Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 988/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce R. Š., zastoupeného Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, PSČ 687 24, proti žalovanému J.M., o zaplacení částky 61.900,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. června 2009, č. j. -62, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 2. července 2008, č. j. -36, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 61.900,- Kč s 6% úrokem od 9. července 2006 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. (dále jen „“) – přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož směnka, jejíž úhrada je předmětem sporu (dále jen „směnka“), není platnou směnkou vlastní, neboť „listina předložená jako směnka je členěna do jednotlivých rámečků, takže mezi jednotlivými doložkami není vzájemná souvislost, když jsou tyto rámečky jednoznačně odděleny a netvoří ucelený celek“, nýbrž „oddělují texty a činí z něj nesouvislou řadu údajů“. Doplnil, že stejně tak „i podpis je oddělen rámečkem a není možné jej tedy k textuy vztáhnout“.

Připustil sice, že „žádné ustanovení používání rámečků v textu směnečnéy nezakazuje“, nicméně zdůraznil, že „text směnečnéy musí být vždy určitý a ucelený“. „Inkriminovaná směnka je však řadou svislých a vodorovných čar rozdělena na rámečky, které směnečný text rozdělují tak, že z něj činí řadu navzájem nesouvisejících údajů“. V případě podpisu výstavce pak vyloučil jeho krycí funkci ve vztahu k ostatním údajům, když je od nich oddělen „výrazným a ostrým rámečkem“, zcela vydělujícím podpis z textu směnečnéy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení , (dále jen „“) a co do důvodu na ustanovení , tj. namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí především v řešení právní otázky „zarámování a podtržení obligatorních náležitostí směnky vlastní ve vztahu k její platnosti“, s tím, že nesouhlasí se závěry soudů nižších stupňů ohledně neplatnosti směnky z důvodu její grafické podoby. Potud akcentuje, že „grafické vyhotovení směnky je počítačovým výstupem, z něhož je zřejmé, že ony rámečky byly vyhotoveny jednorázově a jejich účelem rozhodně nebylo oddělování jednotlivých obligatorních náležitostí od podpisu výstavce, ale naopak, místo pro umístění podpisu mělo být zvýrazněno“. Jde-li o podpis výstavce směnky, ten „je uveden pod všemi obligatorními náležitostmi směnky vlastní a tyto z tohoto důvodu kryje“. Současně dovolatel odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. září 2008, č. j. -37, v němž „takřka stejnou směnku stejného žalobce shledal platnou, přičemž podpis výstavce umístěný pod textem směnky byl naprosto identicky orámován“.

Dále za zásadně právně významné považuje, zda soud je povinen „označit v odůvodnění konkrétní právní normu, jejíž porušení či nedodržení mělo za následek zamítnutí žaloby“. V tomto směru napadenému rozhodnutí vytýká, že neobsahuje „jakýkoli odkaz na konkrétní právní normu, která upravuje grafickou podobu směnky z hlediska její platnosti“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu „a případně i soudu prvního stupně“ a věc vrátil „soudu nižší instance“ k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 18. srpna 2011, č. j. -100, ve znění usnesení ze dne 18. ledna 2012, č. j. -120, dovolání žalobce zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, maje závěr soudů nižších stupňů ohledně neplatnosti směnky z důvodu nesouvislého textu směnečného prohlášení za správný.

Ústavní soud nálezem ze dne 14. března 2012, sp. zn. , k ústavní stížnosti žalobce výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu zrušil, zastávaje názor, podle něhož „z podoby posuzované směnky je zřejmá celková vzájemná souvislost i logická návaznost jednotlivých doložek směnečnéy i přes řadu svislých a vodorovných čar rozdělených, s tím, že směnka obsahuje veškeré náležitosti požadované zákonem a beze sporu z ní vyplývá výstavcům bezpodmínečný slib zaplatit majiteli směnečnéy v určitém místě a čase směnečnou sumu. Závěr Nejvyššího soudu o neplatnosti směnky z důvodu nesouvislého textu směnečného prohlášení považoval Ústavní soud za formalistický.

Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle ustanovení i důvodným.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení čl. I. vlastní směnka obsahuje:

1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textuy a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato sepsána;

2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu;

3. údaj splatnosti;

4. údaj místa, kde má být placeno;

5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;

6. datum a místo vystavení směnky;

7. podpis výstavce.

Směnka je považována za dokonalý cenný papír, což znamená, že práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou definována právě a jen směnečnouu a zápisy (doložkami, poznámkami) na ní uvedenými. Formální přísnost směnky se projevuje v tom, že směnečná musí být jako směnka označena. V textuy musí být tedy použito slovo „směnka“, pojaté do vlastního textuy. Směnka přitom není jen náhodným shlukem jednotlivých doložek, ale tvoří určitý ucelený text, jehož obsahem je směnečné prohlášení. (k tomu srov. např. Kovařík, Z.: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 4., dopl. vydání. Praha, C. H. Beck, 2005, str. 2-8).

Podstatnou náležitostí obsahu směnky [vedle jiných náležitostí plynoucích z ustanovení čl. I. (pro směnku cizí) a čl. I. (pro směnku vlastní)] je souvislý obsahy; nestačilo by pořadí zcela nesouvislé a tím spíše by byla neplatná směnka obsahující vnitřní odpor (k tomu srov. např. v historické literatuře Rouček, F., Nové Československé právo směnečné, Brno 1931, str. 54, jakož i Švamberg, G., Československé právo směnečné a šekové, Praha 1947, str. 27, a v judikatuře např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2003, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2003, pod číslem 103). Jde-li o podpis výstavce směnky vlastní, musí krýt souvislý text směnky, z čehož plyne, že jej je třeba umístit na líci směnky pod její obsah (viz Smitek, J., Štěpina, J., Jednotný směnečný řád, Praha 1941, str. 21, jakož i Švamberg, G., Naše jednotné směnečné právo, Praha 1941, str. 42, a v současné literatuře Chalupa, R., Zákon směnečný a šekový, Komentář, 1. část Směnky, 2. vydání, Linde Praha 2006, str. 29).

Nejvyšší soud, jsa vázán právním názorem Ústavního soudu ( ústavního ,y), uzavírá, že právní posouzení věci odvolacím soudem co do závěru o neplatnosti směnky z důvodu nesouvislého směnečného prohlášení (včetně toho, že podpis výstavce směnečné prohlášení „nekryje“) neobstojí.

Proto rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( část věty za středníkem a odst. 3 ).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2012

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu