Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
5651C9A89E70CA1DC1257A72002C0EE2.html
HTML · 12.11 KB
No categories available
28 Nd 239/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně ČSOB Leasing, a. s., IČ: 63998980, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, zast. Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Praze 10, U Zákrutu 1778/5, proti žalovanému Ing. J. J., bytem v O., o zaplacení 196.553,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 71/2012 , o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto: Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 71/2012 , se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci.O d ů v o d n ě n í :
Podle ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobo d publikované pod č. 2/1993 Sb. , ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. ). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V projednávané věci by se přikázání věci zásadně nepříznivě projevilo v poměrech žalobkyně, jež s uvedeným postupem nesouhlasí a která by nesla zvýšené náklady řízení spojené s účastí svého právního zástupce, majícího sídlo v Praze, na procesních úkonech realizovaných Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci. Sama skutečnost, že žalovaný a svědci, které hodlá označit k prokázání svých tvrzení, bydlí v Olomouci, respektive v Brně, pak důvod pro přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci nezakládá. Případnou nezbytnou osobní účast žalovaného či svědků při určitém úkonu (účastnické či svědecké výpovědi apod.) je totiž možno řešit dožádáním podle § 39 o. s. ř. o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 312/2007 , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 5918).
Výjimečné důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně tak v posuzovaném případě naplněny nejsou. Nejvyšší soud proto návrhu žalovaného nevyhověl a předmětnou věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.V Brně dne 14. srpna 2012
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu