Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 786/2012

-31

U S N E S E N Í

J. L.,

proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 28. 2. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 7. 12. 2011 byl dovolatel uznán vinným zločinem vraždy podle , odst. 3 písm. j) (dále jen tr. zákoníku) ve stádiu pokusu podle tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle , odst. 2 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

V předmětné věci podali J. L. a příslušný státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. ze dne 28. 2. 2012 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) z podnětu odvolání krajského státního zástupce v Praze napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že J. L. uznal vinným jednak pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, jednak přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán v jeho výrokové části. Za uvedené trestné činy jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti roků a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání podané J. L. podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal J. L. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem stanovených náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že jím podané dovolání směřuje pouze do výroku o trestu a do výroku o vině stran pokusu zločinem vraždy podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku. To s tím, že závěry soudů o tom, že označeného zločinu se dopustil s rozmyslem či po předchozím uvážení je mylný a není ani podporován zjištěnými fakty. Poukázal na to, že poškozenou neplánoval usmrtit, ale hodlal se dopustit pouze vloupání a předchozí uvážení tak nemohlo být dáno. Pro verzi, že pojal úmysl poškozenou usmrtit, poté co jej přistihla a strhla mu z hlavy kuklu, pak hovoří pouze výpověď poškozené, podle níž vykřikl, že ji musí zabít. Dovolatel uvedl, že na uvedené si nepamatuje, v kontextu průběhu celého skutku

však takovou výhrůžku případně mohl pronést pouze ve snaze poškozenou zastrašit. V této souvislosti uvedl, že nebyl dosud soudně trestán a nacházel se v obtížné životní situaci. Dodal, že i ze závěrů znaleckého posudku z oboru psychiatrie plyne, že v kritické době byly jeho ovládací schopnosti sníženy podstatnou měrou. Útok na poškozenou byl tak okamžitou reakcí, bez toho, že by jednal v rozmyslu nebo plánovitě, především i proto, že musí být dána určitá časová prodleva mezi zakončením myšlenkového procesu útočníka a zahájením útoku. Poukázal dále na to, že zaútočil na poškozenou až poté, co jí byl na místě přistižen, před tím než započal s pácháním majetkového trestného činu, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že se chtěl na místě činu zdržovat. Nesouhlasí se závěry soudů o tom, že se chtěl zbavit svědka, který jej mohl usvědčit s tím, že když se vyprostil ze sevření poškozené, která ho vlekla po dvoře až k brance, zahodil nůž a z místa utekl, když mu nic nebránilo, aby ji (zakrvácenou a bezbrannou) usmrtil. Úvaha, že toho nebyl schopen takto není reálná a nevyplývá ani z učiněných skutkových zjištění a brání tak přijetí právní kvalifikace jeho jednání v podobě shledání jeho viny ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 k § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku. Navíc má za to, že jeho jednání mělo by správně právně kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 tr. zákoníku, když jeho úmysl zabít je dovozován pouze z jeho výkřiku, když žádnou z ran nožem, kterým kolem sebe dovolatel mával (i s ohledem na závěry posudku z oboru soudního lékařství) nedošlo k bezprostřednímu ohrožení života poškozené. Konečně poukázal na přísnost uloženého trestu ve srovnání s jinými (mediálně známými) případy, když uložením takového trestu v jeho případě je dosahováno zcela opačných důsledků, než má na mysli zákon z hlediska individuální a generální prevence a spravedlnosti v obecném slova smyslu. Proto také navrhl, aby dovolací soud označený rozsudek Vrchního soudu v Praze v napadených částech zrušil a rozhodl podle ustanovení § 265m odst. 1 tr. ř. sám tak, že obviněného uzná vinným trestným činem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 tr. zákoníku, případně pokusem ke zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1 tr. zákoníku a současně obviněnému uloží přiměřený trest.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolatel své námitky zčásti opírá o vlastní skutková hodnocení případně o tvrzení, že o určitých skutečnostech neexistují důkazy. K otázce úvah o vlastním úmyslu dovolatele poškozenou usmrtit poukázal především na to, že poškozená uvedla, že usmrcením jí dovolatel vyhrožoval po celou dobu útoku, a to kuchyňským nožem nepochybně způsobilým k usmrcení poškozené, přičemž jednotlivé rány směřovaly na hlavu a horní část jejího těla a tedy do lokalit, ve kterých může snadno dojít k protětí důležitých orgánů, především velkých cév. K tomu potom nedošlo jenom v důsledku aktivní a účinné obrany poškozené, které se takto podařilo dovolatele dovléct až na ulici, což bylo důvodem toho, že ten od svého úmyslu poškozenou usmrtit nakonec upustil a z místa utekl. Navíc se během útoku použitý nůž ohnul a ztratil tak charakter nástroje způsobilého k usmrcení poškozené, když ohnutí nože svědčí i o značné razanci útoku. Přitom dovolatel na poškozenou zaútočil, ačkoli s ohledem na situaci na místě činu měl možnost z místa uprchnout, dokonce i způsobem, kdy si jej poškozená ani nemusela všimnout. Uvedené okolnosti popsaného útoku pak podle názoru státního zástupce umožňují přijetí závěru, že dovolatel jednal v úmyslu poškozenou usmrtit. Z toho, že dovolatel poškozenou napadl ihned poté, co vstoupila do místa, kde se ukrýval, lze mít spolehlivě za to, že pokračoval ve svém úmyslu získat majetkový prospěch zamýšlenou krádeží a je tak namístě zjištění, že takto jednal v zištném úmyslu, které předpokládá ustanovení § 140 odst. 3 písm. j) tr. zákoníku. Státní zástupce poukázal dále i na to, že pokud se dovolatel domáhá právní kvalifikace podle § 145 odst. 1, 2 tr. zákoníku, tak fakticky připouští, že jednal ze zavrženíhodné pohnutky ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 písm. h) tr. zákoníku. K okolnosti spočívající v usmrcení jiného po předchozím uvážení tak v obecné rovině jde o situaci, kdy pachatel předem zváží rozhodující okolnosti provedení činu, včetně zvolení místa a doby spáchání, použití zbraně či jiného prostředku vhodného pro usmrcení jiného s cílem, aby došlo k jeho úspěšnému provedení a co největšímu možnému úspěšnému obrany oběti a čin si tak naplánuje. Přitom není třeba, aby plán byl proveden do nejmenších podrobností, a není tak vyžadována zvláštní rafinovanost a detailní promyšlení akce. V této souvislosti státní zástupce poukázal na to, že obviněný se na čin předem připravoval, když se maskoval pletenou kuklou, vybavil se dvěma kuchyňskými noži a před vniknutím na pozemek se nijak nepřesvědčil, zda poškozená spí, a to vše při vědomí, že ho osobně, jako přítele své vnučky, zná. O vraždu spáchanou po předchozím uvážení přitom jde i tehdy, jestliže pachatel sice sleduje primárně zištný cíl (zmocnění se cizí věci „prostou“ krádeží), avšak počítá i s tím, že pro uskutečnění takového cíle nebo pro zabránění jeho odhalení bude nutné poškozeného usmrtit, což také v určitém rozsahu plánuje. Právě to, že sice na jedné straně zakrýval svou totožnost kuklou, současně se však ozbrojil noži (předmětem schopným usmrtit jiného), svědčí tomu, že dovolatel předpokládal i možnost, že při své snaze o zmocnění se cizí věci dojde k osobnímu střetu s poškozenou a jako jednu z variant takového střetu alespoň rámcově plánoval i její usmrcení. Zvolená právní kvalifikace odvolacím soudem z hlediska popsaného jednání dovolatele v rámci tzv. skutkové věty potom odpovídá zákonu a odvolací soud nepochybil, pokud dovolatele shledal vinným pokusem ke zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1, 3 písm. j) tr. zákoníku (správně zjevně § 140 odst. 2, 3 písm. j/ tr. zákoníku). S ohledem na uvedené proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přitom poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Stejně tak se ovšem s ohledem na takto označený dovolací důvod nelze domáhat uložení jiného druhu či výše trestu, pokud v tomto směru vedená argumentace postrádá ono již zmíněné jiné nesprávné hmotně právní posouzení.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel namítl, že ke svému činu nepřistoupil s rozmyslem či po předchozím uvážení, když této skutečnosti neodpovídají ve věci učiněná skutková zjištění. V uvedeném směru však zejména odvolací soud správně poukázal na nepochybně věrohodnou výpověď poškozené, ze které zjevně plyne, že v době, kdy přišla na místo činu (do prádelny), měl dovolatel dostatek možností z tohoto místa uniknout, dokonce způsobem, kterého si poškozená ani nemusela všimnout. Přes uvedenou možnost však na poškozenou zaútočil, a to ve snaze dokončit svůj původní záměr, tedy poškozenou okrást. Právě z učiněných skutkových zjištění (ze zmíněné výpovědi poškozené, ale i z nálezu kukly a krvavých stop uprostřed předmětné místnosti) uvedená skutečnost jednoznačně plyne, kdy nezvolil snadnou možnost útěku, ale pokračoval ve svém záměru poškozenou okrást a ve snaze tento svůj úmysl dokončit ji také razantním způsobem napadl. Přitom je nepochybné, že jednotlivé rány nožem směřovaly na životně důležitá místa, jakým byla i hlava poškozené a k její smrti nedošlo pouze náhodou, když uvedenému také svědčí charakter zranění, která poškozená utrpěla. K jejímu usmrcení potom nedošlo pouze pro její odpor a účinnou obranu, kterou dovolatel nebyl schopen překonat. Z uvedených skutečností pak zjevně plyne, že čin spáchal po předchozím uvážení, a proto odvolací soud správně právně kvalifikoval jednání dovolatele jako pokus zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, tedy i v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch. Za daných okolností tak námitky dovolatele stran absence zmíněného předchozího uvážení, stejně jako subjektivní stránky pokusu k označenému zločinu jsou zjevně neopodstatněné. K námitce stran druhu a výše uloženého trestu lze potom ve stručnosti uvést, že s ohledem na uvedené takovou námitku nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod a také pod žádný jiný, když dovolateli byl uložen takový druh trestu, který zákon připouští a byl mu uložen ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. července 2012

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka