Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 412/2012

U S N E S E N Í

Ing. M. B.

,

zastoupeného JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem se sídlem v Brně, Slovákova 11, proti povinnému

OKK Koksovny, a.s.

(dříve OKD, OKK, a.s.), se sídlem v Ostravě-Přívozu, Koksární ulice 1112, identifikační číslo osoby 456 75 829, zastoupenému JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova 9, pro 1.255.088,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2011, č. j. - 157, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2011, č. j. - 157, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. srpna 2010, č. j. - 115,

se z r u š u j í

a věc

se vrací

Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 19. 8. 2010, č. j. - 115, Okresní soud v Ostravě k návrhu povinného, odůvodněnému zánikem práva složením částky 1.251.343,- Kč do soudní úschovy, částečně zastavil podle , odst. 4 ohledně částky 1.251.343,- Kč exekuci (nařízenou na jeho majetek usnesením téhož soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. , pravomocným dne 6. 1. 2010, podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne

8. 10. 2008, sp. zn.

, vykonatelného dne 3. 1. 2009, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 1.255.088,- Kč z titulu úroků z prodlení a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Daniela Týče, Exekutorský úřad Blansko); návrh na zastavení exekuce v celém rozsahu zamítl. Vyšel ze zjištění, že exekučním titulem byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněnému částku

473.000,- Kč

spolu s úroky s prodlení a dále náklady řízení a že v exekučním řízení vedeném u téhož soudu byl usnesením ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. , nařízen výkon rozhodnutí ve prospěch oprávněného Ing. V. proti povinnému Ing. M. B. (v daném řízení oprávněný), jemuž současně bylo zakázáno jako dlužníkovi oprávněného pohledávku vyplatit, neboť ta se stala předmětem výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky. Stejně tak v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. vydal soudní exekutor dne 15. 9. 2008 exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním téže pohledávky oprávněnému Ing. V. a povinnému zakázal, aby vyplatil oprávněnému Ing. B. předmětnou pohledávku. Vzhledem k tomu, že dále bylo zjištěno, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2009, č. j. - 28, byla do soudní úschovy přijata částka 1.251.343,- Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že jejím složením povinným nastaly účinky splnění „závazku“ podle § 568 obč. zák. a že tím dluh zanikl (§ 559 obč. zák.).

K odvolání oprávněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. března 2011, č. j. - 157, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku o částečném zastavení exekuce potvrdil, byť ze zcela jiného důvodu. Vyšel ze zjištění, že u Okresního soudu v Ostravě je pod sp. zn.

ve prospěch oprávněného Ing. V. veden výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky Ing. B. (povinného, v daném řízení oprávněného) za společností OKK Koksovny, a.s., a to z exekučního titulu

Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 1998, sp. zn.

, k uspokojení pohledávky ve výši 473.000,- Kč s příslušenstvím, a že „poddlužnický vztah společnosti OKK Koksovny, a.s., ve prospěch Ing. B. je založen“ rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2008, sp. zn.

. Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn.

dále vyplývá, že k návrhu Ing. V. jako oprávněného vůči povinnému Ing. B.

byla nařízena exekuce

k uspokojení pohledávky ve výši 246.569,- Kč s příslušenstvím podle exekučního titulu vydaného

Krajským obchodním soudem v Ostravě ze dne 10. 2. 1998, č. j. , přičemž

pověřeným soudním exekutorem byl vydán příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky poddlužníka povinného (společnosti OKK Koksovny, a.s.); poddlužnický vztah mezi Ing. B. a společností „byl založen“ rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. . Žádné z těchto řízení nebylo dosud skončeno.

Při právním posouzení věci vycházel odvolací soud z a násl. ve spojení s exekučního řádu a ze závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2010, sp. zn. , 3497/2009 (poznámka NS - vydanému ve věci žalobce Ing. V. proti žalovanému Ing. B. ve věci úschovy částky 520.345,- Kč, složené pro žalobce a žalovaného jako příjemce, za účasti složitele OKK Koksovny, a.s., o vydání úschovy), v němž byl vysloven závěr, podle kterého „složením do úschovy u soudu není možné splnit povinnosti, které zákon ukládá dlužníku povinného (poddlužníku), tj. společnosti OKK Koksovny, a.s., při provedení výkonu rozhodnutí (či exekuce) přikázáním tzv. jiné peněžité pohledávky ve smyslu a násl. (ve spojení s ust. ex. ř.); i kdyby dlužník povinného (poddlužník) dluh odpovídající pohledávce přikázané oprávněnému (Ing. V.) složil do úschovy u soudu a i kdyby soud takovou úschovu (pravomocným usnesením) přijal, nemá to vliv na povinnosti uložené zákonem dlužníku povinného (poddlužníku), tj. společnosti OKK Koksovny, a.s., a nemůže tím tedy být dotčeno ani tzv. úkojné právo Ing. V.

Úkojné právo Ing. V. zanikne až splněním, které se mu dostane od poddlužníka povinného (správně dlužníka povinného - poddlužníka)

; plněním poddlužníka do soudní úschovy zůstává tzv. úkojné právo nedotčeno“. Na základě těchto závěrů krajský soud dovodil, že teprve až po úplném uspokojení úkojného práva Ing. V., založeného vykonávacím řízením vedeným u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn a exekučním řízením vedeným u téhož soudu pod sp. zn. bude možné, aby „poddlužník vyplatil zbytek pohledávky z rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. . B.“. Jinak řečeno, nevyplatil-li dosud poddlužník příslušné plnění (jistinu a její příslušenství) Ing. V., nemůže poddlužník plnit ani vůči Ing. B. Podle odvolacího soudu tak lze učinit závěr o tom, že provedení exekuce v dané věci „brání trvající úkojné právo třetí osoby náležející Ing. V.“. Důvodem pro částečné zastavení exekuce tedy není okolnost, že poddlužník složil peníze do soudní úschovy, ale skutečnost, že

exekuce v dané věci je podle nepřípustná, protože jejímu provedení „brání trvající úkojné právo Ing. V.“

.

Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z a důvodnost z , tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu a namítá, že Ing. V. má ve vztahu k dlužníku povinného (poddlužníkovi) tzv. úkojné právo jen ohledně částky 473.000,- Kč s příslušenstvím, nikoliv však ohledně částky 1.251.343,- Kč, jak nesprávně krajský soud dovodil, a dále mu vytýká, že na danou věc neaplikoval ustanovení a Přitom z vyplývá, že nevyplatil-li dlužník povinného (poddlužník) ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn.

oprávněnému Ing. V. po doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí pohledávku v rozsahu, v jakém byla nařízeným výkonem rozhodnutí postižena, mohl oprávněný Ing. V. podat proti povinnému (poddlužníkovi) vlastním jménem návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, a to případně přikázáním pohledávky ze soudní úschovy podle I kdyby tak učinil, nebyl by to důvod pro zastavení exekuce v dané věci, jak nesprávně krajský soud uzavřel, ale nanejvýš důvod pro postup podle ve spojení s a 9 , kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, v platném znění. Ing. V. ovšem žádný relevantní návrh na nařízení výkonu rozhodnutí v této věci ani návrh na uspokojení svého tzv. úkojného práva nepodal a důvod pro zastavení exekuce tak není dán. Závěr odvolacího soudu, že provedení exekuce v dané věci brání trvající úkojné právo Ing. V., je tak nezákonný, přičemž odvolací soud neuvedl zákonné ustanovení, z něhož při svém rozhodnutí vycházel. Ze všech těchto důvodů má dovolatel za to, že napadeným rozhodnutím byla porušena zásada vázanosti zákonem zakotvená v y ČR, jakož i zásada zákonem stanoveným způsobem poskytovat ochranu právům ( věta první y ČR) a zásada rovného postavení účastníků řízení před soudem vyplývající z a Dále s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. namítá, že v daném případě nejde o žádný z důvodů pro zastavení exekuce podle , neboť pouhá existence úkojného práva Ing. V. bez dalšího nepřípustnost jejího provedení nebrání, a není tedy důvodem pro její zastavení, natož pak ve zcela neodůvodněném rozsahu. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Povinný ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel opomíjí ustanovení , přičemž právě z hlediska jeho účinků je bezvýznamné, zda oprávněný (Ing. V.) využil možnosti, které mu poskytuje ustanovení Za nepřípadný pak považuje poukaz dovolatele na , který se posuzované problematiky netýká. Navrhl, aby dovolání, bude-li shledáno přípustným, bylo jako nedůvodné zamítnuto.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12., části první ). Po zjištění, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle , odst. 2 ve spojení s a s [ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. , ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. , zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné]. Pozitivní závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu se přitom pojí s otázkou, zda okolnost, že část vymáhané pohledávky byla postižena dalšími exekucemi (vedenými proti oprávněnému Ing. B.) jejím přikázáním jeho věřiteli Ing. V., je důvodem zastavení exekuce v dané věci podle a v jakém rozsahu, jelikož jde o právní otázku, kterou dovolací soud dosud ve všech souvislostech neřešil. Po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu podle dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutá zastaven částečně.

Nauka i soudní praxe jsou jednotné v tom, že důvody, pro něž je namístě mít výkon rozhodnutí (exekuci) za nepřípustný [z důvodů jiných než uvedených v až g) ] se typicky spojují a) s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho materiální nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení výkonu rozhodnutí podle ], b) s pochybeními při nařízení výkonu rozhodnutí, c) s rušivými okolnostmi při provádění výkonu rozhodnutí, případně d) se specifickým jednáním povinného - způsobí-li například započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí. Z povahy věci musí přitom jít o takové okolnosti, pro něž je další provádění výkonu způsobilé založit kolizi s procesními zásadami, na nichž je výkon rozhodnutí vybudován, anebo je protichůdné jím sledovanému účelu, tj. zajistit (efektivní) splnění povinností vyplývajících z vykonávaného titulu.

Podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (dále jen „ “), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce přikázáním pohledávky přiměřeně ustanovení upravující výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky.

Podle výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky než pohledávky z účtu peněžního u se provede zákazem výplaty pohledávky povinnému (odstavec 1). Takto se postupuje i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat (odstavec 2).

Výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného jen do výše pohledávky oprávněného, pro kterou byl nařízen, a jejího příslušenství

(odstavec 3).

Podle v nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby se svou pohledávkou jakkoli nakládal. Dlužníkovi povinného zakáže soud, aby po tom, kdy mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, povinnému jeho pohledávku vyplatil (odstavec 1). Nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, povinnému a dlužníkovi povinného; dlužníkovi povinného je doručí do vlastních rukou (odstavec 2). Povinný ztrácí právo na vyplacení pohledávky dnem, kdy bylo dlužníkovi povinného doručeno nařízení výkonu rozhodnutí (odstavec 3).

Podle , jakmile nabude nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, vyrozumí o tom soud dlužníka povinného. Dlužník povinného vyplatí pohledávku, jestliže je již splatná, oprávněnému; není-li pohledávka povinného dosud splatná, vyplatí ji oprávněnému, jakmile se stane splatnou (odstavec 1). Výplatou oprávněnému se zprostí dlužník povinného své povinnosti vůči povinnému (odstavec 2).

Podle dále platí, že nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku bez odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, že nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, nebo kdy se stala pohledávka splatnou, může se oprávněný domáhat vlastním jménem na dlužníkovi povinného u jeho obecného soudu vyplacení pohledávky. Nesmí však s dlužníkem povinného stran této pohledávky uzavřít na úkor povinného smír ani prominout její zaplacení. Dlužník povinného si v takovém případě také nemůže započíst svou vlastní pohledávku, kterou má vůči oprávněnému. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení neuplatní-li oprávněný včas u soudu, popřípadě u jiného orgánu pohledávku povinného vůči dlužníkovi povinného nebo neoznámí-li povinnému, že ji uplatňuje, odpovídá povinnému za škodu, která by mu tím popřípadě vznikla.

Z této právní úpravy vyplývá, že provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) přikázáním jiné peněžité pohledávky zákon svěřuje dlužníku povinného (poddlužníkovi). Dlužník povinného proto také nese odpovědnost za to, že výkon rozhodnutí provedl tak, jak mu to ukládá zákon v ustanovení Přikázáním pohledávky oprávněnému nedochází z hlediska hmotného práva ke změně věřitele. Povinnost poddlužníka platit přímo oprávněnému má svůj základ jen v procesním právu; je výrazem nuceného výkonu práva, kterým se zasahuje do hmotněprávního vztahu povinného a poddlužníka. Jestliže poddlužník nevyplatí oprávněnému řádně a včas pohledávku, je oprávněný zákonem zmocněn vlastním jménem tuto pohledávku vymáhat. Tzv. poddlužnická žaloba, kterou zákon svěřuje oprávněnému, vychází z procesní aktivní legitimace oprávněného. Lze říci, že věřitel je ve vztahu k pohledávce, která má být na poddlužníku vymožena, procesně zmocněn k tomu, aby plnění, které takto na poddlužníku získá, použil k uspokojení své vlastní pohledávky. Oprávněný tedy žaluje svým jménem o zaplacení pohledávky, jejímž věřitelem je povinný. Z titulu tohoto tzv. úkojného práva oprávněného je poddlužník povinen vyplatit oprávněnému přikázanou pohledávku, jen jestliže by měl podle práva takovou povinnost vůči povinnému v okamžiku, kdy mu bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Není podstatné, že pohledávka povinného ještě případně nebyla splatná nebo měla z téhož právního důvodu vzniknout v budoucnu. Jestliže povinný vůči poddlužníku přikázanou pohledávku neměl nebo jestliže přikázaná pohledávka do té doby zanikla (například splněním nebo započtením), nedosáhne oprávněný z titulu tzv. úkojného práva uspokojení své vymáhané pohledávky (k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2005, sp. zn. ).

Probíhá-li mezi dlužníkem jako žalobcem a poddlužníkem jako žalovaným řízení o zaplacení pohledávky, ztrácí dlužník okamžikem doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí aktivní věcnou legitimaci a nenavrhne-li podle vstup oprávněného do řízení, bude taková žaloba zamítnuta. Oprávněný pak musí svůj nárok uplatnit novou (poddlužnickou) žalobou (srov. komentář k autorů Kasíková M., Jirmanová M., Vokřinková M. ASPI - s komentářem, ze dne 1. 10. 2007, dostupném v databázi ASPI pod identifikačním číslem LIT29225CZ).

V uvedeném komentáři se dále uvádí, že pokud je postižená pohledávka, ohledně které je veden výkon rozhodnutí (exekuce), již judikována (přiznána pravomocným rozhodnutím), oprávněný nemůže ohledně ní podat poddlužnickou žalobu, ale přímo na základě exekučního titulu vydaného ve prospěch povinného uplatní proti poddlužníkovi návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), ve kterém přechod práva z exekučního titulu z povinného na oprávněného bude ve smyslu prokazován usnesením soudu o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) přikázáním pohledávky obsažené v exekučním titulu (stejný názor je vyjádřen i v díle Drápal, L., Bureš, J., a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2005, pod číslem 44, a v usnesení ze 24. března 2005, sp. zn. , dospěl k závěru, že „v případě, že třetí osoba (věřitel oprávněného) uspěje v řízení o poddlužnické žalobě proti dlužníku, který je povinným v daném řízení o výkon rozhodnutí, dochází k tomu, že do vztahu mezi oprávněným a povinným má tato osoba možnost zasáhnout, a to buď v režimu podle nebo podle ; jestliže tyto možnosti nebyly využity, přichází v úvahu zastavení výkonu rozhodnutí podle Sama okolnost nařízeného arrestatoria či inhibitoria ve vztahu k povinnému k zastavení výkonu rozhodnutí, nařízeného proti němu, nevede“.

V odůvodnění usnesení ze dne 25. ledna 2007, sp. zn. , Nejvyšší soud dále uvedl, že

„

provedení exekuce k vydobytí pohledávky oprávněných, jež byla postižena daňovou exekucí, je vyloučeno, protože oprávnění ztratili právo na pohledávku, s níž nemohou nakládat. Tato okolnost způsobuje, že exekuce je ve smyslu ustanovení ve spojení s nepřípustná“.

V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2008, č. j.

- 406

, vykonatelným dne 3. 1. 2009, byla povinné společnosti OKK Koksovny, a.s., uložena povinnost zaplatit oprávněnému Ing. B. částku 473.000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení z této částky od 28. 6 1994 do zaplacení a se 14 % úrokem z prodlení z částky 396.032,50 Kč od 28. 6. 1994 do 9. 3. 1995 a na náhradě nákladů řízení částku 280.092,- Kč. Podle tohoto rozsudku byla usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2009, č. j. - 4, ve spojení s unesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009, č. j. - 29, pravomocným dne 6. 1. 2010, nařízena k návrhu oprávněného Ing. B. exekuce na majetek povinného OKK Koksovny, a.s., k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 1.255.088,- Kč z titulu úroků z prodlení a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny (zbývající část pohledávky povinná společnost OKK Koksovny, a.s., podle tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení této exekuce zaplatila již před podáním tohoto návrhu). Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2009, č. j. - 47, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2010, č. j. - 104, pravomocným dne 30. 4. 2010, byla exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2009, č. j. - 4, k návrhu povinného OKK Koksovny, a.s., odložena na dobu do právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce, a to s odůvodněním, že „povinná společnost složila částku 1.255.088,- Kč do soudní úschovy, že oprávněný Ing. B. je dlužníkem Ing. V. a že pohledávky Ing. V. za Ing. B. jsou vymáhány soudně pod sp. zn.

, ,

, a to formou přikázání jiné peněžité pohledávky u povinného“ (rozuměj OKK Koksovny, a.s.).

Dále se z obsahu spisu podává, že Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 1. 2008, č. j.

- 21, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 2. 2008, č. j. - 23, nařídil k návrhu oprávněného

Ing. V. proti povinnému Ing. B.

podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne

10. 2. 1998, č. j. - 24

, k uspokojení pohledávky oprávněného

ve výši 473.000,- Kč

výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má povinný za dlužníkem povinného OKD, OKK, a.s., ve výši 473.000,- Kč z důvodu rozsudku pro uznání Krajského soudu v Ostravě ze dne

18. 10. 2004, sp. zn.

, přičemž povinnému byla uložena povinnost zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí částku 4.730,- Kč s tím, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje též na náhradu těchto nákladů.

Dalším usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2008, č. j.

- 20

, pravomocným dne 30. 4. 2009, byla k návrhu oprávněného

Ing. V. proti povinnému Ing. B.

nařízena

podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 1998, č. j. - 24, a podle dalších 7 exekučních titulů

exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši

246.569,- Kč

a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Vlastimil Porostlý, Exekutorský úřad Ostrava. Ten pak dne 15. 9. 2008 vydal pod sp. zn. 069 EX 1776/08 - 3,

exekuční příkaz, jímž rozhodl o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného u dlužníka povinného OKD, OKK, a.s., k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 246.569,- Kč a pro náklady exekuce, které exekutor vyčíslí dodatečně v příkazu k úhradě nákladů exekuce.

Konečně usnesením ze dne 9. 12. 2008, č. j.

- 36

, Okresní soud v Ostravě nařídil k návrhu

Ing. V. proti povinnému Ing. B.

podle vykonatelného rozsudku Krajského (obchodního) soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 1998, č. j. - 24

, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2.002.550,- Kč spolu s náklady řízení ve výši 82.104,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky, kterou má povinný

za dlužníkem povinného OKD, OKK, a.s., ve výši 473.000,- Kč

„z titulu neuhrazení stavebních prací, kdy tato pohledávka je předmětem soudního řízení u Krajského soudu v Ostravě vedeného pod sp. zn. . Dále povinnému uložil povinnost zaplatit oprávněnému na náhradě výkonu rozhodnutí částku 4.730,-Kč s tím, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na vymožení pohledávky, náhrady soudního poplatku, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněnému v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinnému přiznány.

Všemi citovanými pravomocnými rozhodnutími bylo povinnému Ing. B. (v daném řízení oprávněný) zakázáno, aby se svou pohledávkou za dlužníkem povinného v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu rozhodnutí (exekucí) postižena, jakkoli nakládal s tím, že povinný ztrácí v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu rozhodnutí (exekucí) postižena, právo na pohledávku okamžikem, kdy bylo dlužníkovi povinného doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce). Dlužníku povinného bylo těmito rozhodnutími zakázáno, aby od okamžiku, kdy mu bude doručeno nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), vyplatil povinnému jeho pohledávku v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu rozhodnutí (exekucí) postižena, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal. Dále se v rozhodnutích uvádí, že dlužník povinného je povinen vyplatit již splatnou pohledávku v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu rozhodnutí postižena, v den, který následuje po dni, v němž mu bude doručeno vyrozumění soudu, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci; není-li pohledávka povinného v tento den ještě splatná, je povinen ji vyplatit, jakmile se stane splatnou. Výplatou pohledávky se dlužník povinného zprostí v rozsahu poskytnutého plnění své povinnosti vůči povinnému.

Na základě výkonů rozhodnutí a exekuce nařízených k návrhům

Ing.

V.

proti Ing. B. mohl povinný OKK Koksovny, a.s., jako poddlužník plnit z nich oprávněnému Ing. V., ovšem podle jen do výše vymáhaných pohledávek s příslušenstvím (tj. ve výši

473.000,- Kč + náklady řízení ve výši 4.730,- Kč + 246.569,- Kč a pro náklady exekuce),

a jeho dluh vůči oprávněnému Ing. B. by tím v tomto rozsahu zanikl. To se ovšem nestalo, pročež důvod zastavení exekuce v dané věci podle není dán, jelikož, jak vyslovil již Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. května 2010, sp. zn. , 3497/2009, „složením do úschovy u soudu (však) není možné splnit povinnosti, které zákon ukládá dlužníku povinného (poddlužníku) při provedení výkonu rozhodnutí přikázáním tzv. jiné peněžité pohledávky ve smyslu ustanovení a násl. ; i kdyby dlužník povinného (poddlužník) dluh odpovídající pohledávce přikázané oprávněnému složil do úschovy u soudu a i kdyby soud takovou úschovu (pravomocným usnesením) přijal, nemá to vliv na povinnosti uložené zákonem dlužníku povinného (poddlužníku) a nemůže tím tedy být dotčeno ani tzv. úkojné právo oprávněného“.

Neplnil-li poddlužník (zde povinná společnost) v nařízeném výkonu rozhodnutí vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn.

a v exekuci vedené u téhož soudu pod sp. zn.

(jak bylo soudy obou stupňů zjištěno)

oprávněnému Ing. V. a byla-li postižená pohledávka Ing. B., ohledně které je v dané věci vedena exekuce, již judikována (přiznána pravomocným rozhodnutím), nemůže oprávněný Ing. V., jak je již shora uvedeno, ohledně ní podat poddlužnickou žalobu, ale přímo na základě exekučního titulu vydaného ve prospěch povinného Ing. B. může (mohl) podat proti poddlužníkovi (povinnému OKK Koksovny, a.s.) návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), ve kterém by přechod práva z exekučního titulu z povinného na oprávněného ve smyslu prokazoval usnesením soudu o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) přikázáním pohledávky obsažené v exekučním titulu (srov. Drápal, L., Bureš, J., a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2405 - 2406), či v daném exekučním řízení mohl navrhnout postup podle (viz již citovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. , a ze 24. března 2005, sp. zn. ).

Lze tedy uzavřít, že provedení exekuce k vydobytí pohledávky oprávněného Ing. Bělíka, jež byla postižena výkonem rozhodnutí a exekucí, je vyloučeno, ovšem podle jen do výše Ing. V. vymáhaných pohledávek s příslušenstvím (tj. ve výši

473.000,- Kč + náklady řízení ve výši 4.730,- Kč + 246.569,- Kč a pro náklady exekuce, které exekutor vyčíslí v příkazu k úhradě nákladů exekuce); je tomu tak proto, že

oprávněný Ing. B. ztratil právo na tyto pohledávky s příslušenstvím, s nimiž nemůže nakládat ( věta první ). Tato okolnost způsobuje, že exekuce v dané věci je ve smyslu ustanovení ve spojení s nepřípustná v rozsahu uvedených částek, nákladů výkonu rozhodnutí a nákladů exekuce, jejichž výši určí soudní exekutor.

Z uvedeného vyplývá, že obecně je správný názor odvolacího soudu, že nesplnil-li poddlužník svoje povinnosti podle , tj. nevyplatil-li postiženou pohledávku a její příslušenství oprávněnému, a byla-li postižená pohledávka, ohledně které je vedena exekuce, již judikována, je exekuce vedená povinným proti poddlužníkovi podle

ve spojení s

nepřípustná

a že je třeba ji zastavit. Nelze však souhlasit s jeho závěrem, že exekuci je namístě zastavit

právě v rozsahu částky 1.251.343,- Kč, pro niž ji zastavil soud prvního stupně

[ovšem z důvodu podle , neboť tuto částku složila povinná společnost (poddlužník) do soudní úschovy], jelikož odvolací soud tak nerespektoval zásadu uvedenou v , totiž, že

výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného jen do výše pohledávky oprávněného, pro kterou byl nařízen, a jejího příslušenství, a z níž vyplývá, že jen v tomto rozsahu je možno exekuci zastavit.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu ve shora uvedeném závěru není správné a dovolací důvod podle tak byl naplněn, Nejvyšší soud je podle věty za středníkem zrušil. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Jen pro úplnost je třeba poukázat na to, že ve vykonávacím řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn.

byla oprávněnému Ing. V. přikázána tatáž pohledávka jako v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn.

.

Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný ( část věty první za středníkem ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. srpna 2012

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu