Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tdo 866/2012

-18

U S N E S E N Í

M. M.

t a k t o :

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se

z r u š u j e

usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. .

Současně se

z r u š u j í

všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Praze

p ř i k a z u j e

, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. , byl obviněný M. M. uznán vinným jednak přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že

dne 28. 6. 2011 v době okolo 19.00 hod. po předchozím vědomém požití alkoholických nápojů v obci R., V. ulici, okr. P.-v. řídil osobní automobil tov. zn. Škoda Felicia Combi, s kterým při odbočování z hlavní ulice vlevo nedal přednost protijedoucímu osobnímu automobilu tov. zn. Škoda Felicia, řízenému Ing. J. B. a došlo ke střetu obou vozidel, přičemž dechovou zkouškou na přístroji Dräger Alcotest provedenou v 19.41 hod. bylo v jeho dechu zjištěno 3,70 g/kg alkoholu a ve 20.24 hod. 3,56 g/kg alkoholu, přitom skutku se dopustil přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 2. 2011, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 17. 3. 2011, uložen podmíněný trest odnětí svobody na dobu 6 měsíců se zkušební dobou na 16 měsíců a trest spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 22 měsíců.

Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu trvání čtyř let.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit způsobenou škodu ve výši 36.000,- Kč Allianz pojišťovně, a.s., se sídlem K. Š., P. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Allianz pojišťovna, a.s. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti označenému rozsudku Okresního soudu Praha-východ podali odvolání obviněný M. M. a jeho manželka I. M.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. , obě odvolání podle § 253 odst. 1 tr. řádu zamítl jako opožděně podaná.

Ve lhůtě stanovené podle § 265e tr. řádu podal obviněný M. M. prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. , dovolání, ve kterém napadl rozhodnutí o zamítnutí svého řádného opravného prostředku s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že pro zamítnutí jeho odvolání nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že dne 4. 10. 2011 Okresní soud Praha-východ zahájil řízení o jeho způsobilosti k právním úkonům a nebyl proto schopen ve své trestní věci podat odvolání. Z odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Praze vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci dne 6. 12. 2011 a obviněnému měl být doručen 25. 11. 2011. Dne 15. 12. 2011 manželka obviněného jako jeho opatrovnice podala k nalézacímu soudu návrh na prominutí zmeškání lhůty a zároveň i stručné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, zaměřené do výroku o trestu. Ke svému podání připojila i posudky z Psychiatrické léčebny v B., které potvrdily, že způsobilost obviněného k právním úkonům je omezena. Na základě uvedené skutečnosti soud prvního stupně zrušil právní moc rozsudku, kdy shledal důvody pro prominutí zmeškání lhůty v souladu s § 61 odst. 1 tr. řádu a ustanovil obviněnému obhájce, který včas podal odvolání do výroku o trestu rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. .

Podle názoru obviněného tedy nebyly splněny procesní podmínky k zamítnutí jeho odvolání stanovené v ustanovení § 253 odst. 1 tr. řádu a odvolací soud mu nedůvodně odepřel přístup k druhé soudní instanci v řádném opravném řízení.

V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Přípisem ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 1 NZO 577/2012, se k obsahu podaného dovolání vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství.

Konstatovala, že obviněný uplatnil zákonný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu právně relevantní námitkou, kterou je třeba posoudit jako důvodnou, neboť postupem především odvolacího soudu mu byla odňata možnost projednání věci ve druhé instanci, když jeho odvolání bylo podáno řádně a včas.

Státní zástupkyně dále uvedla, že ve věci odpovídajícím způsobem postupoval nalézací soud, který správně postupoval podle § 61 odst. 1 tr. řádu. Z okolností případu totiž bylo zřejmé, že obviněnému v podání odvolání bránily překážky objektivního charakteru, neboť byly sníženy jeho duševní schopnosti k samostatnému rozhodnutí podat řádný opravný prostředek. Z podání jeho manželky, ke kterému doložila i posudky z psychiatrické léčebny, jednoznačně vyplynulo, že obviněný je uvedeným způsobem indisponován. Poté nalézací soud obviněnému podle § 36 odst. 1 písm. b) tr. řádu ustanovil obhájce, který ve lhůtě podle § 61 odst. 1 věta čtvrtá tr. řádu podal za obviněného odvolání. Obhájce byl tedy obviněnému ustanoven proto, že jeho způsobilost k právním úkonům byla omezena. Odvolací soud však dospěl k závěru, že takové rozhodnutí o způsobilosti obviněného k právním úkonům vydáno nebylo a postup soudu prvého stupně vyhodnotil jako nesprávný.

Soudy obou stupňů však řádně nezkoumaly, zda jsou v případě obviněného dány podmínky nutné obhajoby podle § 36 odst. 2 tr. řádu. Státní zástupkyně vyslovila názor, že soud tak měl učinit s ohledem na tělesné a duševní vady obviněného, které mohou ovlivnit způsobilost obviněného náležitě se hájit. Podle jejího názoru je vyloučeno, aby soud eliminoval právo obviněného na obhajobu akceptací kroků, k nimž osoba, která je učinila, nemá pro své nedostatečně vyvinuté mentální schopnosti způsobilost, a to dokonce i kdyby její způsobilost k právním úkonům nebyla autoritativním výrokem soudu omezena nebo zcela vyloučena. V této souvislosti státní zástupkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. .

Podle státní zástupkyně odvolací soud nepostupoval správně, pokud řádně podané odvolání obviněného podle § 253 odst. 1 tr. řádu zamítl, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu ve veřejném (zjevně však míněno v

neveřejném

) zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný své dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, na který je v dovolání odkázáno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k).

Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel odkázal na tento dovolací důvod v jeho první alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, aniž byly pro takové rozhodnutí splněny procesní podmínky stanovené zákonem. O naplnění zmíněného dovolacího důvodu v této alternativě jde tehdy, jestliže řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. řádu nebo podle § 253 odst. 1 tr. řádu, přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (např. stížnost nebo odvolání podala oprávněná osoba nikoli opožděně, ale včas, odvolání podal obviněný sice opožděně, ale jen v důsledku nesprávného poučení – viz § 253 odst. 2 tr. řádu).

Charakter uplatněné dovolací námitky a citované zákonné vymezení uplatněného dovolacího důvodu odůvodňují závěr, že dovolání je se zákonným dovolacím důvodem v souladu. Nejvyšší soud po prostudování trestního spisu dospěl k závěru, že podané dovolání je důvodné, pokud dovolatel namítá, že nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí jeho řádného opravného prostředku odvolacím soudem.

Z opravného prostředku podaného manželkou obviněného I. M. na č.l. 103 - 109 spisu vyplývá (s přihlédnutím k ustanovení § 59 odst. 1 věty prvé tr. řádu), že toto podání má povahu jednak žádosti o navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (odůvodněného zčásti v textu, zčásti v přílohách tohoto podání), jednak povahu odvolání samotného.

Podle ustanovení § 61 odst. 1 věty prvé tr. řádu zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce

z důležitých důvodů

lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak,

orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat,

navrácení lhůty.

Za dané procesní situace měl tedy Okresní soud Praha - východ nejprve předložit předmětné podání jako

žádost o navrácení lhůty

k podání odvolání Krajskému soudu v Praze jako orgánu oprávněnému k rozhodnutí o této žádosti. Krajský soud v Praze měl o této žádosti rozhodnout usnesením, proti němuž není přípustná stížnost a toto usnesení oznámit ve smyslu § 137 tr. řádu.

K tomuto procesnímu kroku však

nedošlo

. Okresní soud Praha – východ nejprve usnesením ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. s odkazem na ustanovení § 36 odst. 1 písm. b) tr. řádu ustanovil obviněnému obhájce (ačkoli jeho rozsudek v téže trestní věci ze dne 26. 10. 2011 nabyl právní moci dne 6. 12. 2011 a ze spisu není dostatečně zřejmé, jakým procesním krokem mělo dojít ke „zrušení“ této právní moci) a teprve poté, kdy obdržel odvolání obviněného ze dne 21. 2. 2012 zpracované jeho obhájcem, dne 6. 3. 2012 odeslal toto odvolání spolu s předkládací zprávou a se spisem Krajskému soudu v Praze, jemuž byla věc doručena dne 9. 3. 2012.

Krajský soud v Praze poté usnesením ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. , podle § 253 odst. 1 tr. řádu zamítl jako opožděně podaná jak odvolání manželky obviněného ze dne 15. 12. 2011 (kdy bylo předáno k poštovní přepravě), tak odvolání obviněného ze dne 21. 2. 2012 zpracované jeho obhájcem. Z odůvodnění tohoto usnesení je zjevné, že Krajský soud v Praze se sice zabýval procesní stránkou věci, když rekapituloval průběh řízení a dospěl k závěru, že obě podání byla podána opožděně (přičemž vytkl i vadu v postupu soudu prvního stupně), avšak i s touto procesní stránkou se náležitě nevypořádal, když zcela pominul skutečnost, že podání manželky obviněného ze dne 15. 12. 2011 mělo – jak výše uvedeno – charakter žádosti o navrácení lhůty k podání opravného prostředku, o které měl primárně rozhodnout usnesením. Současně – s přihlédnutím k důvodům, které manželka obviněného v této žádosti uvedla a k doloženým okolnostem na straně obviněného – měl krajský soud rovněž zvážit, zda již v průběhu řízení nebyly dány podmínky nutné obhajoby podle § 36 odst. 2 tr. řádu. V tomto ohledu se Nejvyšší soud ztotožňuje s výše zmíněným názorem státní zástupkyně, nadto akcentuje právní názor uvedený v nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. .

Odvolacím soudem nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro usnesení o zamítnutí odvolání obviněného podle § 253 odst. 1 tr. řádu. Dovolání obviněného, který právě nesplnění procesních podmínek pro takové rozhodnutí s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu namítl, je tedy nutno mít za důvodné.

S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. .

Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Praze opětovně projedná označenou trestní věc obviněného M. M. a odstraní výše označené procesní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Poté znovu ve věci rozhodne.

Podle § 265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí.

Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné na podkladě důvodně podaného dovolání obviněného M. M. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 14. srpna 2012

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á