Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1429/2011-176

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 29 Cdo 1429/2011-176

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci navrhovatele J. Z., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hromádkou, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Rašínova 522, PSČ 760 01, za účasti společnosti HART PRESS, spol. s r. o., se sídlem v Otrokovicích, třída Tomáše Bati 1574, PSČ 765 02, identifikační číslo osoby 60736437, zastoupené Mgr. Jaroslavem Jurášem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Lešetín I 674, PSČ 760 01, o zaplacení částky 2,125.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2010, č. j. -129, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 1. června 2009, č. j. -71, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 29. března 2010, č. j. -103, Krajský soud v Brně zavázal společnost HART PRESS, spol. s r. o. (dále též jen „společnost“), zaplatit navrhovateli částku 2,125.000,- Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a zamítl návrh v části, jíž se navrhovatel domáhal zaplacení úroku z prodlení „dle repo sazby stanovené Českou národní bankou“ (výrok III.).

Soud prvního stupně uzavřel, že dne 24. září 2003 se konala valná hromada společnosti, která přijala platné usnesení o rozdělení zisku z minulých let. Soud neshledal žádný nedostatek formálních náležitostí zápisu z jednání této valné hromady, neboť je v něm jasně formulováno přijaté rozhodnutí a všichni společníci jej vlastnoručně podepsali.

Námitku společnosti, podle níž je předmětné usnesení valné hromady neplatné, soud odmítl s tím, že jeho neplatnosti se lze domáhat pouze postupem dle , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), zákonná tříměsíční lhůta pro podání takového návrhu však již uplynula.

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání společnosti napadenou část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 875.000,- Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí změnil tak, že návrh v této části zamítl (výrok první), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok druhý a třetí).

Odvolací soud vyšel z toho, že:

1/ Podle článku VI. společenské smlouvy společnosti ze dne 9. dubna 2003 (dále jen „společenská smlouva“) představuje obchodní podíl míru účasti společníka na čistém obchodním jmění společnosti. Na základě této společenské smlouvy se určuje míra účasti každého společníka na čistém obchodním jmění podle poměru jeho splaceného vkladu k základnímu kapitálu společnosti. Společníku Jiřímu Holubovi náleží obchodní podíl ve výši 3/6, společníku Oldřichu Hotařovi ve výši 2/6 a společníku J. Z. ve výši 1/6.

2/ Dne 24. září 2003 se konala valná hromada společnosti, které se zúčastnili všichni tři společníci a která přijala usnesení, podle něhož bude zisk společnosti z minulých let ve výši 7,500.000,- Kč rozdělen mezi společníky tak, že navrhovateli přísluší částka 2,500.000,- Kč.

3/ Dne 14. listopadu 2003 schválila další valná hromada společnosti usnesení, podle něhož „zisk společnosti z minulých let, který byl dne 24. září 2003 určen k rozdělení ve výši 7,500.000,- Kč bude rozdělen dle poměru obchodních podílů společníků; Jiří Holub – 3,750.000,- Kč, Oldřich Hotař – 2,500.000,- Kč a J. Z. – 1,250.000,- Kč“.

Odvolací soud uvedl, že řízení v projednávané věci je řízením podle , (dále jen „ “), nesprávné označení účastníků řízení a nesprávnou formu rozhodnutí soudu prvního stupně však nepovažoval za takové vady řízení, jež by bránily věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí.

Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud po doplnění dokazování uzavřel, že o rozdělení zisku platně rozhodla až další valná hromada konaná dne 14. listopadu 2003, která v souladu s § 123 odst. 1 obch. zák. a společenskou smlouvou určila, že navrhovatel obdrží částku 1,250.000,- Kč, odpovídající poměru obchodních podílu společníků. Společenská smlouva jiné rozdělení zisku než dle poměru obchodních podílů společníků neumožňuje. Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých touto valnou hromadou nebyl podán, pročež je na ně třeba hledět jako na platná rozhodnutí.

Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení , ohlašuje přitom dovolací důvody dle a odst. 3 a navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vada řízení, jež měla dle dovolatele za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívá v tom, že odvolací soud pokládal řízení v projednávané věci za řízení podle a přihlédl k tvrzení společnosti, podle něhož bylo usnesení valné hromady ze dne 24. září 2003 změněno novým usnesením ze dne 14. listopadu 2003, ačkoliv toto tvrzení bylo poprvé uplatněno až v odvolacím řízení.

Dle dovolatele nejde v projednávané věci o vztah týkající se účasti na společnosti, ale pouze o peněžitý nárok vůči společnosti, který je již od okamžiku svého vzniku „na účasti na společnosti nezávislý“, a podléhá proto „běžnému režimu mimo zvláštní režim řízení podle “.

Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně zhodnotil obsah y nazvané „Zápis z valné hromady společnosti HART PRESS, spol. s r. o. konané dne 14. 11. 2003“ (dále též jen „zápis“), když ji pokládal za důkaz o konání této valné hromady a o přijetí rozhodnutí o rozdělení zisku společnosti tak, že navrhovateli přísluší částka 1,250.000,- Kč, avšak nezkoumal, zda se valná hromada skutečně konala, zda její příprava, svolání a program byly v souladu se zákonem a zda obsahuje zákonem vyžadované náležitosti.

Dle názoru dovolatele zápis postrádá náležitosti vyžadované a a 3 obch. zák., konkrétně chybí údaj o usnášeníschopnosti valné hromady, volbě předsedy valné hromady a zapisovatele a jejich podpisy na zápisu, sídle společnosti, místu a době konání valné hromady, a chybí též přítomných. Zápis proto dle dovolatele není - též s ohledem na skutečnost, že byl předložen teprve v odvolacím řízení - autentickým dokumentem a nemůže obstát jako důkaz o konání valné hromady a o rozhodnutích touto valnou hromadou přijatých. Odvolací soud přitom nezkoumal, zda není pouze účelově nebo dodatečně vyhotovena společností.

Nadto dovolatel tvrdí, že tvrzené valné hromady konané dne 14. listopadu 2003 se nezúčastnil a dozvěděl se o jejím konání teprve v průběhu odvolacího řízení, přestože je v zápisu uveden mezi přítomnými společníky. I kdyby se však části jednání valné hromady zúčastnil, neboť podle obsahu zápisu navrhovatel valnou hromadu v průběhu jejího jednání opustil, neměla po jeho odchodu valná hromada projednávat další záležitosti uvedené v pozvánce, tedy ani změnu rozhodnutí o rozdělení zisku.

Odvolací soud se dle dovolatele měl zabývat rovněž tím, zda všichni společníci byli na valnou hromadu řádně pozváni, jakou formu pozvání mělo a zda je revokace rozdělení zisku společnosti uvedena v programu jednání valné hromady. Podle dovolatele žádná z těchto zákonných podmínek platnosti usnesení valné hromady splněna není, přičemž neexistuje ani prohlášení společníků, že se vzdávají svého práva na včasné svolání valné hromady.

Dovolatel nesouhlasí se závěrem, podle něhož neplatnosti usnesení valné hromady se lze domáhat pouze postupem dle § 131 obch. zák. Skutečnost, že nepodal ve lhůtě stanovené v § 131 odst. 1 obch. zák. žalobu o neplatnost usnesení valné hromady, dle dovolatele nemůže vést automaticky k závěru, podle něhož se tato valná hromada konala a rozhodnutí na ní přijatá jsou platná. Míní, že neztrácí možnost „kdykoliv i následně tvrdit neplatnost takové valné hromady“.

Dovolatel zpochybňuje i posouzení výše obchodních podílů společníků. Namítá, že valná hromada rozhodovala o rozdělení zisku za období let 1995-2002, přičemž v této době činila výše obchodního podílu dovolatele 1/3. K převodu části obchodního podílu navrhovatele ve výši 1/6 na Jiřího Holuba došlo až dne 9. dubna 2003, v souladu se zákonem je tak dle názoru dovolatele usnesení valné hromady ze dne 24. září 2003, podle něhož navrhovateli přísluší podíl na zisku společnosti ve výši 1/3 rozdělované částky, tedy ve výši 2,500.000,- Kč.

Společnost ve vyjádření k dovolání vyvrací jednotlivé dovolací námitky a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání navrhovatele zamítl.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému a třetímu výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti prvnímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle ; není však důvodné.

Jelikož v projednávané věci je dovolání přípustné, zabýval se Nejvyšší soud nejprve tím, zda řízení netrpí (dovolatelem namítanými) vadami uvedenými v ustanovení , které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

S ohledem na datum podání návrhu na zahájení řízení v projednávané věci je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění níže uvedených ustanovení účinné k 20. srpnu 2007, tedy naposledy ve znění

Podle krajské soudy též rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle písmena b).

Z ustanovení vyplývá, že pro řízení ve věcech uvedených v , d/, e/, f/ a g/ je příslušný krajský soud, u něhož je obchodní společnost, družstvo nebo jiná právnická osoba zapsána v obchodním rejstříku, v rejstříku obecně prospěšných společností nebo v nadačním rejstříku. Jde-li o osobu, která se do těchto rejstříků nezapisuje, je příslušný krajský soud, který rozhoduje v obchodních věcech, v jehož obvodu má tato osoba svůj obecný soud (odstavec 1). Účastenství ve věcech uvedených v odstavci 1 se řídí ustanovením větou první. Rozhoduje se usnesením. (odstavec 3).

Z obsahu podaného návrhu vyplývá, že předmětem řízení je v projednávané věci nárok společníka vůči společnosti na zaplacení částky 2,250.000,- Kč z titulu podílu na zisku. Jelikož z ustanovení obch. zák. se podává, že osobami oprávněnými pobírat podíl na zisku společnosti mohou být (pouze) její společníci, jde o nárok vyplývající ze vztahu týkajícího se účasti na společnosti ve smyslu , nikoliv o „běžnou pohledávku vůči společnosti, která je již od okamžiku svého vzniku na účasti na společnosti nezávislá“, jak míní dovolatel (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2006, sp. zn. , jež je veřejnosti, stejně jako další rozhodnutí citovaná níže, není-li uvedeno jinak, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

I řízení v projednávané věci proto spadá mezi řízení vypočtená v , která jsou s ohledem na svou povahu tzv. nespornými řízeními (viz též ). Pro odvolací řízení je v těchto případech (a bylo tomu tak i v projednávané věci) určující princip úplné apelace, podle něhož mohou účastníci uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy bez omezení taktéž v odvolacím řízení (viz ).

Odvolací soud tedy povahu řízení v projednávané věci posoudil správně a dovolatelem namítanou vadou řízení v projednávané věci netrpí.

Jelikož z obsahu spisu nevyplývají žádné další vady, k jejichž existenci dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), zabýval se Nejvyšší soud – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – tím, zda je dán dovolací důvod uvedený v , tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

S ohledem na okamžik přijetí usnesení o rozdělení zisku společnosti je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad uvedených ustanovení ve znění účinném k 14. listopadu 2003, tedy výklad obchodního zákoníku naposledy ve znění

Podle § 123 odst. 1 obch. zák. společníci se podílejí na zisku určeném valnou hromadou k rozdělení mezi společníky v poměru svých obchodních podílů, nestanoví-li společenská smlouva jinak.

Z ustanovení § 131 odst. 1 obch. zák. vyplývá, že každý společník, jednatel, likvidátor, správce konkursní podstaty, vyrovnací správce nebo člen dozorčí rady se může domáhat, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou u nebo stanovami. Není-li toto právo uplatněno do tří měsíců ode dne konání valné hromady nebo, nebyla-li řádně svolána, ode dne, kdy se mohl dovědět o konání valné hromady, nejdéle však do jednoho roku od konání valné hromady, zaniká. Jestliže bylo usnesení přijato postupem podle , lze toto právo uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy společnost oznámila společníkovi přijetí usnesení, nejdéle však do jednoho roku od přijetí usnesení.

Podle § 129 odst. 4 obch. zák. jednatel je povinen zajistit vyhotovení zápisu z jednání valné hromady a zaslat jej na náklady společnosti bez zbytečného odkladu všem společníkům. Zápis podepisuje předseda valné hromady a zapisovatel. Pro obsah zápisu platí přiměřeně ustanovení § 188 odst. 2 a 3.

Z ustanovení § 188 obch. zák. vyplývá, že zápis o valné hromadě obsahuje: a) firmu a sídlo společnosti, b) místo a dobu konání valné hromady, c) jméno předsedy valné hromady, zapisovatele, ověřovatelů zápisu a osob pověřených sčítáním hlasů, d) popis projednání jednotlivých bodů programu valné hromady, e) rozhodnutí valné hromady s uvedením výsledku hlasování, f) obsah protestu akcionáře, člena představenstva nebo dozorčí rady týkajícího se rozhodnutí valné hromady, jestliže o to protestující požádá (odstavec 2). K zápisu se přiloží návrhy a prohlášení, předložená na valné hromadě k projednání, a přítomných na valné hromadě (odstavec 3).

Již v rozsudku uveřejněném pod číslem 5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož po marném uplynutí lhůty podle obch. zák. nelze přezkoumávat platnost usnesení valné hromady jinak, než v řízení o povolení zápisu skutečnosti, která vyplynula z usnesení valné hromady, do obchodního rejstříku ( ). Jakmile však již byla taková skutečnost do obchodního rejstříku pravomocně zapsána, nelze postupovat podle a provedený zápis přezkoumávat jinak, než na základě rozhodnutí o žalobě podle a obch. zák. K tomuto závěru se přitom Nejvyšší soud přihlásil v řadě dalších rozhodnutí, za mnohá srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2001, pod číslem 92; s účinností od 1. ledna 2001 se tento závěr podává výslovně z obch. zák.

Námitkami dovolatele, podle nichž je usnesení o rozdělení zisku přijaté valnou hromadou společnosti dne 14. listopadu 2003 (revokující usnesení o rozdělení zisku přijaté předchozí valnou hromadou dne 24. září 2003) neplatné, neboť tato valná hromada nebyla řádně svolána (případně se vůbec nekonala) a rozhodnutí o rozdělení zisku nebylo uvedeno v pozvánce na valnou hromadu jako bod programu jejího jednání, stejně jako výtkou, podle níž dané usnesení odporuje zákonu, neboť rozhodná výše obchodního podílu navrhovatele byla 1/3, nikoliv 1/6, se dovolací soud tudíž zabývat nemohl, neboť platnost daného usnesení valné hromady v projednávané věci přezkoumávat nelze. Nadto, dovolatel ani netvrdil, že by se vyslovení neplatnosti usnesení o rozdělení zisku přijatého valnou hromadou společnosti dne 14. listopadu 2003 postupem podle § 131 obch. zák. domáhal.

S ohledem na výše uvedený závěr Nejvyšší soud pouze pro úplnost podotýká, že ani námitka dovolatele, podle níž zápis o konání valné hromady neobsahuje v dovolání specifikované náležitosti, a proto je usnesení touto valnou hromadou neplatné, není důvodná, neboť jde o nepodstatné vady, které samy o sobě neplatnost usnesení valné hromady způsobit nemohou, když z obsahu zápisu lze nepochybně zjistit, jaká rozhodnutí byla přijata a jaké byly výsledky hlasování o nich (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. ).

Námitkami, podle nichž se navrhovatel valné hromady konané dne 14. listopadu 2003 nezúčastnil a dozvěděl se o jejím konání teprve v průběhu odvolacího řízení, dovolatel uplatňuje (teprve) v dovolání nové skutečnosti, jež však s ohledem na v dovolacím řízení uplatnit nelze; Nejvyšší soud k nim proto nepřihlédl.

Jelikož dovolací důvody dle a odst. 3 nejsou dány, Nejvyšší soud dovolání podle části věty před středníkem zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání navrhovatele bylo zamítnuto, čímž společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jež podle ustanovení bodu 5, a , ve znění účinném do 29. února 2012, činí 27.400,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení S připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 5.240,- Kč tak Nejvyšší soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem částku 33.240,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 31. července 2012

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu