Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3409/2011

U S N E S E N Í

M. Š.

,

zastoupené Mgr. Adélou Chrastilovou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 98, proti žalované

I. K.

,

zastoupené JUDr. Evou Ronzovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Americká 15, o zaplacení částky 75.390,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010, č. j. -246, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalované se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se změněnou (resp. o částku 36.000,- Kč rozšířenou) žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 75.390,- Kč s příslušenstvím (v podobě úroků z prodlení). Z toho částku 15.000,- Kč požadovala z titulu dlužného nájemného z nebytových prostor specifikovaných v žalobě (dále jen „dlužné nájemné“), částku 24.390,- Kč z titulu úhrad za služby poskytované s užíváním těchto nebytových prostor (dále jen „úhrady za služby“) a částku 36.000,- Kč z titulu smluvní pokuty (dále jen „smluvní pokuta“).

Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. září 2009, č. j. -196, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 51.000,- Kč (15.000,- Kč z titulu dlužného nájemného a 36.000,- Kč z titulu smluvní pokuty) s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok I.) a zamítl žalobu ohledně úhrad za služby v částce 24.390,- Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu (výroky III. a IV.).

K odvolání obou účastnic řízení Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. listopadu 2010, č. j. -246, citovaný rozsudek soudu prvního stupně – v důsledku částečného zpětvzetí žaloby – ve vyhovujícím výroku I. ohledně částky 150,50 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I.) a současně ho v uvedeném vyhovujícím výroku I. změnil tak, že žalobu ohledně částky 50.849,50 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení zamítl (výrok II. – dále jen „měnící výrok II.“); citovaný rozsudek pak potvrdil v zamítavém výroku II. (výrok III. – dále jen „potvrzující výrok III.“) a rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu před soudy obou stupňů (výroky IV. a V.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které – s přihlédnutím k jeho obsahu ( , , ve znění po novele provedené /dále jen „ “/) – směřuje proti měnícímu výroku II. a potvrzujícímu výroku III. napadeného rozsudku. K dovolání se žalovaná prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřila.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je upravena v ustanoveních , b/ a c/ (ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. ; pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 je však i nadále použitelné /srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. března 2012, sp. zn. ). Podle však dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. Přitom přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 9 v sešitě č. 1 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura).

Jelikož v daném případě odvolací soud na věc pohlížel jako na věc občanskoprávní, peněžité omezení stanovené jako překážka přípustnosti dovolání pro věci obchodní v se zde neprosadí (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. září 2010, sp. zn. , uveřejněný pod č. 34 v sešitě č. 3 z roku 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzovaném případě by mohlo být dovolání objektivně přípustné proti měnícímu výroku II. podle a proti potvrzujícímu výroku III. podle nebo c/ Odvolací soud však těmito napadenými výroky ve skutečnosti rozhodoval minimálně o dvou, resp. dokonce až o třech různých nárocích, z nichž každý mohl být žalován samostatně, tj. o nároku na dlužné nájemné, nároku na úhrady za služby a nároku na smluvní pokutu. Protože žádný z těchto nároků (a to ani nároky na dlužné nájemné a úhradu za služby ve svém součtu) – jak vyplývá z předchozího textu odůvodnění tohoto rozhodnutí – nepřevyšoval částku 50.000,- Kč (okolnost, že jejich součet tuto částku převyšuje, je nerozhodná), nelze dovodit přípustnost dovolání proti napadeným výrokům rozsudku odvolacího soudu z žádného ustanovení , neboť ustanovení to vylučuje.

Zbývá dodat, že na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 51 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud – bez nařízení jednání ( věta prvá ) – dovolání podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a ve spojení s ustanovením Dovolací soud dospěl k závěru, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž nelze náhradu nákladů přiznat. Uvedené důvody spatřuje v tom, že vyjádření žalované k dovolání nemělo – vzhledem ke svému obsahu – pro rozhodnutí o dovolání žádný význam, a proto náklady vzniklé v souvislosti s jeho sepisem nelze pokládat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. srpna 2012

JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.

předseda senátu