Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1618/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. H., zastoupeného Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 22, proti žalované KOVOHUTĚ HOLDING DTa.s. se sídlem v Čelákovicích, Křižíkova 270 (identifikační číslo 46357033), zastoupené JUDr. Milanem Kružíkem, CSc., advokátem se sídlem v Brně, Příkop 2a, o 27.125.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2010, č.j. -630, takto :

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil v pořadí druhý rozsudek ze dne 17. 3. 2010, č.j. -584, kterým Okresní soud Praha-západ zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 27.125.000,- Kč s úroky z prodlení, nepřiznal (státu a žalované) právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že odpovědnost žalované za škodu způsobenou žalobci tím, že v letech 2003 a 2004 prodala 70 tisíc tun korundového kameniva FLAG METAL s.r.o., čímž vyčerpala úložiště, není dána, neboť žalobce se vlastníkem strusky ani na základě kupní smlouvy z 1. 4. 1999 a jejího dodatku z 4. 4. 1999, ani uplynutím vydržecí doby nestal.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž – podle obsahu – uplatnil všechny dovolací důvody uvedené v a 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Za vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), považuje zpracování znaleckého posudku nikoliv nezávislým ústavem; závěry posudku vyzněly v jeho neprospěch, protože zpracovatel kontaktoval žalovanou a vycházel z údajů jí poskytnutých. I když takový návrh žalobce učinil, soud prvního stupně nedal posudek přezkoumat jiným znalcem. Prostřednictvím důvodu uvedeného v (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) namítá, že od společnosti NIMETAL koupil již přepracovaný materiál, který dále s V. M. upravovali tak, aby byl způsobilý k dalšímu prodeji. V letech 2000 až 2002 žalobce ostřivo drtil a s takto upraveným materiálem obchodoval. V době, kdy zpracovatel posudku prohlížel deponii, bylo již korundové ostřivo odtěženo a na místo skládky navezla firma Slabihoudek „městský rund.“ Právní předchůdkyně žalované rovněž obchodovala s ostřivem jako se zbožím, které mělo ekonomický význam a užitnou hodnotu, neevidovala ho jako odpad a jako s odpadem s ním nenakládala. Po granulometrické úpravě byl materiál používán zpět do pecí jako přísada do taveb A 1203 a magnetickou separací se z něho získával niklový koncentrát. Ostřivo, uložené na deponii, tedy nebylo odpadem, ale zbožím (movitou věcí). V intencích dovolacího důvodu podle (nesprávné právní posouzení věci) žalobce vytýká, že odvolací soud neaplikoval zákon o odpadech ve znění novely provedené (z novelizovaných ustanovení a 6 vyplývá, že korundové ostřivo je zbožím) a že přehlédl přechodná ustanovení zákona, která umožňovala v roční lhůtě počítané od 1. 1. 2002 obstarat si potřebná povolení a oprávnění k nakládání s odpady.

Žalovaná se ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudů obou stupňů a navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ Protože použití ustanovení je vyloučeno (soud prvního stupně sice rozhodoval – poté, co jeho v pořadí první rozsudek odvolací soud zrušil – znovu, ale s výsledkem stejným jako v dřívějším rozsudku /v obou případech žalobu zamítl/), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (citované ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , zrušeno až uplynutím dne 31. 12. 2012). O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží (srov. ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněnými dovolacími důvody, pokud jsou způsobilé, včetně jejich obsahového vymezení, vázán ( , věta první, ).

Protože dovolatelem vytýkané vady řízení nevycházejí ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávních předpisů (a tudíž nemohou splňovat podmínku vyjádřenou v ), nezabýval se dovolací soud tím, zda řízení před soudy obou stupňů jimi skutečně trpí (srov. , část věty za středníkem, ).

V rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost může být založena jen na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nelze – jak vyplývá z , části věty za středníkem, – uplatňovat výhrady proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle Uvedené platí i v případě, kdy právní závěr odvolacího soudu je prostřednictvím důvodu podle zpochybněn způsobem procesně neregulérním, tedy tak, že jiné právní závěry dovolatel buduje na vlastních skutkových tvrzeních (týkajících se stavu deponie a kvality ostřiva), odlišných od zjištění, k nimž v souladu s procesními pravidly dospěl odvolací soud. Stručně řečeno, výhrady proti skutkovým zjištěním – uplatněným regulérně či nikoliv – nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu.

Skutkový základ projednávané věci, představující zejména zjištění, že na pozemcích žalované parc. č. 1965/28 a 2071/3 v katastrálním území M. p. B. bylo úložiště strusky z aluminotermické výroby Ni a FeV, tj. zůstatku průmyslového procesu výroby neželezných kovů, a že v letech 1998 až 2000 byly ze strusky z podstatné části vytěženy podíly obsahující kovový nikl, čímž se však charakter deponovaného materiálu nezměnil, takže po celou dobu skladování naplňoval znaky odpadu podle , o odpadech, ve znění účinném do 30. 6. 2010, je pro dovolací soud závazný. Soudy obou stupňů k těmto skutkovým závěrům, týkajícím se povahy a složení materiálu, který byl předmětem kupní smlouvy z 1. 4. 1999 (a dodatku z 4. 4. 1999), dospěly hodnocením provedených důkazů, zejména znaleckého posudku Vysoké školy baňské - Technické univerzity Ostrava, Fakulty metalurgie a materiálového inženýrství, z 22. 12. 2008, vypracovaného Prof. Ing. Miroslavem Kursou, CSc., vedoucím katedry neželezných kovů, rafinace a recyklace. Zpracovatel posudku vycházel nejen z prohlídky deponie (včetně konzultací na místě samém a videozáznamů z původní skládky), ale i z rozborů odebraných vzorků strusky, obecné charakteristiky pyrometalurgických procesů výroby kovů a popisu procesu výroby Ni a FeV v kovohutích Mníšek, n.p.

Skutkem, který nelze v případě přípustnosti dovoláním podle zpochybnit, je i zjištění, že smlouvou o dílo z 1. 4. 1998 se NIMETAL spol. s r.o. (zhotovitel) zavázal, že na své náklady a nebezpečí odstraní 70 tisíc tun korundového ostřiva z deponie právní předchůdkyně žalované (Kovohutě Mníšek, a.s.) a pozemky rekultivuje; závazek splněn nebyl. Smlouvou z 1. 4. 1999 žalobce a V. M. koupili od NIMETALu spol. s r.o. 70 tisíc tun korundového kameniva uloženého v deponii na parcelách č. 1965/28 a 2071/3 v katastrálním území M. p. B. za 8.540,- Kč. Dodatkem z 4. 4. 1999 strany dohodly přechod vlastnického práva ke dni podpisu dodatku. Skutečnost, že smlouvu i její dodatek za prodávající společnost podepsal Z. P. (zaměstnanec NIMETALu spol. s r.o.), který nebyl statutárním orgánem společnosti ani jejím zástupcem, nebyla mezi účastníky sporná. Okolnosti, které nasvědčují tomu, že žalobci struska (na základě neplatné smlouvy a jejího dodatku) patří, shledaly soudy obou stupňů v tom, že JUDr. J. P. (osoba práva znalá) ho ujistil, že smlouva je v pořádku, že Z. P. byl nadřízeným žalobce a že žalobce se následně k předmětu koupě choval jako vlastník (strusku částečně odtěžil a prodal).

Zbývá posoudit, zda otázky, které dovolatel v rámci důvodu podle nabídl k přezkumu, splňují znaky uvedené v

Závěry, že na základě smlouvy o dílo z 1. 4. 1998 se NIMETAL spol. s r.o. nestal vlastníkem strusky uložené na pozemcích žalované, protože se nejednalo o zhotovení nové věci, ale o úpravu věci ve smyslu , 3 , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, že kupní smlouvou z 1. 4. 1999 nemohl NIMETAL spol. s r.o. platně převést na žalobce (a V. M.) vlastnické právo strusky, protože její vlastnicí byla právní předchůdkyně žalované, a že žalobce se stal ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), oprávněným držitelem strusky, jemuž uzavřením dodatku kupní smlouvy z 4. 4. 1999 počala běžet tříletá vydržecí doba ( , 4 obč. zák.), jejíž běh skončil za účinnosti , o odpadech, nebyly dovolatelem zpochybněny; hodnotit jejich právní význam z hlediska přípustnosti dovolání podle nepřichází v úvahu.

Není pochyb o tom, že odvolací soud nemohl na zjištěný skutkový stav aplikovat , o odpadech, ve znění účinném po novelizaci , tj. po 1. 7. 2010. Jestliže pro rozhodnutí o žalobou uplatněném nároku bylo určující posouzení toho, zda se žalobce stal uplynutím vydržecí doby v roce 2002 vlastníkem předmětu oprávněné držby, představovalo by užití právního předpisu ve znění účinném až po více než devíti letech od rozhodné skutečnosti pravou zpětnou účinnost, která je nepřípustná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2001 pod č. 34).

Ustanovení , o odpadech, ve znění účinném do 30. 6. 2010, umožňující osobám, které k 1. 1. 2002 provozovaly zařízení k odstraňování nebo využívání odpadů, k jejichž provozování podle , o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, nebyl třeba souhlas příslušného orgánu státní správy, provozovat toto zařízení po uplynutí jednoho roku od účinnosti pouze se souhlasem k provozování těchto zařízení podle tohoto zákona, a ustanovení , o odpadech, ve znění účinném do 30. 6. 2010, ukládající osobám, které k 1. 1. 2002 prováděly sběr nebo výkup odpadů a chtějí tuto činnost nadále vykonávat, povinnost získat souhlas k provozování zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů podle tohoto zákona do jednoho roku od jeho účinnosti, na které žalobce v dovolání odkazuje, neměly za následek stavění vydržecí doby. Jedná se o přechodná ustanovení veřejnoprávního charakteru týkající se toliko nakládání s odpady. Účinky vydržení, zejména okolnost, že v okamžiku uplynutí tříleté vydržecí doby nesmí objektivní právo vylučovat nabytí vlastnictví k určitým věcem – zde odpadu ve smyslu , o odpadech, ve znění účinném do 30. 6. 2010 (srov. , obč. zák.), – těmito ustanoveními nejsou dotčeny.

Z toho, co je uvedeno shora, je zřejmé, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští; Nejvyšší soud je proto odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení , , , 3, , , a , věty první, , ve znění účinném do 29. 2. 2012, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč ( , 3 , ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč ( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 30. srpna 2012

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu