Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4484/2010

U S N E S E N Í

L. B.

J. Ž.

, za účasti České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, IČO 70099618, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o 700.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2010, č. j. -321, takto:

I. Dovolání

se

odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou dne 24. 5. 2001 domáhal náhrady škody na zdraví, kterou utrpěl při dopravní nehodě dne 10. 6. 1994 v rámci společné cesty účastníků do Polska, při níž žalovaný řídil osobní automobil, usnul a narazil vozidlem do stromu. Po změně žaloby ze dne 2. 10. 2002 požaduje žalobce na bolestném 300.000,- Kč a na náhradě za ztížení společenského uplatnění 700.000,- Kč.

Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 27. 3. 2006, č. j. -190, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 10. 5. 2006, č. j. -200, žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů ve vztahu mezi účastníky řízení a vůči státu. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 8. 2006, č. j. -218, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do náhrady za bolest, ohledně náhrady za ztížení společenského uplatnění v částce 700.000,- Kč rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že z důkazů provedených soudem prvního stupně nelze zjistit, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu poškozeného pro účely určení počátku běhu promlčecí doby podle § 106 odst. 1 obč. zák., resp. zda došlo k jejímu uplynutí před podáním žaloby či nikoli. Vytkl rovněž neodůvodněné rozpory v jednotlivých provedených důkazech. Závazně proto uložil soudu prvního stupně zabývat se otázkou, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce natolik, že ztížení společenského uplatnění žalobce bylo poprvé hodnotitelné, a to vždy samostatně s ohledem na různorodost zdravotních postižení žalobce.

Krajský soud v Ostravě následně k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 26. 5. 2010, č. j. -321, potvrdil rozsudek ze dne 13. 1. 2010, č. j. -295, jímž Okresní soud v Opavě žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalobce při dopravní nehodě utrpěl četná zranění, v jejichž důsledku mu byl přiznán plný invalidní důchod, pohybuje se pomocí francouzských holí, trpí pomočováním, je vyřazen z běžného způsobu života a je mu znemožněno opatřovat si prostředky k životu prací. Trpí úrazovou epilepsií, má potíže s ovládáním svého chování a zvládáním agresivity, má výpadky paměti a potíže s vyjadřovací a myšlenkovou činností. Žalovaný odpovídá žalobci podle obč. zák. za škodu, jejíž výši podle obč. zák. a , o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění ve znění do 31. 12. 2001 (dále též jen „vyhláška“), soud určil za pomoci znaleckého posudku. Při úvaze o tom, kterou vyhlášku je nutné pro posouzení výše ztížení společenského uplatnění použít, považoval za rozhodné, kdy se zdravotní stav poškozeného ustálil natolik, aby bylo možno přistoupit k bodovému ohodnocení a kdy bylo zřejmé, jaký má změněný (zhoršený) zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivého důsledky pro jeho životní a společenské potřeby. Z provedených důkazů vyplynulo, že lékařské posudky týkající se ztížení společenského uplatnění žalobce byly vypracovány v letech 1997-2000 a na jejich základě bylo ze strany České pojišťovny a.s. žalobci vyplaceno odškodnění v částce převyšující odškodnění určené znalci; zdravotní stav poškozeného proto musel být již tehdy ustálen natolik, že bylo možné ohodnocení provést. Nebylo rovněž prokázáno jakékoli zhoršování žalobcova již ustáleného zdravotního stavu v pozdější době. S ohledem na skutečnost, že v případě žalobce nejde o výjimečný případ mimořádného zřetele hodný, jeho zapojení do společenského, kulturního, sportovního a dalšího života bylo na běžné úrovni a další pokračování v denních aktivitách není velmi ztíženo, případně zcela vyloučeno, nebyl nárok na zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění shledán oprávněným.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle , 2 písm. b) , neboť je přesvědčen, že na výpočet odškodnění za ztížení společenského uplatnění měla být v jeho případě aplikována , která byla účinná v době ustálení jeho zdravotního stavu. Znalecky bylo prokázáno, že z hlediska neurologického se jeho stav ustálil v roce 2001, kdy přestal brát léky na epilepsii, a z hlediska urologického pak v roce 2004. Soudy nižších stupňů si zjevně nesprávně vyložily závěr znalců, kteří uvedli, že „zdravotní stav byl ustálen v roce 2004 dlouhodobě“, a tedy neuvedli žádný časový okamžik, od kterého by se hranice dlouhodobosti ustálení zdravotního stavu měla počítat, respektive k ustálení zdravotního stavu žalobce mohlo dojít až v roce 2004. Jestliže znalci nestanovili počátek ustálení zdravotního stavu poškozeného, je nutné vycházet z předpokladu, že k němu došlo v roce 2004, tj. pro určení výše odškodného měla být použita Navrhl proto, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu obsahující závazný právní názor [rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, č. j. -218, zrušil rozsudek soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost, a nejde proto o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení , vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá.

V dané věci odvolací soud aplikoval , ve znění účinném do 31. 12. 2001, a posuzoval podle ní podmínky pro přiznání náhrady za ztížení společenského uplatnění. Správně a v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. , publikovaný pod č. 153/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek téhož soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. , publikovaný pod C 8601 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck) při výkladu přechodného ustanovení vycházel z názoru, že vznik ztížení společenského uplatnění podle dosavadních právních předpisů je závislý na tom, zda k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo za účinnosti Závěr odvolacího soudu, že zdravotní stav žalobce se ustálil nejpozději v době, kdy mu na základě lékařských posudků poskytl vedlejší účastník pojistné plnění, tj. před nabytím účinnosti , se opírá a skutkové zjištění, jehož správnost nelze podle výslovné dikce ustanovení a části věty za středníkem v režimu přípustnosti dovolání podle podrobit dovolacímu přezkumu. Namítá-li tedy dovolatel nesprávnost skutkových zjištění v uvedené otázce a nesprávné hodnocení provedených důkazů, zejména znaleckých posudků, a předestírá přitom vlastní skutkové závěry o ustálení zdravotního stavu, z nichž pak dovozuje opodstatněnost aplikace , nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž předkládá vlastní verzi skutkového stavu významného pro rozhodnutí ve věci. Nejde tedy o posouzení otázky právní, tím méně pak otázky zásadního právního významu, jak vyžaduje ustanovení , odst. 3

Kromě toho odvolací soud potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně především z toho důvodu, že se v případě žalobce nejedná o výjimečný případ mimořádného zřetele hodný, odůvodňující požadované zvýšení náhrady ve smyslu § 7 odst. 3 uvedené vyhlášky. Dovolatel však nevznáší konkrétní námitky proti posouzení této pro rozhodnutí soudu klíčové otázky, proto je zřejmé, že ani jím předkládané odlišné řešení otázky okamžiku ustálení zdravotního stavu poškozeného nemůže přinést do jeho poměrů příznivý závěr [srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

Ze všech těchto důvodů dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska dovoláním formulovaných otázek, jejichž vymezením je dovolací soud vázán ( ), nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu a odst. 3 , dovolání proto není podle těchto ustanovení přípustné, a Nejvyšší soud je tudíž odmítl podle věty první a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobce nemá na náhradu nákladů řízení právo, zatímco žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. srpna 2012

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu