Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2592/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně VESP s.r.o., se sídlem v Brně, Podzimní 2a, identifikační číslo osoby 15526542, zastoupené Mgr. Markem Reichelem, advokátem se sídlem v Brně, Tišnovská 143, proti žalované Moravskoslezské cukrovary, a.s., se sídlem v Hrušovanech nad Jevišovkou, Cukrovarská 657, PSČ 671 67, identifikační číslo osoby 46900764, zastoupené JUDr. Milošem Císařem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární 886/14, o 1 415 275,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. února 2011, č. j. -186, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2010, č. j. -150, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1 415 275 Kč s příslušenstvím (výrok I.), změnil ho ve výrocích o nákladech řízení (výroky II. a III.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV.), není přípustné podle (dále též jen „ “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu ve všech výrocích) lze dovodit, že jím dovolatelka ve skutečnosti brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle (které bylo zrušeno uplynutím 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. ), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v otázce, zda zápisem z kontrolního dne stavby ze dne 26. srpna 2004 ve stavebním deníku došlo k dohodě o rozšíření díla ve smyslu § 549 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), kterou podle jejího názoru řešil odvolací soud v rozporu s hmotným právem a judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí [a tím i k závěru o přípustnosti dovolání podle ], neboť neshledal, že by ji odvolací soud řešil v rozporu se soudní judikaturou, na kterou v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal.

Nejvyšší soud již opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. například rozsudky ze dne 20. května 2003, sp. zn. , ze dne 26. září 2006, sp. zn. , ze dne 22. května 2007, sp. zn. a ze dne 27. června 2007, sp. zn. , dále jeho usneseníze dne 29. července 2009, sp. zn. , jež jsou k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) vysvětlil, že i dohoda o rozšíření díla ve smyslu § 549 odst. 1 obch. zák. je dohodou o změně smlouvy. Je třeba přitom zdůraznit, že kogentní ustanovení obchodního zákoníku stranám nijak nebrání v tom, aby si, tak jako v dané věci, ve smlouvě sjednaly podmínky, za kterých lze smlouvu dohodou měnit, s tím, že při nesplnění některé z takto sjednaných podmínek nebude mít případná dohoda účinky změny smlouvy. Dovodil-li proto odvolací soud, že ke změně smlouvy pro nenaplnění těchto sjednaných podmínek (konkrétně pro nedodržení formy dodatku ke smlouvě o dílo) nedošlo a že proto žalobní nárok není po právu ani dle obch. zák., ani dle ustanovení o bezdůvodném obohacení, je jeho závěr v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle , , , a , ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 11. září 2012 JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu