením označila za irelevantní. Podle jejího mínění z těchto důkazů ostatně nevyplývá, že byl její syn pověřen ke „vstupu do obchodního vztahu“ s právním předchůdcem žalobkyně. Dohodu ze dne 1. listopadu 2002 doplněnou dohodou ze dne 31. října 2003 označila za neplatnou pro nedovolenost jejího předmětu, popřípadě pro neurčitost. Vytkla soudům, že bez bližšího zdůvodnění odmítly provést jí navržené důkazy, a vyjádřila přesvědčení, že pokud nebudou brány v potaz důkazy provedené nezákonným způsobem, nebudou skutková zjištění, podle nichž její syn jednal jako její zákonný zástupce, podložena jakýmkoliv důkazem.

Podle ustanovení účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků ( ), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů (odstavec 1 věta první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).

Dle ustanovení předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne (odstavec 2 věta první).

Z ustanovení se podává, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy (odstavec 1). Odstavec 1 v případě dovolatele - fyzické osoby neplatí, jde-li o fyzickou osobu, která má právnické vzdělání (odstavec 2 písm. a/). Dovolání musí být (v případě dovolatele - fyzické osoby) sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odstavec 4).

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyložil, že k uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení a 3 (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel dovozuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a spatřuje v nich naplnění určitého dovolacího důvodu, pak není (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem, srov. větu první a nález Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí tak není možné přezkoumat; srov. např. usnesení ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2005, pod číslem 31, které je, stejně jako druhé rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citované, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu a jemuž v usnesení ze dne 4. dubna 2006, sp. zn. , přitakal i Ústavní soud.

Lhůta stanovená v uplynula v souzené věci dne 30. dubna 2012 (v pondělí, srov. druhou ). Jde o lhůtu objektivní, běžící bez zřetele na objektivní či subjektivní překážky bránící ustanovenému advokátu ve včasném splnění jeho povinností, a jde o lhůtu zákonnou, kterou nelze prodloužit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. . Nelze tedy přisvědčit argumentaci dovolatelky obsažené v podání ze dne 25. července 2012, že pro překážky tam uvedené mohl být běh této lhůty zahájen až od 31. května 2005. Stejně tak nelze přisvědčit její námitce, že „právní zastoupení pro učinění doplnění dovolání“ nemohlo „platně“ vzniknout na podkladě výroku pod bodem II usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku č. j. -499, jestliže z něho nevyplývá, pro jaký druh řízení byl žalované advokát ustanoven. Byl-li totiž žalované advokát ustanoven ve věci, nikoliv výslovně pro „dovolací řízení“, pak to neznamená nic jiného (vzhledem k tomu, že k ustanovení došlo po pravomocném skončení řízení u odvolacího soudu, před jiným než dovolacím soudem tudíž pokračovat nemohlo), než že byl ustanoven nikoliv pouze pro dovolací řízení a zastoupení by tudíž trvalo i v případě, že by po skončení dovolacího řízení pokračovalo řízení ve věci před soudy nižších stupňů (srov. ). Jestliže bylo výrokem pod bodem I téhož usnesení přiznáno žalované osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, pak již z tohoto rozhodnutí muselo být zřejmé, v jakém stádiu řízení je advokát ustanoven a co z toho pro něj podle pravidel vyplývá. Pro závěr, že to bylo zřejmé též JUDr. H.M., svědčí obsah jejího odvolání proti tomuto usnesení, v němž argumentuje podmínkami pro řádné zastoupení žalované v dovolacím řízení. Odvolací soud pak v odůvodnění potvrzujícího usnesení, od jehož právní moci teprve začala běžet předmětná lhůta, výslovně uvedl, že žalovaná podala dovolání a požádala současně o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, a v rámci své argumentace zmínil též, že zastoupení advokátem v tomto řízení je povinné. Procesní důsledky případné nečinnosti při doplnění dovolání v zákonné lhůtě jdou tedy k tíži řádně zastoupené dovolatelky.

V souzené věci má však lhůta stanovená v věty první a části věty druhé za středníkem jiný význam z hlediska procesních důsledků jejího uplynutí než ten, který z toho ustanovení dovozuje shora zmíněná judikatura, neboť v ní o situaci předjímanou v hypotéze tohoto ustanovení nejde. Napadla-li totiž dovolatelka vlastnoručně sepsaným dovoláním rozsudek odvolacího soudu „ke všem bodům“, pak uvedla, v jakém rozsahu jej napadá, neboť zřetelně vyjádřila, že jej napadá ve všech jeho výrocích. Jestliže pak v tomto podání vedle citace skutkových podstat dovolacích důvodů stanovených v a písm. b) argumentovala tím, že „porušení povinnosti vůči oprávněnému ze své strany nezavinila“, pak nelze ani usoudit, že toto dovolání postrádá (jakékoliv) vylíčení okolností, v nichž je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí. Obsahuje-li dovolání konkrétní argumentaci, jejímž prostřednictvím dovolatel polemizuje s napadeným rozhodnutím a již přiřazuje některému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů, jde však o argumentaci nesrozumitelnou nebo neurčitou, pak nejde o dovolání postrádající vymezení uplatněného dovolacího důvodu, jež by podléhalo režimu ustanovení , a je třeba postupovat podle ustanovení a (srov. shodně Z. Krčmář in Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, dále jen „Komentář“, s. 1929).

K postupu soudu podle ustanovení a v souzené věci již není důvod, vzhledem k doplňujícímu podání, jež dovolatelka učinila prostřednictvím své advokátky.

Z ustanovení věty první vyplývá, že účastníci mohou měnit dovolací důvody jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Možnost uplatnit další (z hlediska obsahového vymezení jiné než dosud uplatněné) dovolací důvody je tedy omezena na dovolací lhůtu; po jejím uplynutí lze již jen upřesňovat a doplňovat ty dovolací důvody, které byly uplatněny ve lhůtě. V poměrech souzené věci to znamená, že dovolatelka mohla měnit (rozšiřovat) dovolací důvody ve smyslu shora vyloženém jen po dobu lhůty běžící podle ustanovení věty první a části věty druhé za středníkem K podání označenému jako doplnění dovolání, jež bylo učiněno po uplynutí této lhůty, lze tedy přihlédnout pouze v tom ohledu, pokud je lze vyhodnotit jako vysvětlení a doplnění toho dovolacího důvodu, který dovolatelka – ne zcela srozumitelným a nedostatečně konkrétním způsobem – uplatnila ve včas podaném dovolání (k tomu např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 43/2012 tamtéž). Tímto podáním byl zároveň v uvedeném rozsahu odstraněn též nedostatek podmínky dovolacího řízení spočívající v povinném zastoupení advokátem, neboť tato podmínka není splněna již tím, že dovolatel je zastoupen advokátem; dovolání musí být advokátem též sepsáno.

Nejvyšší soud tedy neshledal předpoklady k odmítnutí dovolání pro absenci dovolacích důvodů a přistoupil ke zkoumání, zda v mezích těch dovolacích argumentů, k nimž byl oprávněn přihlédnout, je dovolání přípustné. Podle ustanovení lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li se o rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, přichází v úvahu přípustnost dovolání podle ustanovení a c)

Oproti očekávání dovolatelky její dovolání podle ustanovení přípustné není, jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny. Soud prvního stupně sice rozhodl tímto výrokem jinak (opačně) než ve svém předchozím (v pořadí prvním) rozsudku ze dne 20. prosince 2007, č. j. -129, nikoliv však proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil. Kasační usnesení odvolacího soudu ze dne 29. srpna 2008, č. j. -157, totiž neobsahovalo závazný právní názor, tj. právní názor, jímž by byl soud prvního stupně omezen při vydání nového rozhodnutí v tom smyslu, že nemohl – třebas i jen zčásti - uplatnit svůj vlastní právní názor při rozhodování věci samé (srov. shodně v literatuře Z. Krčmář in Komentář, s. 1879, a v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 31. května 2007, sp. zn. , ze dne 13. září 2011, sp. zn. , a ze dne 28. 02. 2012, sp. zn. , vše in www.nsoud.cz). Za závazný právní názor nelze považovat výtku adresovanou soudu prvního stupně, že jeho skutkové závěry jsou rozporné a nemají podklad v provedeném dokazování, ani navazující pokyn, v jakém směru je třeba dokazování doplnit.

Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle (které bylo zrušeno uplynutím 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. ), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil, proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, a již citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. ).

Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. ).

Dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v závěru odvolacího soudu, že podpisem dokladu o převzetí zboží osobou odlišnou od osoby, která měla být ve smluvním vztahu s dodavatelem, dochází ke vzniku zákonného zmocnění podle ustanovení , obchodního zákoníku, podle něhož je tato osoba oprávněna uzavřít kupní smlouvu a podpisem dokladu o převzetí zboží zavázat k úhradě jeho ceny třetí osobu. Takový právní názor však odvolací soud nevyslovil. Faktury a dodací listy, na nichž byla jako odběratelka označena dovolatelka a její syn Bc. L. R.jako její zástupce přebírající zboží, odvolací soud hodnotil toliko jako důkazy, z nichž (ve spojení s dalšími důkazy) dospěl ke skutkovému závěru, že zboží, zaplacení jehož ceny se žalobkyně v souzené věci domáhá, Bc. R. objednával a přebíral jménem dovolatelky, jíž byl po dobu její nemoci zmocněn ke všem úkonům, které by mohla jako podnikatelka činit. Z takto položené „otázky“, jakož i z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka zpochybňuje právní závěry odvolacího soudu nikoliv prostřednictvím polemiky s tím, jakou normu hmotného práva tento soud použil a jak tuto normu vyložil a aplikoval, nýbrž toliko na základě kritiky správnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů, na nichž je pro ni nepříznivé právní posouzení založeno. Takovými námitkami je podle obsahu (srov. ) uplatněn nikoliv dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle ustanovení , nýbrž dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V dovolacím řízení, v němž může být dovolání přípustné toliko podle ustanovení , okolnosti uplatněné tímto dovolacím důvodem závěr o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce založit nemohou (srov. , část věty za středníkem, a ).

Závěr o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nemůže přivodit ani námitka, že dohoda uzavřená mezi žalovanou a Bc. R. dne 1. listopadu 2002 a doplněná dohodou ze dne 31. října 2003 je neplatná podle ustanovení , , neboť není možné sjednat pověření vedením firmy s veškerými právy a závazky, případně podle ustanovení téhož zákona pro neurčitost. Potud totiž jde o změnu dovolacích důvodů, k níž došlo po uplynutí lhůty stanovené v věty první a části věty druhé za středníkem ; ke kvalitativní změně (rozšíření) dovolacích důvodů uplatněné po lhůtě Nejvyšší soud přihlížet nemůže, nelze k nim tedy přihlédnout ani při zkoumání přípustnosti dovolání. Lze ostatně dodat, že též u obsahující uvedenou dohodu pojal odvolací soud jen jako jeden z důkazů, z nichž učinil skutkový závěr o příslušném vztahu mezi dovolatelkou a Bc. R..

Přípustnost dovolání podle ustanovení nemohou založit ani námitky vad řízení při dokazování, uplatněné prostřednictvím dovolacího důvodu stanoveného v (srov. část věty za středníkem ). Dovolatelka v rámci námitek procesních pochybení nevymezila otázku výkladu norem procesního práva, tak aby bylo lze usoudit též na uplatnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení podle ustanovení ; srov. v tomto ohledu usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. , veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována. I kdyby ostatně bylo možno nalézt otázku zásadního právního významu ve výhradě vůči způsobu, jakým odvolací soud vyložil ustanovení , pak by se i v tomto případě jednalo o dovolací důvod uplatněný po lhůtě, k němuž by Nejvyšší soud při zkoumání přípustnosti dovolání přihlédnout nemohl. Nelze tu totiž nalézt nic, co by umožnilo přiřadit tuto výhradu ke včas uplatněným námitkám obsaženým v podání sepsaném samotnou dovolatelkou.

Z ostatních námitek, které dovolatelka správně vnímá jako zpochybnění skutkového stavu věci zjištěného odvolacím soudem a tedy jako uplatnění dovolacího důvodu stanoveného v , na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usoudit rovněž nelze (srov. část věty za středníkem ).

V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska včas uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), dovolání podle ustanovení ve spojení s odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a ; žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 28. srpna 2012

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu