Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Nd 255/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobce ČSOB Leasing a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, zastoupeného Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem s adresou pro doručování Praha 10, U Zákrutu 1778/5, proti žalovanému J. J., o 400 904,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný podáním z 30. 5. 2012, navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, který se nachází v jeho bydlišti. Uvedl, že směnečný dlužník má sídlo v Brně a provozovnu v Olomouci a že žalovaný může v řízení k prokázání svých tvrzení navrhovat i výslechy svědků žijících v Brně popřípadě v Olomouci. Přikázání věci se mu jeví vhodné s ohledem na hospodárnost řízení.

Žalobce s návrhem nesouhlasil. Uvedl, že řízení se vede u místně příslušného soudu ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “) a důvody k přikázání věci jinému soudu nemá za relevantní. Žalovaný ani v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žádné svědky nenavrhl, není tedy zřejmé, o jaké osoby se má jednat, a zda by vůbec jejich předvolání bylo účelné. V případě přikázání věci jinému soudu by náklady řízení navíc vzrostly o cestovní výdaje právního zástupce žalobce.

Podle , věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána ( ).

Nejvyšší soud návrh žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, a pro jejíž určení jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době zahájení řízení ( ), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. ). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení , aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny zákonné předpoklady, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v d, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

V projednávané věci žalovaný svůj návrh odůvodnil místem svého bydliště a poukazem na to, že v obvodu působnosti Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci je i provozovna směnečného dlužníka. Uvedl, že může v řízení k prokázání svých tvrzení navrhovat i výslechy svědků žijících v Brně popřípadě v Olomouci. Tyto důvody však nepovažuje Nejvyšší soud za natolik relevantní, aby odůvodňovaly výjimku z výše uvedené ústavní zásady. Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal žádný závažný důvod jak z hlediska účastníků, tak především z hlediska požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení, který by delegaci jinému soudu opodstatňoval, proto návrhu žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci podle nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. srpna 2012

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu