Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
AE19A1E4BEB3381AC1257A63002E411A.html
HTML · 17.92 KB
No categories available
32 Cdo 3210/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Z. T., podnikatele, zastoupeného Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Náměstí Republiky 28, proti žalované ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně – Děčín IV – Podmokly, Teplická 874/8, PSČ 405 02, identifikační číslo osoby 24729035, za účasti vedlejšího účastníka ČEZ, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 2/1444, PSČ 140 53, zastoupeného Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze – Starém Městě, Karolíny Světlé 301/8, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 158/2007 , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2009, č. j. 2 Cmo 1/2009 -93, takto:
O d ů v o d n ě n í:
V souladu s bodem 12 článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „ o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2008, č. j. 8 Cm 158/2007 -32, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. “, jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 , ke dni 31. prosince 2012), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Dovolatel nepředkládá žádnou právní otázku, natož pak takovou, která by mohla – v intencích ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. - přivodit zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatel spatřuje v tom, že rozhodnutí dovolacího soudu „zajistí právní jistotu ohledně svobody vůle při učinění jednostranného právního úkonu spočívajícího v uznání dluhu a uzavírání a platnosti rozhodčí doložky v případě, kdy se jedná o neočekávaný vpád zaměstnanců druhé strany ve zcela neobvyklé denní době a nezvyklých oděvech a při postupu těchto osob, které je následně prošetřováno policií“.
Z takto položené „otázky“, jakož i z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů je zřejmé, že dovolatel zpochybňuje právní závěry odvolacího soudu nikoliv prostřednictvím polemiky s tím, jakou normu hmotného práva tento soud použil a jak tuto normu vyložil a aplikoval, nýbrž toliko na základě kritiky správnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů, na nichž je pro něho nepříznivé právní posouzení založeno. Výslovně napadá závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně správně zhodnotil důkazy a dospěl ke správným skutkovým zjištěním, a předkládá vlastní verzi skutkového stavu věci, na jejímž základě v polemice se skutkovými závěry odvolacího soudu argumentuje, že listin y obsahující rozhodčí doložku („prohlášení dlužníka o uznání závazku a dohoda o náhradě škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny“) podepsal pod nátlakem, ač by tak jinak neučinil, v obavách vyvolaných nestandardním, na hraně zákona balancujícím jednáním pracovníků původní žalované, resp. v šoku a psychickém rozpoložení, které mu nedovolovalo jasně uvažovat.
Takovými námitkami je podle obsahu (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) uplatněn nikoliv dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , nýbrž dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V dovolacím řízení, v němž může být dovolání přípustné toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , okolnosti uplatněné tímto dovolacím důvodem závěr o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce založit nemohou; skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů v něm dovolacímu přezkumu nepodléhá a přezkumná činnost dovolacího soudu je omezena na správnost právního posouzení tohoto skutkového stavu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a usnesení Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06 , in www.usoud.cz).
Námitkou, že soudy nižších stupňů nepřihlédly k jím tvrzeným skutečnostem, dovolatel soudům vytýká, že při zjišťování skutkového stavu věci nepostupovaly v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. o. s. ř. , uplatňuje tedy dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Námitka vady řízení, jež není odrazem střetu o výklad normy procesního práva a jejímž prostřednictvím tudíž není předložena právní otázka, zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce rovněž založit nemůže (srov. shodně shora citovanou judikaturu).
V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 , o. s. ř. o. s. ř. mají žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované vůči žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů, které v dovolacím řízení vynaložili a které spočívají v odměnách jejich advokátů (u žalované se jednalo o advokáta její právní předchůdkyně) za zastupování a v jejich hotových výdajích (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Advokát právní předchůdkyně žalované i advokát vedlejšího účastníka na straně žalované učinili v dovolacím řízení po jednom úkonu právní služby – vyjádřili se k dovolání. Podle ustanovení § 14 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , ve znění účinném do 29. února 2012 (srov. čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb. ), se jejich odměna určuje podle ustanovení § 8 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 věty první této vyhlášky a činí 2.250,- Kč. Advokátům dále náleží paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. K odměně a hotovým výlohám v celkové výši 2.550,- Kč je třeba připočíst částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 %, tj. částku 510,- Kč, kterou budou oba advokáti jako plátci této daně (č. l. 21 a 87 spisu) povinni z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu nákladů náležející žalované ve výši 3.060,- Kč žalobce zaplatí ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Náhradu v téže výši a ve stejné lhůtě pak žalobce zaplatí též vedlejšímu účastníkovi, a k rukám jeho advokáta (§ 243c odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. srpna 2012
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu