Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 741/2011

U S N E S E N Í

Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky

LKV Development s.r.o.

, se sídlem v Praze 9, Libeň, Nad Kolčavkou 906/6, identifikační číslo osoby 27372405, pro 124.738,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010, č. j. -10, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Soudní exekutorka JUDr. Jana Tvrdková usnesením ze dne 17. 5. 2010, č. j. 095 Ex 677/09/U 01-005, zastavila exekuci nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 10. 2009, č. j. -6, podle Oprávněné uložila zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 800,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení a žádnému z účastníků nepřiznala právo na náhradu nákladů exekučního řízení.

Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudní exekutorky potvrdil. Dospěl k závěru, že je dán důvod pro zastavení exekuce podle o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ “). Považoval za postačující, že soudní exekutorka vyzvala oprávněnou k zaplacení zálohy pouze neformálním způsobem – zasláním faktury, neboť na rozdíl od postupu soudu ve výkonu rozhodnutí podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), není s nezaplacením zálohy spojeno její vymáhání, ale pouze možnost exekutora zastavit exekuci a vydání usnesení k výzvě oprávněnému proto není třeba. Záloha byla exekutorkou vyměřena oprávněně, i když je oprávněná osvobozena od placení soudních poplatků podle , neboť se jedná o osvobození věcné nebo osobní bez ohledu na poměry účastníka. Skutečnost, že dříve soudní exekutorka po oprávněné složení zálohy nepožadovala, je nepodstatná, protože „pověřený exekutor přiléhavě a podrobně objasnil důvody pro svůj postup při vyžádání zálohy na náklady exekuce v těch případech, kdy šetření o majetku povinného si vyžádá vyšší náklady.“

Oprávněná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , odst. 3 a /správně písm. c)/ , namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Uvedla, že soudní exekutorka v dané věci provedla šetření na ČÚZK dne 9. 11. 2009 s nulovým výsledkem, a další informace čerpala ze souvisejícího spisu vedeného u exekutorského úřadu pod sp. zn. Ex356/09. Exekuce byla nařízena dne 9. 10. 2009 a až po uplynutí pěti měsíců začala exekutorka požadovat zálohu na náklady exekuce, přičemž neodůvodnila, k jakému účelu tyto náklady požaduje. Oprávněná s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. uvedla, že i v tomto případě měla být exekuce zastavena pro nemajetnost povinné, nikoliv pro nezaplacení zálohy. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soudní exekutorka rozhodla o zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ), ve spojení s Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudní exekutorky nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téže exekutorky), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Ačkoliv dovolatelka přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, posouzením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze.

Podle ve znění účinném od 1. 11. 2009 platí, že nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě.

Podle nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Spotřebovaná část zálohy se oprávněnému nevrací a stává se nákladem oprávněného ( ).

Nejvyšší soud již v usneseních ze dne 14. května 2009, sp. zn. , ze dne 3. září 2009, sp. zn. , a ze dne 6. ledna 2011, sp. zn. , konstatoval, že účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem, a že podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení; za tímto účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám ( odst 1 , o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném od 1. 11. 2009).

Nejvyšší soud ve výše uvedených rozhodnutích rovněž připomenul, že za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněnou něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinné osoby).

V souzené věci však oprávněná výslovně zpochybňuje důvod zastavení exekuce podle existencí jiného důvodu pro zastavení exekuce teprve v dovolacím řízení, kdy popisuje, jaké úkony soudní exekutorka provedla ke zjištění majetku povinné před výzvou k zaplacení zálohy. Oproti tomu v odvolání zpochybňuje pouze účel předepsané zálohy, a to s odůvodněním, že ač „se jednalo o desítky případů, kde byly i pochybnosti, zda povinný má dostatek zpeněžitelného majetku, nikdy exekutor od oprávněného zálohu na náklady exekuce nepožadoval.“ Z ustanovení však vyplývá, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Proto Nejvyšší soud k těmto tvrzením přihlédnout nemohl. Navíc nelze pominout, že oprávněná má právo, aby od soudního exekutora, kterému projevila důvěru tím, že navrhla jeho pověření provedením exekuce, si vyžádala zprávu o stavu exekučního řízení, popř. nahlédla do spisu ( ).

Pokud jde o námitku, že soudní exekutorka nezdůvodnila, k jakému účelu má záloha sloužit, pak je třeba zdůraznit, že v exekučním řízení postačí, pokud exekutor oprávněného vyzve k úhradě zálohy neformálním postupem, který však v případě nezaplacení zálohy a zastavení exekuce bude exekutor schopen soudu prokázat, zpochybní-li jej oprávněný. Vydání usnesení k výzvě oprávněnému na zaplacení zálohy není třeba, neboť (jak správně uvedl již odvolací soud) s nezaplacením není spojeno vymáhání zálohy na oprávněném, ale možnost exekutora zastavit exekuci (Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 238).

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

Povinné podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. srpna 2012

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu