Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
0B90993397190C5AC1257A670042D4B8.html
HTML · 11.43 KB
No categories available
28 Cdo 1322/2011
U S N E S E N Í
M. D.,
bytem v Praze 4, Cihlářova 656/7, zastoupené JUDr. Hanou Rosenovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Mařatkova 918, o 24.621,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 402/2005 , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2010, č. j. 19 Co 451/2010 -160, takto:
I. Dovolání
se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Shora označeným rozsudkem odvolací soud k odvolání žalované potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 12. 2009, č. j. 43 C 402/2005 -122, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24.621,10 Kč s příslušenstvím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. Tvrdila existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. Navrhla zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Shledal, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé jsou upraveny v ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. však není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzovaném případě je dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo ve věci samé rozhodnuto o nároku žalobce ve výši 24.621,10 Kč, tedy o peněžitém plnění, jež nepřevyšuje 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky – úrokům z prodlení – se zde nepřihlíží. Proti takovému rozsudku dovolání objektivně přípustné není.
Nepřípustné dovolání proto Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ohledně nákladů řízení, vynaložených žalobcem na vyjádření k dovolání, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 a § 224 o. s. ř. o. s. ř. ustanovení § 150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. srpna 2012
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu