Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4143/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce S. M., proti žalované Psychiatrické léčebně Šternberk, se sídlem ve Šternberku, Olomoucká 173, o podání označeném jako „žaloba na ochranu osobnosti“, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. července 2011, č.j. -127, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 23. 8. 2010, č.j. -9, Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci odmítl návrh žalobce na vydání předběžného opatření a usnesením ze dne 18. 10. 2010, č.j. -33, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce.

Usnesením ze dne 7. ledna 2011, č.j. -55, krajský soud vyzval žalobce mimo jiné, aby „podání, které je zřejmě návrhem na zahájení řízení ze dne 21. 7. 2010 předložil v pěti vyhotoveních v čitelné podobě, buď psané rukou nebo strojem. Současně poučil účastníka o procesních následcích nesplnění výzvy.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 12.5.2011, č.j. -95, podle věty první (dále jen „ “) odmítl podání žalobce ze dne 21.7.2010 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce nevyhověl výzvě k odstranění vad podání a proto v řízení nelze pokračovat, neboť z podání vzhledem k jeho nečitelnosti a nesrozumitelnosti textu nebylo možno zjistit, čeho se žalobce konkrétně domáhá.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. července 2011, č.j. -127, usnesení krajského soudu podle potvrdil. V odůvodnění svého usnesení odvolací soud poukázal na ustanovení , a 2 a a 2 a uvedl, že žalobce na výzvu a poučení soudu ve svých dalších podáních čitelně ani srozumitelně neuvedl, čeho konkrétně a na jakém základě se žalobou po žalované domáhá, aby tak jeho žaloba elementárním zákonným náležitostem vyhověla. Žalobce bez zjevných příčin takovou žalobu nepodal a pro absenci čitelných a srozumitelných skutkových tvrzení a čitelného a srozumitelného žalobního petitu žaloba zůstala zcela neprojednatelnou.

Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno 31. 8. 2011.

Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dne 7.9.2011 dovolání doplněné podáním jeho právního zástupce ze dne 14. listopadu 2011. Žalobce uplatnil dovolací důvody podle ustanovení a b) , neboť podle jeho tvrzení je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvádí, že od počátku řízení je mu odepřeno právo na spravedlivý soudní proces, je mu odňata možnost a právo jednat před soudem a navrhovat ve věci důkazy k jeho tvrzení, nebyl mu ustanoven právní zástupce a byla mu tak odňata možnost náležitě se hájit. Namítá porušení d a y ČR. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1.7.2009 (dále jen „ “), když přihlédl k ustanovení Čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Protože dovolání výslovně napadá též usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, který ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně, je třeba uvést, že podle ustanovení lze v zákonem stanovených případech napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, o němž rozhoduje Nejvyšší soudu ČR jako soud dovolací ( ). Procesní předpis v tomto případě nepředpokládá, že by dovoláním bylo možno napadnout též rozhodnutí soudu prvního stupně. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno.

Jestliže žalobce v označené věci přesto výslovně napadl odvoláním též výše citované usnesení soudu prvního stupně, pominul tak uvedenou podmínku dovolacího řízení. Za tohoto stavu nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Proto nezbývá, než řízení o takovém „dovolání“, které trpí touto vadou, podle ustanovení zastavit. Ač – jak již bylo uvedeno – není procesním předpisem upravena funkční příslušnost k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, o zastavení tohoto „dovolacího“ řízení rozhoduje Nejvyšší soud ČR, neboť je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, který je nadto nadán pravomocí k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím odvolacích soudů (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. ).

Pokud dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu ze dne 14. července 2011, pak dovolací soud konstatuje, že dovolání bylo podáno účastníkem řízení jako oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, má procesním předpisem vyžadované obsahové i formální znaky a je přípustné podle 239 odst. 3

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci přezkoumal v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanoveních , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady ze spisu zjištěny nebyly.

Podle ustanovení předseda senátu vyzve usnesením účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst.1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst.2).

Jak bylo uvedeno, podání žalobce, v němž se domáhal ochrany osobnosti, bylo poté, co nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení zástupce, odmítnuto na základě toho, že ve stanovené lhůtě nevyhověl výzvě k odstranění vad podání s poučením, v čem tyto odstranitelné vady spočívají a jak je třeba je odstranit. Žalobce byl také poučen, že v případě neodstranění vad uvedeným způsobem ve stanovené lhůtě zůstane podání neprojednatelným a bude odmítnuto.

Z uvedeného vyplývá, že v daném případě nebyly z hlediska obsahu dovolání naplněny dovolací důvody uvedené v a b) Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce zamítl, neboť došel k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné ( věta před středníkem ). K projednání věci nebylo nařízeno jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věta první ve spojení s a , když v tomto řízení žalobci jejich náhrada nepřísluší a žalované v něm žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 31. července 2012

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu