Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2077/2011

26

Cdo 2077/2011

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce HIMALAYA Svatý Petr, se sídlem Libuň, Svatý Petr 58, IČ: 26536498, zastoupeného JUDr. Františkem Divišem, advokátem se sídlem Litoměřice, Okružní 15, proti žalované BERLIN - LUHAČOVICE, spol. s r. o., se sídlem Krásná Lípa, Krásný Buk 59, IČ: 64650847, zastoupené Mgr. Martou Hrubešovou, advokátkou se sídlem Rybniště, Nová Chřibská 2, o zaplacení částky 1.680.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. dubna 2010, č. j. -164, takto:

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila z titulu náhrady škody částku 1.680.000,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tvrzením, že u ze dne 15. května 2003 s názvem „Ukončení pronájmu nebytových prostor“ (dále též jen „listina ze dne 15. května 2003“) žalovaná protiprávně ukončila nájemní poměr k tam označeným nemovitostem (dále jen „nemovitosti“) vzniklý nájemní smlouvou ze dne 1. dubna 2002 (dále též jen „Nájemní smlouva“), v důsledku čehož mu ušel zisk v žalované částce, jehož mohl dosáhnout dalším provozováním „pronajatého penzionu“ jen za období od 15. května 2003 do 30. září 2003.

Okresní soud v Děčíně (soud prvního stupně) rozsudkem (pro uznání) ze dne 14. července 2006, č. j. -38, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří měsíců od právní moci rozsudku částku 1.680.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. října 2003 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 27. listopadu 2007, č. j. -80, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poté soud prvního stupně rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 3. února 2009, č. j. -124, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 13. dubna 2010, č. j. -164, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Po zopakování dokazování v odvolacím řízení přečtením Nájemní smlouvy a y ze dne 15. května 2003 vyšel odvolací soud shodně se soudem prvního stupně z následujícího skutkového stavu. Žalovaná jako pronajímatelka a žalobce jako nájemce uzavřeli dne 1. dubna 2002 smlouvu o nájmu nemovitostí na dobu neurčitou za nájemné v měsíční částce 5.000,- Kč v období od 1. října do 28. února a 15.000,- Kč v období od 1. března do 30. září. V Nájemní smlouvě se nájemce dále zavázal k „pojištění nemovitostí proti živelným pohromám, krádežím a škodám způsobeným třetí osobou“ a – jelikož projevil zájem o koupi nemovitostí – k zaplacení první splátky na kupní cenu do 31. prosince 2002 a k zaplacení zbytku kupní ceny do 30. června 2003. V Nájemní smlouvy označeném „Výpověď smlouvy“ si její účastníci rovněž dohodli, že „pokud by nájemce ani po opakované výzvě neplnil jednotlivé nebo celkové povinnosti dané touto smlouvou v časovém termínu do 2 měsíců, popř. by nájemce neplnil základní povinnost platby nájemného a byl tak ve dvouměsíčním prodlení, má pronajímatel právo nájemný objekt převzít“. V ě ze dne 15. května 2003 žalovaná oznámila žalobci, že – i z důvodů nezaplacení nájemného za únor a duben 2003 a neuhrazení pojistného proti živelným pohromám – „dnem 15. května 2003 s okamžitou platností končí pronájem nemovitostí v katastrálním území K. L.“. Žalobce nezaplatil – s dvouměsíčním prodlením – nájemné za únor 2003 a neprokázal zaplacení pojistného proti živelným pohromám, krádežím a škodám způsobeným třetí osobou. Na takto zjištěném skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že Nájemní smlouvou byl mezi účastníky platně založen nájemní vztah k nemovitostem ( a násl. , , ve znění účinném v době uzavření Nájemní smlouvy – dále jen „obč. zák.“), který mohl být ukončen odstoupením ( obč. zák.), jak vyplývá z možnosti odstoupení od smlouvy dohodnuté v Nájemní smlouvy. Protože byly naplněny dohodnuté podmínky odstoupení od smlouvy (žalobce nezaplatil s dvouměsíčním prodlením nájemné za únor 2003 a neprokázal úhradu pojištění), žalovaná u ze dne 15. května 2003 platně odstoupila od Nájemní smlouvy a není tudíž naplněn základní předpoklad náhrady škody, a sice porušení právní povinnosti žalovanou. Za této situace odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , , ve znění po novele provedené (dále jen „ “). Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Především uvedl, že z Nájemní smlouvy nemůže vyplynout právní závěr, že její účastníci si dohodli možnost odstoupení od smlouvy ve smyslu obč. zák. Měl za to, že v Nájemní smlouvy, a to i ve spojení s jeho označením, je upravena možnost jejího ukončení výpovědí ze zákonných důvodů a po uplynutí výpovědní lhůty. Následně vysvětloval, z jakého důvodu nebylo zaplaceno nájemné za únor 2003, a namítl, že z platby do 15. dubna 2003 v částce 15.000,- Kč si měla žalovaná započítat částku 5.000,- Kč na dlužné nájemné za únor 2003, popřípadě že na toto dlužné nájemné měla použít kauci (viz Nájemní smlouvy). Dále uvedl, že „neznal obsah existující pojistné smlouvy, nebyl mu vystaven doklad na již uhrazené pojistné, nebyl majitelem předmětné nemovitosti a s ohledem na pojistné období nebyl ani důvod toto (časově) řešit“. Poté rovněž namítl,že „postupem žalovaného vůči žalobci, a to jednostranným odstoupením od předmětné nájemní smlouvy, došlo k porušení ust. obč. zák. a jde o neplatný právní úkon“, neboť „k tomu došlo jednostranně a v rozporu s uvedeným smluvním ujednáním, a to za situace, kdy odpovědný stat. zástupce předseda sdružení J. K. byl na zahraniční horolezecké expedici a zastupoval jej jeho věci neznalý syn“; podle jeho názoru ho měla žalovaná „vyzvat k odstranění porušování předmětné smlouvy“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že ve smyslu dohodnuté možnosti řádně odstoupila od Nájemní smlouvy. Poté vyvracela správnost použitých dovolacích námitek a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, popřípadě zamítnuto, bude-li shledáno přípustným.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/ (ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. ).

Podle nemůže být dovolání přípustné. Odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení ze dne 27. listopadu 2007, č. j. -80, dospěl

– na rozdíl od soudu prvního stupně – k závěru, že v daném případě nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť výzva podle nebyla doručena žalované do vlastních rukou. Tím rozdílně vymezil práva a povinnosti účastníků v jejich právních vztazích (rozdílně posoudil právo přiznané žalobci v ustanovení , tj. právo, aby soud /při splnění předpokladů uvedených v ustanoveních a / ve věci samé rozhodl v jeho prospěch rozsudkem pro uznání). Zrušující usnesení odvolacího soudu představuje tedy rozhodnutí, jímž byl ve skutečnosti rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn; na uvedeném závěru nic nemění ani to, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (namísto toho, aby ho změnil tak, že rozsudek pro uznání se nevydává) a že rozhodl formou usnesení, ač měl rozhodnout rozsudkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. , uveřejněné pod č. 67 v sešitě č. 7-8 z roku 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V daném případě tedy fakticky jde o rozhodnutí měnící a nikoli o rozhodnutí, kterým by odvolací soud zrušil v pořadí první rozhodnutí soudu prvního stupně.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. větu za středníkem ). Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – rovněž uplatnil, a to dovolacími námitkami, že nájemné za únor 2003 nebylo zaplaceno v důsledku chybného zadání bankovního příkazu, že z platby do 15. dubna 2003 v částce 15.000,- Kč si měla žalovaná započítat částku

5.000,- Kč na dlužné nájemné za únor 2003, popřípadě že na toto dlužné nájemné měla použít kauci, že neznala obsah pojistné smlouvy a že odstoupení bylo „v rozporu s uvedeným smluvním ujednáním, a to za situace, kdy odpovědný stat. zástupce předseda sdružení Josef Kubíček byl na zahraniční horolezecké expedici a zastupoval jej jeho věci neznalý syn“. Dovolací soud proto k uvedeným dovolacím námitkám nepřihlížel.

Napadený rozsudek je založen mimo jiných rovněž na (předběžném) právním názoru, že nezpochybněné ujednání obsažené v § 2 Nájemní smlouvy označeném jako „Výpověď smlouvy“ lze posoudit jako dohodnutou možnost odstoupení od smlouvy ( obč. zák.). Správnost uvedeného právního názoru dovolatel v dovolání – prostřednictvím (způsobilého) dovolacího důvodu podle – zpochybnil. Dovolací soud dospěl k závěru, že napadenému potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu lze přisoudit zásadní právní význam pro řešení právní otázky, zda z nezpochybněného skutkového zjištění učiněného z ujednání obsaženého v Nájemní smlouvy lze dovodit právní závěr, že zde si účastníci dohodli možnost odstoupení od Nájemní smlouvy ve smyslu obč. zák. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání – pro řešení zmíněné otázky – přípustným podle

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Pouze pro úplnost je zapotřebí už na tomto místě připomenout, že Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích zaujal právní názor, že je-li – jako v projednávané věci

– nemovitost pronajata jako celek (i když obsahuje pouze nebytové prostory), režim nájemního vztahu je podřízen § 663 a násl. obč. zák. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. listopadu 1999, sp. zn. , z 30. března 2000, sp. zn. , a z 13. května 2009, sp. zn. ), jak správně dovodil odvolací soud.

V posuzovaném případě šlo o nájem na dobu neurčitou a účastníci se na ukončení takto sjednaného nájmu nedohodli (§ 677 odst. 1 obč. zák.). Pak mohl být nájem ukončen zásadně jen odstoupením od smlouvy (ve smyslu § 679 obč. zák. /ve spojení s ustanovením § 48 odst. 1 obč. zák./ nebo jestliže by si účastníci tento způsob ukončení nájmu dohodli /§ 48 odst. 1 obč. zák./) a dále výpovědí (§ 677 odst. 1 obč. zák.) v tříměsíční výpovědní lhůtě (§ 677 odst. 2 obč. zák.), neboť Nájemní smlouvou a ani zvláštními předpisy nebylo stanoveno jinak (§ 678 obč. zák.).

Soudy obou stupňů vyšly rovněž z nezpochybněného skutkového zjištění, že v § 2 Nájemní smlouvy označeném „Výpověď smlouvy“ si její účastníci dohodli, že „pokud by nájemce ani po opakované výzvě neplnil jednotlivé nebo celkové povinnosti dané touto smlouvou v časovém termínu do 2 měsíců, popř. by nájemce neplnil základní povinnost platby nájemného a byl tak ve dvouměsíčním prodlení, má pronajímatel právo nájemný objekt převzít“. Dovolací soud zastává názor, že zde nemůže jít o dohodnutou možnost odstoupení od smlouvy (ve smyslu § 48 odst. 1 obč. zák.), jak dovodily soudy obou stupňů. Je-li totiž uvedené ujednání označeno jako „Výpověď smlouvy“ a vyplývá-li z něj, že za tam sjednaných předpokladů „má pronajímatel právo nájemný objekt (pouze)převzít“, pak z něj nelze dovozovat možnost odstoupení od smlouvy jednoduše proto, že tato možnost z něj

– vzhledem k obsahu – vyplynout nemůže. Z obsahového hlediska by však mohlo jít o výpověď, resp. o ukončení nájmu výpovědí v tříměsíční výpovědní lhůtě, kterážto možnost ovšem vyplývá přímo ze zákona ( obč. zák.). Odvolací soud (a ani soud prvního stupně) se však touto otázkou – vzhledem k nesprávnému právnímu názoru, který zaujal – nezabýval a dovolatel mu to (prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle ) důvodně vytkl. Z řečeného vyplývá, že dovolací důvod podle byl použit opodstatněně.

Vycházeje z uvedených závěrů Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle věty za středníkem zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

V dalším řízení soudy nejprve posoudí, zda u ze dne 15. května 2003 žalovaná neodstoupila od Nájemní smlouvy podle věty druhé obč. zák.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. července 2012 JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu