Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4341/2010

20 Cdo 4341/2010

U S N E S E N Í

 Mgr. O. M.

 Mgr. D. H.

, zastoupené JUDr. Michalem Čelechovským, advokátem se sídlem v Oseku u Rokycan č. 47, pro částku 18.510,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 5. 5. 2010, č. j. -119, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Povinná

je povinna

 zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1300,- Kč k rukám advokáta JUDr. Bohuslava Sedlatého.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil výrok I. usnesení z 11. 8. 2009, č. j. -43, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce a zrušil výrok II. téhož usnesení o náhradě nákladů řízení.

Proti I. výroku rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Zásadní právní význam napadenému usnesení přisuzuje s odůvodněním, že je v něm řešena otázka „přiměřenosti exekuce ……a následná nepřípustnost výkonu rozhodnutí z důvodu porušení ustanovení exekučního řádu“. Podle jejího názoru zde byly důvody pro zastavení exekuce podle a soudy obou stupňů tak nesprávně posoudily její návrh na zastavení exekuce, když dovodily, že není dán důvod nepřípustnosti výkonu rozhodnutí podle ustanovení V souzené věci je vymáhanou pohledávkou částka 18.510,- Kč (která by podle povinné i s náklady exekuce nepřevýšila částku 25.000,- Kč, je tedy exekuce prováděná prodejem spoluvlastnického podílu k nemovitostem vedena způsobme zřejmě nevhodným. Touto argumentací povinná dovozuje, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ost. 2 písm. b/ ).

Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání jako nepřípustného, případně zjevně bezdůvodného.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)]  spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod 132/2004).Dovolatelka napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích - např. v usnesení ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2004, pod č. 38 - vysvětlil (i s odkazem na starší judikaturu - usnesení Krajského soudu v Praze, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR pod číslem 41/1968, a stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí“, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 21/1981), že případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí, navrhne-li oprávněný provést výkon jejich prodejem, je podle ustanovení pouze jedním, v zákoně výslovně uvedeným, z více kritérií vhodnosti (srov. pojem „zejména“) navrženého způsobu výkonu. Zjištění takového nepoměru nemůže samo o sobě odůvodnit postup podle uvedeného ustanovení (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu způsobem nevhodným a současně - po slyšení oprávněného – jeho nařízení způsobem vhodným způsobem); soud totiž musí zvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky). V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být oprávněný uspokojen, značně přesahuje výši vymáhané pohledávky s příslušenstvím (z literatury viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II., -376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 2199 s.). Pro exekuce podle se uvedená zásada neprojeví, jak je tomu u výkonu rozhodnutí podle , již při nařízení exekuce soudem, ale teprve při vydávání exekučního příkazu soudním exekutorem.Pro případy, kdy se určitý způsob výkonu rozhodnutí stane – pro nepoměr mezi výší zůstatku vymáhané pohledávky a cenou exekucí postihovaných nemovitostí – nevhodným teprve po nařízení exekuce, se uplatní zásada jiná než uvedená ve výše citovaném rozhodnutí sp. zn. . Již ve zmíněném stanovisku Cpjn 159/79 (na straně 212/550) Nejvyšší soud dovodil, že v takovýchto případech lzepostupovat podle , tedy – samozřejmě odůvodňují-li to konkrétní okolnosti individuálního případu – exekuci zastavit.Takovéto okolnosti však v souzené věci dány nejsou. Jak plyne z obsahu spisu a vyjádření oprávněného, dosud se exekutorovi z pohledávky oprávněného nepodařilo vymoci nic. Nepostižitelnost dalšího majetku dokládá i samotný návrh povinné na odklad exekuce z důvodu její nemajetnosti a dalších probíhajících exekucí. Usnesením z 12. 5. 2009, č. j. -31 (pravomocným 3. 8. 2009) okresní soud její návrh na odklad exekuce zamítl s odůvodněním, že toto její nepříznivé postavení má trvalý charakter. V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být oprávněný uspokojen, značně přesahuje výši vymáhané pohledávky s příslušenstvím.Odvolací soud proto postupoval v souladu se zakotvenou soudní praxí, jestliže usnesení soudu prvního o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce potvrdil. Oponentura proti němu tedy přinést právní závěry, jež by bylo možné pokládat za zásadní, resp. zásadně právně významné, způsobilá není. Protože – jak výše uvedeno – nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu ( , odst. 3 ), Nejvyšší soud dovolání v části směřující proti potvrzujícímu výroku napadeného usnesení jako nepřípustné podle ustanovení , odmítl.Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) – aniž se zabýval druhou dovoláním předestřenou otázkou, jelikož na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá – podle ustanovení , odmítl.Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněnému podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem ( , , , , a ve znění účinném do 29. 2. 2012), sníženou  o 50 % podle vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 31. července 2012

       JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu