Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 21/2012

-13

U S N E S E N Í

J. R.,

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného J. R. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. , byl obviněný J. R. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 21 odst. 1 k § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, zločinem zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a za tyto trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný a další odvolatelé odvolání, o nichž Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. , rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil, a sám obviněného uznal vinným jednak pokusem zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 21 odst. 1 k § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, a za tyto trestné činy jej odsoudil mimo jiné k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Dne 10. 7. 2012 Vrchní soud v Praze rovněž nařídil, aby byl obviněný J. R. převeden z vazby do výkonu trestu odnětí svobody.

Při veřejném zasedání o odvolání konaném dne 10. 7. 2012 obviněný současně uvedl, že žádá, aby byl propuštěn z vazby na svobodu. Jak je patrno z obsahu trestního spisu, do té byl vzat usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. , z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) tr. ř., když později byl důvod vazby podle § 67 písm. b) tr. ř. vypuštěn. O této žádosti obviněného o propuštění z vazby rozhodl Vrchní soud v Praze v rámci téhož veřejného zasedání usnesením ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. , tak, že ji podle § 71a tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný stížnost, kterou do doby, než o ní Nejvyšší soud rozhodl, nezdůvodnil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Jak bylo výše uvedeno, Vrchní soud v Praze k odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé nově rozhodl výše citovaným rozsudkem, jímž obviněného uznal vinným shora označenými trestnými činy a odsoudil jej mimo jiné k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a tím pravomocně ukončil trestní stíhání obviněného (§ 12 odst. 10 tr. ř.). Po vyhlášení tohoto rozsudku odvolací soud též vyhlásil další rozhodnutí (usnesení), jímž zamítl žádost obviněného o propuštění z vazby (viz č. l. 1006-1009 spisu), a současně u něj nařídil výkon uloženého trestu odnětí svobody. Z toho důvodu pak odvolací soud shledal nedůvodnou žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu, kterou stížností napadeným usnesením podle § 71a tr. ř. zamítl.

V současné době se obviněný nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, do něhož byl z vazby převeden již dne 10. 7. 2012. Spis byl Nejvyššímu soudu předložen dne 14. 8. 2012, tedy poté, co Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci samé, a kdy se obviněný již ve vazbě evidentně nenacházel. Z výše uvedeného je dále zřejmé, že nejen v současné době, nýbrž i poté, co byl vyhlášen výše citovaný pravomocný a vykonatelný rozsudek odvolacího soudu /viz § 139 odst. 1 písm. a) tr. ř./ bylo bezpředmětné prvoinstanční rozhodování o žádosti obviněného o propuštění z vazby, neboť po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu se obviněný ve vazbě již nenacházel. S ohledem na procesní postup odvolacího soudu tak v posuzované věci nebylo namístě rozhodovat samostatným usnesením o učiněné žádosti obviněného, nýbrž postačovalo toliko v odůvodnění předtím vyhlášeného meritorního rozhodnutí poukázat na tu okolnost, že obviněný se již ve vazbě nenachází a že zde tedy neexistuje předmět řízení, o němž by bylo nutno rozhodnout.

Pokud však Vrchní soud v Praze učinil napadené rozhodnutí, pak za této situace Nejvyšší soud nemohl stížnost obviněného J. R. shledat důvodnou a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. srpna 2012

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík