Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3748/2011

U S N E S E N Í

Ing. Z. M.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16,

o zaplacení 2.284.822,- Kč

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2011, č. j. -91, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále též jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. října 2010, č. j. -75, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2.284.822,- Kč.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 31. října 2006, č. j. -500, bylo rozhodnuto o vypořádání společného jmění manželů (SJM) žalobkyně a Ing. L. M. Označenému soudu žalobkyně vytýká nečinnost a pochybení při zjišťování skutkového stavu, jež mělo za následek, že při rozhodování o vypořádání nezahrnul do masy SJM cenné papíry (znějící na jméno jejího manžela), čímž žalobkyni vznikla majetková újma odpovídající hodnotě těchto cenných papírů.

Dle závěru odvolacího soudu však žalobkyní tvrzené skutečnosti nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť daný postup při zjišťování skutkového stavu (včetně posouzení, které z žalobkyní označených důkazů soud provede či nikoliv; ) jež se bezprostředně odrazil v obsahu vydaného rozhodnutí; to však nebylo pro (tvrzenou) nezákonnost změněno ani zrušeno ( ). Bez naplnění těchto podmínek odpovědnost státu za škodu nenastává.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. K otázce jeho přípustnosti uvedla toliko, že „je přesvědčena, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“. Za nesprávný má žalobkyně závěr odvolacího soudu, že podmínky vzniku odpovědnosti státu za škody splněny nebyly. Postup Okresního soudu Praha – západ v řízení o vypořádání SJM pokládá totiž za nesprávný úřadní postup, namítajíc, že soud byl v řízení liknavý a pochybil zejména při opatřování jí navržených důkazů, zejména jde-li o výpis ze Střediska cenných papírů, jímž prokazovala rozsah majetku náležejícího do SJM. Nesprávně aplikoval i ustanovení , přehlížeje, že „podáním žaloby o vypořádání SJM se běh lhůty na vypořádání věci movitých, spadajících do SJM, zastavil“. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) v dovolacím řízení postupoval podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocného rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem ( ) a v lhůtě stanovené , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle (již proto, že soudem prvního stupně nebyl dříve vydán jiný rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

Právní otázku, pro kterou má žalobkyně dovoláním napadený rozsudek za nesprávný, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou (nerozpornou) judikaturou; pro její jiné posouzení dovolací soud důvody neshledává. Již odvolací soud správně připomněl, že rozlišuje dvě základní formy odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem veřejné moci ( ). Základní podmínkou vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle je zrušení či změna rozhodnutí po jeho nezákonnost. Soud, který rozhoduje o žalobě na náhradu škody proti státu, není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad rozhodnutí se zákonem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2006, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4030). Druhá forma objektivní odpovědnosti státu ( ) se spojuje s nesprávným úředním postupem, jímž je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti; zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Oproti tomu shromažďuje-li orgán státu podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí, a případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu podle - 12 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura, 1/2000, pod č. 5, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1000).

Žalobkyní namítaná pochybení soudu v předchozím řízení o vypořádání SJM nemohou proto zakládat odpovědnost státu ani za nesprávný úřední postup ve smyslu , má-li jít (dle okruhu vylíčených skutečností) o chyby při shromaždování podkladů pro rozhodnutí (případně též o nesprávnou kvalifikaci zjištěných skutečností, jež vedla soud k vyloučení části majetku z masy SJM), tedy o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí, jež se projevila v obsahu tohoto rozhodnutí o vypořádání SJM.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, které nemá po právní stránce zásadní význam ( , odst. 3 ) a proti němuž tento mimořádný opravný prostředek tudíž přípustný není.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání, nepřípustné dovolání odmítl ( , ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 19. července 2012Mgr. Petr K r a u spředseda senátu